Pan Osamělý

Korine se v tomto filmu po tvůrčí pauze, kterou strávil konzumací heroinu, a ze které podle vlastních slov málem nevyšel živý, pokusil o výpravný film s lineárním dějem, ve kterém se asi - soudě podle jeho minulých filmů - ocitl trochu na neznámé půdě. Film sleduje dvě narativní linie, obě mají zajímavou výpravu a felliniovsky žoviální mise en scene, jdou však paralelně vedle sebe a nikde se nestřetávají, což působí neuměle. Jedna linie je jakousi vtipnou groteskou o létajících jeptiškách, druhá je o imitátorovi M. Jacksona, který se ocitá v komuně dalších imitátorů a okolnosti ho donutí reflektovat o svém životě stráveným napodobováním pop-ikony. Bohužel "Michaelův" niterný vývoj nemá psychologickou hloubku a celkově bizarní postavy imitátorů ve filmu zůstávají pouhými plytkými figurkami. Ačkoli snovost scén je někdy prvoplánová, najde se přesto občas odlesk geniality Korineovi vlastní. Nemůžu říct, že by mě film nezaujal. Trochu si ho srovnávám s Felliniho posledním nepovedených filmem La voce della luna. Rozpočet 8mil$, tržby 300 00$. (30.03.2012)

Podivný hybrid, který se chvílemi tváři jako komedie, chvílemi zase jako vážné drama o hledání vlastní existence. Pokud jde o komediální složku - fakující Abraham Lincoln, James Dean nahánějící kozy nebo smrdící papež jsou sice fajn, ale později začne unavovat, že většina vtipných momentů vychází z toho, že slavné osobnosti jsou v neobvyklých, dehonestujících situacích. Pokud jde o vážnou složku - jaksi jsem se nechytal... Přesto není Mister Lonely vyloženě špatný či beznadějný film, Korine umí pracovat s hudbou, herci jsou taktéž dobří, ale stále marně hledám smysl některých scén, smysl jeptiškovské linie (s dvojníky nijak nesouvisející) a vlastně smysl celého filmu... (11.07.2007)

Titulným pánom osamelým môže byť samotný Korine vo svete kinematografie. Málokto je ochotný namočiť hlavu narkotickej melanchólie do vedra s fantasmagorickým humorom tak zvláštne ako on. Korine je majster vo vytváraní zvláštnych filmových chutí a pachutí, ktoré je ťažké nájsť niekde inde. Jediným a pre Korina typickým problémom filmu je, že pri spomenutom "namáčaní do vedra" si nevie určiť adekvátny časový limit a jeho snímky sú predčasne na konci s dychom. (10.05.2014)

Harmony Korine by byl nejraději dokumentarista, kdyby mu v tom formátu nechyběla ta míra kontroly, kterou poskytuje režie hraného filmu. Jak já ho chápu! Do úplného docenění mi chybělo jen silnější finále. Ale jinak je v tom (skoro) všechno. Anti-teze snů o stávání se celebritou, která je mnohem aktuálnější teď, kdy každý může aspoň na chvíli být v záři reflektorů, než v době vydání. Obdiv je samozřejmě lidský a určitá posedlost změnou sebe sama vlastně taky. Ale kde kreslime hranici, za kterou už nezdravě mažeme vlastní individualitu? Film o tom, jak nás filmy nutí chtít být jinými. Literally me snímek naopak a Ryan Gosling vlastně vůbec nechybí. „Sometimes when I look at you, you seem more like Adolf Hitler than Charlie Chaplin.“ (29.08.2023)

Pro nepřipraveného diváka velké překvapení. Místo syrových detailů soukromých hrůz světa natočil Korine zábavně absurdní a smutný příběh o osamělosti a hledání. Místo detailů lidského těla, točených zrnitou ruční kamerou, jsou tu krásné záběry skotské přírody a naprosto nevšední příběh se silnou atmosférou. Jakoby technikou běžného filmu natočil Harmony Korine nějaký jiný svět, než v jakém žijeme - ale není to svět neznámý. Stačí najít někoho, kdo vám do něj ukáže cestu - a potom se dostat zpátky. (28.09.2008)