Režie:
Spike JonzeKamera:
Lance AcordHrají:
Max Records, Ryan Corr, Catherine O'Hara, Forest Whitaker, Paul Dano, Catherine Keener, James Gandolfini, Lauren Ambrose, Tom Noonan, Alice Parkinson (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Novátorský režisér Spike Jonze spolupracoval se slavným autorem Mauricem Sendakem, aby na filmové plátno přenesl jednu z nejoblíbenějších dětských knih – Max a maxipříšerky – klasický příběh o dětství a místech kam se chodí za poznáním. Film vypráví o devítiletém Maxovi, nespoutaném a citlivém klukovi, kterému připadá, že ho doma nikdo nechápe a tak utíká do svého vlastního světa. Chlapec se ocitá na ostrově, kde potkává podivné příšerky, jejichž emoce jsou stejně divoké a nepředvídatelné jako jejich činy. Příšerky potřebují krále, který by je vedl a Max touží po královsví, kterému by vládl. Během korunovace Max slibuje, že z království udělá místo kde budou všichni šťastní. Ovšem brzy zjišťuje, že vládnout vlastnímu království není vůbec jednoduché. (HBO Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (241)
Nevěřte rozjásaným trailerům (byť jsou výtečné). Where The Wild Things Are je náhled do dětské duše, který každému nesedne. Ačkoliv je hlavním hrdinou malý chlapec, film rozhodně není pro děti. Spíše bych jej doporučil lidem, kteří se cítí být dětmi a jež se taky v dětství cítili být odstrčeni. Pro ostatní to bude nejspíš něco absurdního. Jeden záběr lepší než druhý, skvělý vizuál a emotivní soundtrack jsou zárukou nevšední podívané, která si opakované promítání přímo vyžaduje. P. S.: Český distributor sucks. ()
Vůbec ne tak dětsky hravé jak slibovali trailery a vůbec ne pohádka pro děti. O scénáři se snad ani nedá mluvit, kdo četl původní knížku, ten jistě chápe že vystavět na těch pár stylových obrázcích nějaký hluboký příběh snad ani nešlo. Příběhem tedy Where the Wild Things Are neokouzlí, to se filmu daří až s výbornou kamerou a záběry, parádními efekty, výborným Maxem Recordsem v hlavní roli, vynikajícím soundtrackem a hlavně celkovým feelingem jakési dětské naštvanosti a agresivity a odpoutávání se od rodičů a starších sourozenců, kterou si prošel snad každý. Kdo někdy jako dítě nedemoloval vše co mu přišlo pod ruku a nepořádal velkolepé bitvy se svými plyšáky a figurkami? Maxovo dobrodružství opravdu ve výsledku je dětskou fantazií, ale takovou tou úplně poslední po níž už nikdy nebude návratu zpět. Zkrátka originální film o dospívání, kterým Jonze rozhodně nezklamal, byť jsem rád, že ze mě trošku opadl ten hype způsobený trailery a očekáváním jedné z filmových událostí roku. 80 %. ()
Ten kluk mi dost připomínal mne, takže mi s totožnění s hl. postavou nedělalo vůbec žádný problém, jako asi některým. V dětství jsme se skoro všichni cítili někdy osamělí s pocitem, že nám nikdo nerozumí, hlavně v přítomnosti dospělých s abcencí jediného vrstevníka. Někteří (já) se tak možná cítíme i dodnes, to ale asi znamená jediné, že bychom se měli už konečně probudit a zavčas si uvědomit, co od života očekáváme, měli bychom si stanovit nějaký cíl a hlavně za ním jít. Možná bych se měl už konečně podle toho řídit a ne být jen pořád zavřený doma a čumět čtyřiadvacet hodin na CSFD. ()
Ta krásná knížka, kterou jsem si dneska našel v knihovně, se dá i s obrázky zhltnout ani ne za minutu, ale taky do ní můžete koukat a fantazírovat třeba hodinu - já ji slupnul spolu s knedlíčkovou polívkou v menze. Filmová adaptace Spikea Jonze je taktéž poetická, poutavá (navíc i strašidelná - třeba pro ty mladší) a taky má, jak tu píše Bluntman a další, ten rozměr navíc (něco jako Čaroděj ze země Oz). Příjemný kousek, a musím říct, že jsem Totální osel, že jsem si to nechal utéct v kině (pokud se to tu hrálo). ()
Sedm dlouhých let trvalo, než se vizionář Spike Jonze vrátil, aby nám představil další ze svých svébytných fantazijních světů. Vyplatilo se, i když ohlasy tentokrát budou značně rozporuplné. Někomu může vadit amorální a přehnané chování maxipříšer, přitom stačí tak málo - uvědomit si, že jejich akce a reakce (nejen fyzická) se zakládá na vlastnostech lidských, s tím rozdílem, že je přímo úměrná velikosti chlupáčů samotných. Další může namítnout, že Max jedná jako fracek. Opět špatný přístup v nazírání - Proč by muselo být každé dítě zobrazeno jako roztomilý rošťák/slušňák? Naopak, Maxovo vystupování má k realitě blíže, než si většina diváků myslí. Jedinou viditelnou vadou na kráse tak zůstává chybějící nosný příběh (kdybych před projekcí tušil, že kniha Maurica Sendaka má něco málo přes 300 slov, asi bych byl připravenější). Pro obdobný typ filmů bývá tím klíčovým jeho zpracování. V tomto případě není jiné možnost, než použít superlativy (posedlost sebemenším detailem, důsledné dbaní na jednotnost barev, nádherné širokoúhlé záběry pouště a postav, doslova revoluční skloubení masek s CGI efekty, svižný soundtrack...). Jistě, malé děti asi těžko ocení pochmurnou náladu snímku, ale pro takové je tu už barvitý "Nekonečný příběh". Ve WTWTA byla roztomilost vystřídána za depresi a melancholii. Já tuto změnu otevřeně vítám. 8/10 ()
Galerie (44)
Photo © Warner Bros. Pictures
![Max a maxipříšerky - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/157/854/157854542_bb0127.jpg)
Zajímavosti (16)
- Dalšími zvažovanými herci kromě M. Recordse byli Griffin Armstorff, Jackson Pace a Bobby Coleman. (D3VIL)
- Příšerky ztvárnili herci v 1,8 – 2,5 m vysokých kostýmech za pomoci mechanických součástí. Výrazy tváře byly vytvořeny v počítači. (HellFire)
- Při hledání herce do dětské role byl vyhlášen obrovský konkurz, který trval několik měsícu a do kterého se přihlásilo asi na tisíc chlapců, než Spike Jonze našel Maxe Recordse. (Karlos80)
Reklama