Max a maxipříšerky

Scénář: Spike Jonze, Dave Eggers .. Osamocený chlapec (nejlepší jsou scény jeho hraní si odehrají se hned v úvodu snímku) naštve matku, zdrhne na ostrov maxipříšer a po pár divných dobrodružstvích se zase vrátí domů, maminka je šťastná a tím to končí. Divočina je děsná nuda, především. Dítěti, jako pohádka, moc nedá. Spíše vezme. Ani Spike Jonze, přes obvyklou důraznost na vypiplanou vizuální stránku, moc neboduje. Hudební doprovod Karen O je fajn, poslouchal jsem ho několikrát už před filmem a jistě se k jeho částem, narozdíl od filmu, ještě někdy vrátím. (20.12.2009)

Kdo dokonalost filmu nebyl schopnej najít už v traileru, neměl by na to vůbec koukat (někdo si prostě myslí, že je moc vyspělej na film, kterej je pro danýho jedince pro děti). Že filmu dám plnej počet mi bylo jasný ještě než jsem ho viděl, ale nenapadlo by mě, že bych chtěl dát i šestou. On to totiž neni ani tak film pro děti jako spíš pro jejich rodiče (vždyť hlavní postava nehledala nic jinýho, než přátelství nebo pozornost a všichni kolem ho stavěli na druhou kolej). Max je zprvu velkej pošuk a leckdo by mu asi vrazil facku (ale o to jde, postupem filmu začíná chápat proč ho nemaj rádi). Já mu ale fandil až do konce (To, že nemá rád mraženou kukuřici neznamená, že je rozmazlenej. Já jí taky nesnášim. Navíc jeho chování má důvod ). A narovinu, my všichni jsme byli v jeho věku jako on a kdo říká že ne tak kecá). Neni to ale Max koho si ve filmu oblíbíte, jsou to ty parádní velký stvoření (každý z nich disponuje nějakou vlastností Maxe), který mají úplně stejný problémy jako normální lidi (láska, porozumění, komunikace atd.). Všechno doprovázený skvěle využitou hudbou (Karen O a Carter Burwell), výbornou kamerou a bezchybnou režií. Paráda! Dodatek: Řečičky o tom, že jste čekali víc jsou naprosto zcestný, ten film obsahuje všechno, co slíbil z traileru a přihazuje několik dalších es, který potěší. Nejde mi teď o to, že mam jinej názor než ostatní a nesouhlasim s nima, jde o to, že někteří jedinci jsou zkrátka úplně v prdeli. (27.02.2010)

Odsoudit tenhle snímek kvůli vřeštícímu dítěti je ještě pitomější, než z něj dělat výjimečné dílo, Marigolde. ___ Na vlnách emoční lability a schizofrenní symboliky je dětské pískoviště až příliš doslovně orámováno realitou. Tak nápaditý snímek a tak neoriginální a doslovný rastr! Kouzelné vyprávěcí prostředky, kdy každá postava, kusý dialog, obraz a scénka interpretuje vnímání a myšlenkové pochody malého kluka s bujnou fantasií, chvilkama působí jako whattodo list, který si systematicky autor odškrtává. Což je obrovská škoda, protože úžasné nápady a vizuální (i dialogová) komunikace mezi realitou a jejím pojetím ve světě za Maxovýma očima velice potěší. Chvilkama snad i nostalgicky zahřeje. Stále rozmýšlím 4*. (22.10.2012)

Vypadá to jako by parta studentů měla volný víkend, a tak vzala handycam a šla do lesa, všichni si oblíkli stupidní masky ve stylu sezamové ulice a začali sebou házet, zapalovat se a celkově ničit všechno a hlavně sebe. Film o tom že mít ADHD je super, který se táhne tak neskutečně, že bych ho určitě žádnému dítěti nepřál. (03.12.2011)

Je to zvláštní, ale nejvíc se mi líbil začátek z reálného světa. Byla to příprava na svět fantazie, do kterého Max uteče z přítomnosti, ze které má strach a já jsem se těšila na bytosti, které tenhle svět zalidní a na příběh, který tam zažije. Ale takhle podle mě děti nesní. Do takové říše bych já jako dítě ( a že jsem taky snila a vymýšlela si ledacos) rozhodně nechtěla ani na minutu. S přivřením všech očí tři hvězdičky. (04.06.2010)