Max a maxipříšerky

Snímek nejen o lidské fantazii, ale i o tom, jak se chovám ke přírodě, k živým organismům, ale i k lidem a k sobě navzájem. Lhaní je nám tak blízké, že ho provozujeme skoro automaticky, a pak na to možná i doplatíme. Někdy hůře, někdy lépe, jako hlavní hrdina tohoto filmu, kde jsou nejzajímavější příšerky. (27.06.2017)

Zaciatok skvely, stred pokrivkava a koniec je uzasny... James Gandolfini ako cholericky a vecne nasrdeny Carol bol famozny (mimochodom, nepredstavovali ste si Tonyho Soprana? :D Ja neustale...) Musim ale povedat, ze tento film vo mne vyvolaval istu chvilu nutkanie to vypnut a nedopozerat, ale potom prisla posledna pol hodinka a ja som si naplno vychutnavala pribeh... A ten zaver... Odchod Maxa, dobehnutie Carol a pohlad KW bol na nezaplatenie... A ta hudba? Nieco skvele... Noha mi neustale dupkala do rytmu chytlavych pesniciek. (16.12.2009)

Vůbec ne tak dětsky hravé jak slibovali trailery a vůbec ne pohádka pro děti. O scénáři se snad ani nedá mluvit, kdo četl původní knížku, ten jistě chápe že vystavět na těch pár stylových obrázcích nějaký hluboký příběh snad ani nešlo. Příběhem tedy Where the Wild Things Are neokouzlí, to se filmu daří až s výbornou kamerou a záběry, parádními efekty, výborným Maxem Recordsem v hlavní roli, vynikajícím soundtrackem a hlavně celkovým feelingem jakési dětské naštvanosti a agresivity a odpoutávání se od rodičů a starších sourozenců, kterou si prošel snad každý. Kdo někdy jako dítě nedemoloval vše co mu přišlo pod ruku a nepořádal velkolepé bitvy se svými plyšáky a figurkami? Maxovo dobrodružství opravdu ve výsledku je dětskou fantazií, ale takovou tou úplně poslední po níž už nikdy nebude návratu zpět. Zkrátka originální film o dospívání, kterým Jonze rozhodně nezklamal, byť jsem rád, že ze mě trošku opadl ten hype způsobený trailery a očekáváním jedné z filmových událostí roku. 80 %. (03.01.2010)

(Spoiler) Knížku Tam, kde žijí divočiny znám od dětství a mám ji dost rád. Na hraný film jsem se těšil, fotky slibovaly krásnou podívanou a proti všem předpokladům jsem věřil, že námět půjde nějakým způsobem roztáhnout z cca 20 vět na celovečerní film. Šlo to. Ale ne způsobem, jaký by odpovídal duchu předlohy. Zatímco pilířem knihy je poznání faktu, že dítě má v sobě nespoutanou fantazii a zároveň vnitřní běsy - divočiny, nad kterými lze zvítězit, ovládnout je (se) a stát se jejich králem - získat sebekontrolu, ve filmu je zápletka dovedena do roviny, kdy je význam příběhu otočen v podstatě o 180°, protože Max se sice stane králem, ale Divočiny ho prokouknou, neustále se hádají, na což není pěkný pohled, Max je nedokáže zvládnout a v podstatě prchá. Knihu jsem si hrozně užil, měl jsem z ní dobrou náladu, byl to téměř veselý příběh. Film je oproti tomu vlastně dost depresivní. Těžko se na něj kouká. Význam předlohy se vytratil. Jestliže chtěl Spike Jonze zdůraznit, že se Max potřeboval od svých dětinských fantazií oprostit a konečně dospět, tak to mohl znázornit nějakou zábavnější cestou. Film je totiž v některých momentech vyloženě nudný. (10.08.2010)

Tak nějak jsem se celou dobu těšil na nějaká roztomilá monstra, na výjimečný fantasy příběh, na nějaké bizarní dobrodružství, ale dostal jsem místo toho dokument o chlapci, který je sympatický jako vlakové neštěstí a ne-až-tak-roztomilých monstrech, které ani neděsí, ani nerozesmívají, ani nejsou nějak k zapamatování. Umí metat kozelce a hádat se o blbostech, to ano. Navíc dodnes vlastně nevím jestli je to film vhodný pro děti. Tolik k tomuto dobrodružně dramatickému rodinnému fantasy. (31.10.2011)