Max a maxipříšerky

Další z dětských výletů do imaginárního světa, tentokrát však v pro děti těžkopádnějším vydání. I když se český distributor se svým stylovým českým názvem snaží film přiblížit dětskému publiku, pochybuji, že by se mohl zalíbit někomu pod 12 let a i starší s ním budou mít problémy. Hlavní dětský hrdina není typickým dětským hrdinou, se kterým by se mohli dětští diváci ztotožnit, imaginární svět není dětsky kouzelný a neobyčejný a všechny ty potvory nejsou pro děti dost roztomilé, atraktivní a v některých fázích dokonce můžou působit i děsivě. Ne, opravdu to není film pro děti. Pokud ale přistoupíte na režisérův přístup k látce a zvyknete si na trochu uječeného, zbytečně hyperaktivního ale v jádru sympatického mladého hrdinu a jeho chlupaté kamarády, film si užijete a některé scény vám určitě utkví v paměti. Neobyčejný a velice dobrý film s dokonalým soundtrackem, který hodně pomáhá k vytvoření jedinečného zážitku. Nebýt pár slabších scén šel bych na plný počet. Jonze ukázal, že je talent i bez Kauffmana. (26.12.2009)

Budu nemilosrdný a do WtWTA udělám pořádnou díru. Nebo jej zašlapu do země. Asi jsem se moc těšil a byl unešený z traileru, který přiznejme si, byl sestříhán lépe než originál. Nebo na vás všechny ty honičky a házení hlínou zapůsobily? Závěrečné dojemné loučení sice lehce pohlo mými city, ale moře slz se nekonalo. A možná bych ještě uvažoval, jestli na to nechám dívat děti :-) Jo, a taky se mi nezdá OTD...oficiální text distributora...asi viděl nějaký jiný, imaginární film... ;-) 40% (02.03.2010)

Za českým zhovadile infantilním názvem "Max a maxipříšerky" se skrývá grandiózní filmové zpracování obrázkové knížky "Tam, kde žijí divočiny" od Maurice Sendaka, která bývá řazena mezi klasická díla anglofonní literatury pro děti. Zatímco mezinárodně proslulejší Milneho "Medvídek Pú" je založen na postavě vnějšího dospělého vypravěče, který Kryštůfkovi Robinovi vypráví příběhy, v nichž jeho hračky a zvířátka z okolí nabývají vyhraněné osobnosti, Sendak přináší přímý vhled do dětské mysli a fantazie. Ten nemá podobu barvičkami hýřící imbecility, kterou si pod spojením dětství a fantazie představují mnozí autoři knih či filmů pro děti, nýbrž ukazuje i vlastnosti dětí, které v jiných dílech z důvodu idealizace zpravidla chybí – nezvladatelnost, rozmarnost, trucovitost, sebestřednost a potřebu neustálé pozornosti druhých či přísunu nových podnětů k zabavení. Filmová adaptace režírovaná Spikem Jonzem musela dvacetisedmistránkovou předlohu nějak rozšířit, aby vydala na celovečerní film. Přiklonila se proto k výraznější profilaci postav ve světě fantazie podobné příběhům "Medvídka Pú". Sendakovo vyprávění o malém chlapci, který po roztržce s matkou uteče do fantazijního světa, kde se stává králem hrozivých divokých stvoření, ukazovalo fantazii čistě jako prostor doslova podmaněný rozmarům hrdiny. Joneze a spoluscenárista Dave Eggers dodali původně bezejmenným stvořením výrazně odstíněné individuality, které zrcadlí různé části chlapcovy vlastní osobnosti či postoje lidí z jeho okolí. Paradoxně se tak prostor, kam hrdina utekl před okolním světem, stává místem, kde je konfrontován sám se sebou a tím, jak se chová k druhými či jak oni přistupují k němu. Film tak do původního vyprávění o dětství nenásilně vnáší prvky dospívání, coby životní fáze, kdy si člověk začíná uvědomovat, že je součástí společnosti, v níž má nějakou pozici a musí své chování podřizovat vztahům s dalšími lidmi. Díky tomu nevznikla další naivní „oslava dětské fantazie“, nýbrž výstižný pohled na dětství, které stejně jako zdejší divočiny v sobě skrývá přítulnost, hrozivost, veselí, úzkost, tvořivou radost i požitkářskou ničivost. (04.05.2014)

Kdo dokonalost filmu nebyl schopnej najít už v traileru, neměl by na to vůbec koukat (někdo si prostě myslí, že je moc vyspělej na film, kterej je pro danýho jedince pro děti). Že filmu dám plnej počet mi bylo jasný ještě než jsem ho viděl, ale nenapadlo by mě, že bych chtěl dát i šestou. On to totiž neni ani tak film pro děti jako spíš pro jejich rodiče (vždyť hlavní postava nehledala nic jinýho, než přátelství nebo pozornost a všichni kolem ho stavěli na druhou kolej). Max je zprvu velkej pošuk a leckdo by mu asi vrazil facku (ale o to jde, postupem filmu začíná chápat proč ho nemaj rádi). Já mu ale fandil až do konce (To, že nemá rád mraženou kukuřici neznamená, že je rozmazlenej. Já jí taky nesnášim. Navíc jeho chování má důvod ). A narovinu, my všichni jsme byli v jeho věku jako on a kdo říká že ne tak kecá). Neni to ale Max koho si ve filmu oblíbíte, jsou to ty parádní velký stvoření (každý z nich disponuje nějakou vlastností Maxe), který mají úplně stejný problémy jako normální lidi (láska, porozumění, komunikace atd.). Všechno doprovázený skvěle využitou hudbou (Karen O a Carter Burwell), výbornou kamerou a bezchybnou režií. Paráda! Dodatek: Řečičky o tom, že jste čekali víc jsou naprosto zcestný, ten film obsahuje všechno, co slíbil z traileru a přihazuje několik dalších es, který potěší. Nejde mi teď o to, že mam jinej názor než ostatní a nesouhlasim s nima, jde o to, že někteří jedinci jsou zkrátka úplně v prdeli. (27.02.2010)

WTWTA jsou svým zvláštním způsobem pěkným filmem,ale jako celek mě to svoji poetikou naprosto minulo.Podobně jako kOCOUR zhruba chápu co tím chtěl autor říct,ale i tak sem se většinu filmu prostě nudil.Dost možná je to i tím,že bych od dětského filmu podle dětské knížky čekal film pro děti,ale tím mi WTWTA rozhodně nepřijdou...60% (16.01.2010)