Karamazovi

Naprosto dokonalý snímek, který by měli zhlédnout všichni, kdo tvrdí, že česká kinematografie není kvalitní! Rozhodně jeden z nejlepších filmů od revoluce a podle mého zdatně konkuruje i těm legendárním snímkům vzniklým do roku 89. Jedinečné propojení "nehraného" a "hraného" - skutečného a neskutečného. Přiznám se, že na samém začátku filmu jsem nebyl příliš nadšený, že herci hrají vlastně sami sebe jako herce, ovšem jak se ukázalo, byl to geniální tah tvůrců! Neskutečně působivá je hudba, která celý snímek úžasně, ba dokonce fantasticky podbarvuje a dodává celému dílu další rozměr. Nemohu nezmínit dokonalou kameru, střih a pochopitelně herecké výkony, na nichž celý film stojí! Ivan Trojan předvádí neskutečně geniální výkon, ovšem imho nezastiňuje ostatní, neboť excelentně svoji roli pojal též David Novotný, Martin Myšička či Lenka Krobotová (a vůbec všichni)...velmi se mi líbila i herečka, která ztvárnila Kasiu (Polka, měla na starosti herce) a dokonale se předvedl i onen zřízenec oceláren, jehož syn v průběhu divadelní hry bojoval o život v nemocnici. Samotný závěr je naprosto geniální tečkou za tímto uměleckým dílem (nebojím se tento výraz použít, jsem opravdu nadšen)! Opravdový filmový zážitek, který je umocněnější o to, že se jedná o českou tvorbu! [v kině; 15.12.08] (15.12.2008)

Viděla jsem (hru), četla jsem (Dostojevského předlohu), nezvítězila jsem. Od prvních tónů naléhavého rambajsu, který mi evokoval ruské matrjošky, Soumrak bohů a industriální zvuky továrního pekla, jsem se neubránila obdivu nad tím, jak se Zelenkovi povedlo divadlo ve filmu nasnímat a jeho střihači nastříhat. Působivé. Zarámování Karamazových do mozaiky fragmentů z duše a zákulisí českých divadelníků vystupujících na alternativním festivalu v polské továrně a paralely s tragickým osudem tamního dělníka mi ovšem přišly jaksi nehotové, nedomyšlené, znějící do ztracena. Snad účel, snad jen doplněk pro imortalizaci, snad promo Dejvického divadla? Ale ta energie není z plátna nikdy tak cítit, jako když sedíte v první řadě ve svatostánku Thálie. Na shledanou v divadle, páni herci. Karamazovi jsou pro mě zajímavým pokusem o něco, co by se dalo nazvat filmová inscenace, památka na výjimečnou hru výjimečné herecké generace v novém mystifikačním hávu. Nic víc, bohužel. (25.04.2008)

Při sledování filmu jsem nejednou přemýšlel nad tím, viděl-li jsem někdy lepší český snímek. Došel jsem k názoru, že za posledních pět let nikoliv. Líbilo se mi jednoduše všechno, tohle je konečně film, který má evropské, ne-li světové ambice. A napomáhá tomu hlavně divadelní zpracování tématu, které Češi umí. Spojení a prolínání několika příběhů a rovin bylo velmi podmanivé a nenechalo mě v klidu... Takhle naladěn jsem z kina dlouho nevyšel. Zajímovostí je, že se film tváří jako natáčený v polské Nové Huti, točilo se však v železárnách v Hrádku u Rokycan. HUDBA: Jan A.P. Kaczmarek - zaujala mne hned na začátku. Zde je jasně vidět, že Česko prostě nemá kvalitní skladatele filmové hudby, alespoň v orchestrální rovině. Kaczmarek to zvládl bravurně, a bude-li soundtrack, neváhám. (21.05.2008)

Představení bez opony, bez potlesku. Syrové, špinavé, avšak o hodně životnější než na divadle. Vím o čem mluvím, protože tam mě kdysi tahle adaptace nedokázala pohltit a dokonce jsem na chvilku usnul. Takže od Trojana, Zelenky a spol jsem dostal druhou šanci vidět Karamazovi alespoň zpoza obrazovky. Naštěstí atmosféra polských železáren, místa jak stvořeného pro tragédii, je velkou devizou vtáhnout diváka do děje a Dostojevského hru tak lépe pochopit. Jednotlivé postavy tu nesvazuje minimum prostoru, svoje role tak rozehrávají ve velkém stylu, přesto jsem se někdy z toho prolínání zkoušky s realitou cítil zmateně .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (03.04.2015)

Divadlo, film, realita... zkuste je přesvědčivě v tomto snímku od sebe oddělit - nebo ještě lépe. zkuste je oddělit v životě. Ve vašem každodenim životě.. u koho z nás se realita neprolíná s předstíráním... kdo z nás někdy nenasadí masku a nehraje divadlo... A vůbec. Dokážete o sobě s jistotou říct, kdy u vás končí divadlo a maska je sejmuta? Já ne.. hrajeme své životy a jestli zrovna roli životní nebo pro okamžik tu výhodnou neurčuje to, zda to realita je nebo není ... koukněte se někdy do zrcadla a zkuste říct, jestli se opravdu znáte.. jeslti to jak jednáte není jenom divadlo aktuálního dne. Jestli ty směšný papírky ve vaší peněžence jsou opravdu ty cenné peníze, symbol moci a nebo jenom nastříhané kousky papíru... Jestli ty dokumenty, které tak pečlivě střežíte, jsou opravdu Dokumenty nebo igelitka s odpadem. Jestli vaše osobní sídlo Karamazových je krásný dům nebo zašlá slévárna... každá věc hraje svou soukromou roli... každý z nás žije své vlastní divadlo... A představení musí pokračovat. Musí! Dokuď nespadne opona... (14.12.2008)