Okřídlené bytosti

Verdikt: Woods by se s Winged Creatures rád dostal mezi režisérskou elitu tím, že natočí působivý film alá Crash či Magnolia. To se mu však zdaleka, přes veškerou snahu (najmeme kupu dobrých herců, nacháme si napsat podobný srdceryvný mozaikový scénář, kameraman bude snímat dlouhé, pomalé obrazy), nepovedlo. Jednotlivé scény jsou ve výsledku nicneříkající, gradace nudná a vyvrcholení nulové. Kde nic není, ani 4daPeace nedává. (22.03.2009)

Pre mna to bol dokonale priemerny film. Ak by odo mna niekto chcel tip na slusnu dramu, po ktorej nebude zdeptany este 2 dni, ale zaroven si nepovie, ze to bola blbost, tak mu odporucim Okridlene bytosti. Pozeralo sa to dobre, ale dej bol uz aspon od polovice filmu lahko predvidatelny, jednoducho priemer z ktoreho vyraznejsie vycnievaju iba herecke vykony. (29.08.2009)

Naprosto průměrný snímek, na který po závěrečných titulcích hned zapomenete. Film slibuje příběh o tom, jak se oběti násilného činu vyrovnávají se situací poté. Ve skutečnosti vypráví spíš příběhy jednotlivců bez návaznosti na případ vraždy. Postavy jsou nepřesvědčivé a co hůř i nezajímavé.. Pustila jsem si to v podstatě jen kvůli Dakotě, abych si doplnila její filmografii.. (03.10.2013)

Standartní "Crash" drama, které občas dokázalo překvapit. Počáteční scéna v bistru byla natočena velmi realisticky. Některé příběhy byly hodně působivé, jiné tam byly nějak do počtu. Zaujala Dakota Fanning a Guy Pearce. Kate Beckinsale zůstala celkem nevyužitá a Forest Whitaker si už po desaté zopakoval jednu a tu samou roli. Scénář si na můj vkus až moc často pomáhal různými berličkami. Chválím skvělou hudbu. 3,5* (12.07.2009)

Chtěl jsem se tu točit na posttraumatické stresové poruše, ale ten pitomej Subjektiv už to tam samozřejmě má. Takže co teda. Film se příjemně veze na dvoukoláku s nápisem nezávislý filmový festival a hned ze začátku chytne za divácké oko. V dobrém. Pak se TO stane a divák si říká, že je to hezky bez patosu, ale najednou to oko začne utíkat. Když už to trvá moc dlouho a už si to říká o nějakou změnu, divák zjistí, že běží teprve dvaatřicátá minuta. Film pořád tvrdí, že ještě, ještě, ještě chviličku a už se to všechno ukáže, ale nakonec je z toho hlavně citové vydírání a trvání na faktu, že se z tak hrozné události všichni zblázní. Chtělo by to nějaký kontrapunkt. Neustálá oscilace mého ocenění mezi Odpadem a nehodnocením se po očekávatelném závěru kvůli jakés takés naději a pro jistou uvěřitelnost filmu i většiny hereckých výkonů ustálila na relativně smířlivé dvojce. Vyvolávat si vzpomínky a znovu a znovu bilancovat, co jsem mohl udělat lépe, můžu v pohodě i bez takových filmů. (13.09.2011)