Karamazovi

Scénář: Petr Zelenka .. Excelentní evropský film. Chytře pojatá adaptace, famózní herecké výkony, výtečný mončičák. Klasická látka, silná již ze své podstaty, dostala maximálně působivou formu. Pro milovníky divadla, filmového experimentu, Karamazovi. ___ Český film roku 2008! (29.04.2008)

Pan Zelenka pěkně vzkvétá... od mozaiky knoflíkářů přes příběhy obyčejných lidí a jejich šíleností až k bratrům Karamazovým. Pro mě se tento snímek jednoznačně stává úchvatným výplodem současné české kinematografie, který mě svým podáním zcela ohromil a jméno Petr Zelenka se nyní stává symbolem jednoho z největších zjevů dnešního filmu. Jednak jsem vášnivým milovníkem Dostojevského, jednak jsem hlubokým obdivovatelem divadla, jednak jsem nenapravitelným divákem netypických filmů. A Karamazovi mě naplnili nevídanou dávkou emocí včetně všech jejich vedlejších účinků... Divadlo ve filmu? Divadlo v továrně? Divadlo v životě? Ano, ano, ano! Vynikající nápad natočit divadelníky, jak se připravují na vystoupení v polské továrně, jak se poddávají svým postavám, jak se vžívají do života velkého hříšníka a jeho synů, jak procítěně inscenují realistický román velkého myslitele a jaký to může mít dopad na obyčejného člověka, kterým zmítají jeho osobní problémy (a nutno podotknout, že se jedná o člověka věřícího). Zásadně nesouhlasím s tím, že postava dělníka, který během "zkoušky" přišel o syna, nezapadá do kontextu - právě naopak. On se svými pochybnostmi, který se zničehonic ocitl před osudovou zkouškou a zcela bezbranně stojí tváří tvář otázce, zda-li je bůh či není, a kterému se před očima rozehrává filosofie Dostojevského a vidí důsledky, právě on doplňuje a stvrzuje onen mrazivý pocit, který ve mě snímek vyvolal. Jinak by to byla "jen" báječná podívaná na divadelní představení odherávající se na filmovém plátně... Ale je to mnohem víc. V mých očích jsou Zelenkovy a Schormovy Karamazovi odkaz, odkaz dnešní společnosti o odpovědnosti za své činy. "Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit." Nejde jen o nadčasovost Dostojevského či o otázku víry, to vše jen podtrhuje reálnou situaci: ztrátu syna. A otec sleduje herce, ovšem vidí hříšníky, vidí kněze, ďábla, pochybnosti, naději, vidí osud... naprosto úchvatný, ohromný a silný filmový zážitek! Kromě výtečného nápadu Petra Zelenky a Evalda Schorma musím zmínit také excelentní výkony všech zúčastněných (zejména Trojan, Holub a Myšička zazářili), malé představení Dostojevského-mončičáka v podání loutkaře Solce bylo také báječným vstupem a mě jen mrzí, že Lucie Žáčková opět měla malý prostor k tomu, aby předvedla, co v ní dýmá, protože zrovna tenhle kus by ona vybrousila k zářícímu lesku. Ovšem i tak jsem rozžhavena z téhle hluboké sondy a nechám ji v sobě pěkně doutnat... (15.06.2008)

Samotnou hru Karamazovi jsem neviděl, ale tatínek mě před ní mnohokrát varoval, takže mě to vlastně ani nikdy nenapadlo. No a film Karamazovi je vlastně hlavně o té hře, kde Trojan přehrává a ostatní nehrají vůbec, ale jistě to byla snaha o vykreslení toho, že jde teprve o zkoušku a herci to ještě tolik neumějí, potom tedy bravo. Mimo hru se postupně rozjedou dvě plytké zápletky, z nichž jedna prošumí do ztracena a druhá skončí jako klišé. Pochvalu určitě zaslouží hudba, obzvláště na konci, kdy její hlavní téma je lehce doprovázeno rytmicky se vlnícími kovovými monstry továrny, takže výsledkem je vlastně pravá industriální hudba. (11.07.2008)

Něco podobného jsem v české produkci ještě neviděla a mám dojem, že dalších pár let v té záplavě tragikomedií z let šedesátých a teen komedií zase neuvidím. Kdo by vůbec očekával, že se někdo u nás ujme filmu o partě divadelních herců zkoušejících si svou hru ve staré továrně, kde se místy posouvají hranice mezi tím, co je ještě reálný život, a tím, co je už jen hra? K tomu si připočtěte výborný soundtrack (kdy se naposledy u českého filmu stalo, že by hudba tak dokonale podbarvovala dramatické scény?), úžasnou oddechovou část s mončičákem a trojici herců Ivan Trojan (šílenec-komediant, který mi v jedné své ďábelské scéně připomněl Al Pacina), Radek Holub (dokonale vyšinutý epileptik, z jehož smíchu mrazí), David Novotný (hrdý neústupný syn). Ne, že by ostatní hráli špatně, mizerného herce ve filmu neuvidíte. A ačkoliv někteří můžou tvrdit, že jsou Karamazovi zbytečně "přehrávaní", pro mě se jedná prostě jen o silně absurdní film, ve kterém musí být postavy zahnány do extrémů až karikatur, aby neztratily část svého osobního kouzla. Mimochodem, všimli jste si, že má Trojan podobný smích jako Tříska v Šílených? (22.11.2008)

Tleskám Zelenkovi za to, že maže hranici mezi českým a světovým filmem. Že dává šanci zatraceným hercům, nebojí se na omezeném prostoru rozehrát velkolepou hru a originálním způsobem kombinuje divadlo, film a skutečný život herců. Herci jsou fantastičtí, soundtrack také a ten zvolený chladný prostor, jenž je dokonalým kontrastem k živočišnému podání herců, to je něco, co se bude (nejen) na domácím rybníčku v adaptaci divadelních her těžko překonávat. „Bude jako Bůh, a všechno mu bude dovoleno!“ Ještě cítím to mrazení… (26.04.2008)