Dvojník

Briana De Palmu mam moc rád...je to skvělej režisér...líbí se mi cesta, kterou jde...jak tíhne k thrillerům, jak dělá s napětím, jak si pohrává s brakovostí, kašírovaností, jak umí být ironickej a hravej...viděl jsem od něj už asi osm filmů a rád se podívam na další...ale zakázal bych mu psát scénáře...pod pohrůžkou trestu smrti...už dlouho jsem neviděl tak ostentativní a zároveň debilní vykradačku...co to jako mělo bejt ? pocta Hitchcockovi ? aha...tak takhle se dělá pomníček...zkopírujem osmdesát procent Vertiga, do strategickejch scéna nastelem Okno do dvora a sem tam to doplníme Psychem...plus vypíčenej konec, kdy už to asi vlastně nikoho stejně nezajímá, o čem to celé vlastně bylo a kam to směřovalo....natočené výborně ( byť místy je ta nadsázka taky dosti přepálená), ale napsané je to tak, že člověka nezajímá ani ten příběh ( kterej už viděl nejen u Hitche, ale i u DePalmy samotného - viz. Posedlost), ani to stylové trefování se...tři...ale jen z úcty k autorovi a s přihlédnutím k příjemně kýčovité osmdesátkovosti... (26.11.2011)

De Palmove štylistické cvičenie, ktoré, aspoň pre časť publika, bude doplácať na príliš pomalé tempo jednotlivých sekvencií. Napínavé to je, nie že nie, ale vo výsledku som nemal pocit ničoho výnimočného, čo myslím v porovnaní s mojimi najobľúbenejšími majstrovými snímkami. Že je tam Okno do dvora alebo Vertigo, to fanúšikovi žánru dôjde veľmi rýchlo. Má to fajn osemdesiatkovú atmosféru a je to aj sexy a nechýba ani slasher. Dilema v rozhodovaní, ale minule som dal Sestrám plný počet, tak tu zaokrúhlim nižšie. 70% (08.12.2021)

Mistrná variace na Vertigo. De Palma zde naplno předvádí svojí genialitu. Sledovačka hlavního hrdiny, krásné sousedky a záporáka, který vypadá jak hispánskej otec Fura, v první půlce filmu je naprosto dechberoucí. Je to velmi dlouhá scéna téměř beze slov, plná neuvěřitelně rafinovaných a vynalézavých záběrů, kde naprosto přehledně víme kde, kdo je a působí to přirozeně. A vůbec první půle je opravdu nervydrásající jízda, kde De Palma rozhazuje svoje trademarky plnými hrstmi. Druhá je zase výživný mindfuck, ale už v maličko odlehčenějším tempu. Mno a ty záverečné titulky, to je prostě lahoda. (08.11.2014)

Devizou snímku je hutně tryskající pramen Palmovy tvorby - krásné ženy a sex vůbec. Málokomu se podařilo snímáním žen přiblížit mainstreamový film až skoro na hranice pornografie a do oblasti pornoprůmyslu 80. let (který ještě nepostihl mor jménem gonzo) nás prostřednictvím hrdiny Body Double zavede. Melanie Griffith v roli pornoherečky válí a opravdu by mě zajímalo, jak v roce 1984 nad tímhle festivalem nahoty a sexu šíleli kritici a cenzoři. Už jsem to asi někde psal, ale Palmovy Hitchcockovské variace (které režisér netají a naopak na diváka ještě jejich citováním pomrkává) naprosto uznávám a byl bych rád, kdyby se místo debilních remake vzdávala starým klasikám radši pocta tímhle způsobem. Tenhle film je festival radosti pro nezkažené heterosexuální chlapy. :-) (01.05.2012)

Když se Dvojník začal zvrhávat v pornoparodickou verzi Vertiga, byl jsem blahem bez sebe. Tohle bez vážnosti servírované podání Hitchcocka obsahuje spoustu kouzelných okamžiků a není pouhým nudným stylistickým cvičením (mrkněte na Posedlost). Seriózní thriller je shazován béčkovými brutalitami, hlavní hrdina na sebe navlíkne svetr, zahraje si v pornu a následně se promění v nagelovaného machoproducenta - no není to kouzelné? Závěr sice není tak mrazivě zvrácený jako třeba u Výstřelu, Dvojník ale končí naprosto odzbrojujícím způsobem - De Palma je nejenom zvrhlík, ale také skvělý žánrový hračička a člověk s pekelným nadhledem. Fuck Yeah! (14.03.2011)