Max a maxipříšerky

Velmi rozporuplný film. Místy je to prostě nuda, musíte si opravdu uvolnit několik blokád a uvolnit se, než se do tohoto světa ponoříte. Když ale na tuto hru přistoupíte, čeká Vás opravdu zvláštní, vzrušující jízda do hlubin nevědomí, infantilní imaginace a absurdní dětské logiky. O tom vlastně je celý tento film - zhmotnění všech těch nesmyslných plánů, které jsme si jako malí caparti kreslili na papírky, smrtelně vážně míněných vyhrůžek a zákonů, pevností s tajnými vchody, válek s projektily z bláta a kamení. A právě zde konečně našla uplatnění Jonzeova neschopnost vést normální příběh a vymyslet kloudnou pointu - protože kruté, dětské hry žádný příběh ani pointu nemají. (14.02.2010)

6.2.2010 ~ Film, který se tváří jako dětský, ale o tom dost pochybuji. Film, který je tak zvláštní, že o něm nelze ani moc psát. Film o chlapci, co je sám, nechce být sám a přitom sám není. ~ Potkáváme se s malým chlapcem, Maxem. Max má mámu, sestru a žádné kamarády. A tak si Max hraje sám. Pro sestru je malé dítě, máma, ač pracuje z domova, je dost zaměstnaná a tak na něj nemá moc času. Ale Max chce, aby si ho všímali! A tak jednou provede něco, co by neměl, dostane doma sprďuňk a je potrestán. Ale Maxovi se nespravedlnost světa nelíbí a uteče z domu. ~ Kam přesně, to se divák nedozví. Hlavní ale je, že se Max uchýlí do své fantasie, odpluje na jiný ostrov (ostrůvek?) a najde si nové přátele. Těmi jsou velká neohrabaná stvoření, nápadně se v mnohém podobající různým členům rodiny. Max se ovšem nezalekne, naopak. Stane se jejich králem a spolu pak skopičí, blbnou, hrají si a to až do chvíle, než se do Maxova imaginárního světa začnou promítat útržky reálného světa a idylka se začne díky drobným konfliktům hroutit. ~ I když jsou ony fantazijní stvůrky dost pitoreskní, přesto jsou zajímavé a svým způsobem pěkné. Chovají se velmi lidsky a dospěle, takže nebudí dojem hraček. A malý klučina mezi nimi je dost protipól. Samotné příšerky si s oním fantasy světem vystačí takřka sami. Máme tu sice jednu dvě zvláštní stavby, ale jinak se děj odehrává v lese nebo na poušti. Není potřeba žádných extra efektů k vytvoření něčeho uvěřitelně neskutečného (kromě příšerek), protože vše ostatní je normální svět. ~ Najděte si v encyklopedii pojem "Difficult to describe", bude u toho popis tohohle filmu. Popisovat a rozebírat tady děj mi přijde hloupé, protože tohle se musí vidět, aby si o tom udělal obrázek každý sám. Čekal jsem variaci na Terabithii, dostalo se mi něco zcela odlišného jen s velmi lehkým nádechem podobna. Film byl... jiný. Takový jiný Malý princ. Vlastně král :) (18.03.2013)

Odsoudit tenhle snímek kvůli vřeštícímu dítěti je ještě pitomější, než z něj dělat výjimečné dílo, Marigolde. ___ Na vlnách emoční lability a schizofrenní symboliky je dětské pískoviště až příliš doslovně orámováno realitou. Tak nápaditý snímek a tak neoriginální a doslovný rastr! Kouzelné vyprávěcí prostředky, kdy každá postava, kusý dialog, obraz a scénka interpretuje vnímání a myšlenkové pochody malého kluka s bujnou fantasií, chvilkama působí jako whattodo list, který si systematicky autor odškrtává. Což je obrovská škoda, protože úžasné nápady a vizuální (i dialogová) komunikace mezi realitou a jejím pojetím ve světě za Maxovýma očima velice potěší. Chvilkama snad i nostalgicky zahřeje. Stále rozmýšlím 4*. (22.10.2012)

Vůbec ne tak dětsky hravé jak slibovali trailery a vůbec ne pohádka pro děti. O scénáři se snad ani nedá mluvit, kdo četl původní knížku, ten jistě chápe že vystavět na těch pár stylových obrázcích nějaký hluboký příběh snad ani nešlo. Příběhem tedy Where the Wild Things Are neokouzlí, to se filmu daří až s výbornou kamerou a záběry, parádními efekty, výborným Maxem Recordsem v hlavní roli, vynikajícím soundtrackem a hlavně celkovým feelingem jakési dětské naštvanosti a agresivity a odpoutávání se od rodičů a starších sourozenců, kterou si prošel snad každý. Kdo někdy jako dítě nedemoloval vše co mu přišlo pod ruku a nepořádal velkolepé bitvy se svými plyšáky a figurkami? Maxovo dobrodružství opravdu ve výsledku je dětskou fantazií, ale takovou tou úplně poslední po níž už nikdy nebude návratu zpět. Zkrátka originální film o dospívání, kterým Jonze rozhodně nezklamal, byť jsem rád, že ze mě trošku opadl ten hype způsobený trailery a očekáváním jedné z filmových událostí roku. 80 %. (03.01.2010)

Hezké písničky, ještě hezčí "maxipříšerky"... a to jsou zhruba všechna pozitiva. Pokud vás dětský film zažene do kouta a donutí přemýšlet o tom, jaktože je v něm malý klučina nezranitelný, nebojí se rozpoutat nebezpečnou bitvu, dobrovolně žije v lese a nemá potřebu se ani najíst, něco je prostě špatně. Tady jde především o to, že se většinu času nic moc neděje a zábavnou "pocitovku" se z toho Jonzemu vykřesat nepovedlo. Nezapomenutelní jsou akorát Bob a Terry, protože... WTF? [Londýn] (16.12.2009)