Útěk ze Sibiře

Film dvou významových rovin a dvou tváří. Útěk ze Sibiře pojednává o útěku ze Sibiře (překvapivě), o fyzicky zničující cestě napříš Asií, přes hory, pouště a zase hory za svobodou. Pojednává ale také v symbolické rovině o cestě napříč dějinami střední a východní Evropy, o cestě k odpuštění. Ale ouha! Podobně jako hollywoodské pokusy inscenovat tragédii Holocaustu i první pokus inscenovat hrůzy gulagu působí dojmem vysvětlujícího a průměrně inscenovaného divadla, jehož cílem je, aby divák neznalý faktů pochopil a soucítil. Z pochopitelných důvodů může tenhle trik fungovat jen prvoplánově a bez jakékoli hloubky. Obecně však platí že čím dále jsou hrdinové od traumatického prostoru gulagu, čím více se o nich dozvídáme a čím více pojednává Weir o jejich individuálních příbězích, tím lepší a filmařsky přesvědčivější Útěk ze Sibiře je (vrcholem je mariánská scéna v poušti, která mě jako jediná ve filmu opravdu dojala prostou silou filmové řeči). Naopak čím blíže se hrdinové dostávají k velkým dějinám, tím vykonstruovaněji film působí – je to taková středoškolská učebnice zločinů komunismu pro nezasvěcené. Bere mu to hodně energie a autenticity (s tím bohužel souvisí i hodně zvláštní volba dominantní jazykové varianty a Eda Harrise coby mediátora příběhu pro americké publikum). Dá se na to zvyknout, ale pachuť umělé tragiky nelze úplně setřást. Jako všechny podobné filmy i tento historické trauma spíše zakrývá povinným sentimentem, než otevírá k analýze a pochopení... Plusové body za vynikající (a jedinou skutečně ambivalentní) postavu zloděje Valka ve famózním balení Colina Farella. (31.03.2011)

Nesmyslně sestříhaná první polovina, která nenechá rezonovat jedinou scénu, se bije s překrásně rozmáchlou druhou půlkou, která ždíme limity širokoúhlé kamery na maximum, ubírá Weirovu filmu ve finálním hodnocení body i přes to, že své hrdiny dokáže představit několika slovy a donutí vás je mít rád i bez toho, aniž by nějak razantně dramatizoval scénu; na to si vystačí se skvělými herci, pár omrzlinami a opuchlými rty od sucha. (13.10.2011)

Jsem rád, že můj jubilejní čtyřstý komentář na ČSFD vyšel na tak kvalitní film, jakým Útěk ze Sibiře bezesporu je. A to i přes některé výhrady, které se tu v hodnoceních mnohých objevují. Oni mají svým způsobem pravdu. Děj skutečně některé pasáže buď přeskakuje úplně nebo bere hodně kvapem. Jako kupříkladu samotný útěk z gulagu, konfrontace se zvířaty anebo vylíčení Himalájí takovým způsobem, že bych si na jejich přechod nyní troufnul v sandálech. Mně však tyto skutečnosti výslednou nezkazily. Víte proč? Poněvadž dějová linka nám jako odškodné nabízí nevšední pohled do vzájemných vztazhů mezi uprchlíky, klade důraz na psychologii hlavních hrdinů a na to, jak se sami v sobě vypořádávali s mrazy Sibiře a vedry pouště. Mimochodem, právě přechod pouště shledávám za nejpoutavější a nejpovedenější. Sečteno podtrženo; Útěk ze Sibiře se zaobírá poněkud jinými aspekty, než jaké jsem i já před návštěvou kina předpokládal, ovšem to z ní nečiní nehodnotnou podívanou. Naopak. Díky ústřednímu triu Sturgess, Harris a Farrell (dost možná dosavadní životní role) je podívaná vskutku poutavá. Tážete se, proč tedy nepálím plný počet? Inu, ač jsem před chvílí napsal, že to neshledávám chybou filmu, osobně je mi v návalech pocitů po projekci líto, že tvůrci nenatáhli metráž o již zmíněné pasáže. Snad se báli, že by tak učinili film příliš dlouhým, ale mně těch 133 minut uteklo takovým tempem, že bych přivítal nášup! :-) (24.05.2011)

Ze Sibiřských pracovních táborů se pár útěků podařilo. Tento je jedním z nich. Nepřítelem na útěku nebyly ani tak strážní oddíly, ale krutá a drsná příroda. Znovu jsem si říkal jaký je komunismus svinstvo. Skupina odvážných přes původní neshody se s množstvím útrap postupně stmeluje aby nakonec s neuvěřitelnou láskou a obětavostí pečovali jeden o druhého. Druhá část snímku přechodu Gobi a Himalájí přes Tibet do Indie je strhující. Jednotliví členové skupiny také časem postupně odkrývají svá tajemství a pozvolna vypráví dojemné příběhy svých životů. To vše se odehrává v úchvatných scenériích Mongolska, Číny a Himáláje. Tohle není Great escape, tohle je tiché drama o skupince zcela vyčerpaných vězňů, kteří spáleni sluncem, sajíc hadřík pokapaný vodou se táhnou ve zpuchřelých botách s nohami rozedřenými pískem k dalekým kopcům za svobodou. (19.05.2011)

Miluji filmy o tom, jak někdo někam jde! Zvlášť ty extrémně dlouhé. Jeden si u nich po perném dni najde konečně chvilku pro sebe, něco hezkého si přečte, udělá si nehty, kvalitně zašuká, zajde vyvenčit psa, zasmaží na mobilu tetrisy a přitom se vůbec nemusí obávat, že mu z tolik hutného a komplikovaného děje něco uteče. Je pravda, že pravidelně v půlhodinových intervalech ubude jeden herec, nicméně fakt, že se prostě ušel, nikterak nedegraduje strhující tempo ostatních a člověk celou dobu myslí jen na otravnou repliku Shrekova Oslíka: "Už tam budéééém??". A tak naší milí hrdinové jdou a jdou, místy mají žízeň, místy hlad, někdy je jim zima, pak zas horko, ale oni to všechno prostě přejdou. Výhodou je, že se dá takový svižný film sledovat velmi aktivně a jen tak nezahálet. "Už tam, kurva, konečně budéééém??", blesklo mi po desáté hlavou někdy v šedesáté minutě a opět jsem se otočil na druhý bok, abych neměl proleženiny. A takových otoček jsem udělal tři série po desíti!!! No nemám nic proti, za chvíli je léto a ladím plážovou formu! Zvláštní pozornost si také zaslouží citlivý casting, který bezděky vnesl do tak vážného spektáklu notnou dávku humoru. Poté, co židovský producent zjistil, že pan Sturgess je Angličan, bylo jasné, kdo bude hrát Poláka! Vždyť Polsko je taky v Evropě, hned vedle Vídně. Jeho plynnou polštinu pak nerozeznáte od rodilého mluvčího. S vybitými předními zuby, hubou plnou aft a horkou bramborou na patře! A tak je to se všemi. Jedinou opravdu světlou výjimkou je Farellova kreace ruského mukla! Vyrostl z něj opravdu Pan Herec a náramně mě bavil až k Mongolské hranici! Někdy bych ho hrozně rád potkal u Colína. (10.03.2011)