Světlušky v zahradě

Tak kvalitní podívanou jsem nečekal, režijní prvotina Dennise Leeho vyšla na výbornou, herecké obsazení hvězdné ve kterém je nejvýraznější postavou Williem Dafoe, který je zde fantastický. Příběh je vyprávěn tak chytlavě, že film uběhne jak voda i když je natočen lehce komorně. Chytrý a citlivý film, který hodnotím silnými 4 hvězdičky… (22.12.2008)

Lehce nadprůměrné drama o lásce a odpuštění, kde světélkující hmyzáci poletují bláznivě, stejně jako rozdává facany nejlepší aktér Dafoe, v roli fotro-buzínka. Druhá polovina je bohužel o poznání horší,než slibný začátek a tak za tři je adekvátní hodnocení tohohle příjemného zpestření úterního večera na nova kinema... (16.07.2013)

I když mám dramata ze života a rodinného prostředí rád a pomalé tempo mi u nich nevadí, tak tady to bylo i na mě moc ospalé. Chybělo tomu více emocí, rozuzlení, zvratů, atd. Ale zase to bylo takové pohodové, naprosto nenáročné, což člověk také občas potřebuje. Chválím za herecké obsazení, za dabingové již podstatně méně. Protože CZ dabing z roku 2009 (ten první) mi nesedl a možná i proto nebyl můj dojem z filmu tak valný. Udělejte si názor sami: Julie Roberts - Dana Černá, Emily Watson - Tereza Bebarová, Willem Dafoe - Milan Bouška a takových perel a jiných zvláštních hlasů tam bylo více. Jedině snad Ryanův hlas v podání pana Stránského jsem překousl, i když pana Jančíka bych viděl raději. Zkrátka pokud se k tomuto filmu ještě někdy dostanu, tak buď v AJ nebo s druhým dabingem. Prozatím dávám silné 3 hvězdičky. 67% (with J.) (25.08.2013)

Velmi silné herecké obsazení samozřejmě vzbuzuje zvědavost. O to větší je překvapení, že všichni hráli velmi civilně a úsporně. To vše je myšleno v pozitivním slova smyslu. Je to film o lidech a vztazích mezi nimi a díky herecké umírněnosti je mnohem více uvěřitelný. Flashbacky nejsou rušivé a matoucí a vlastně jediné co mi u Světlušek v zahradě vadí je, že ve mě po deseti minutách po skončení filmu nezůstaly žádné emoce. Přesto dávám 4*, protože si vůbec nejsem jistý, že závada byla na vysílači :o) (22.01.2010)

Další z mnoha těch skvělých filmů, ke kterým jsem se dostal opět díky filmovému vkusu mé oblíbené uživatelky Fridecky, další pocitově velmi silné a myšlenkové hluboké dílo, právě takové na mne vždy niterně zapůsobí, vždyť co může člověka zasáhnout více, než náhlá, neočekávatelná a způsobem tak tragická smrt toho nejbližšího člověka v našem životě, smrt matky, jakoby se svět v ten moment pro všechny, co jí znali, měli rádi, zastavil a pozvolna se začal v jejich vzpomínka odvíjet ve zpětném chodu, přes okamžiky, které nás s ní spojovaly a ovlivnily, jako bychom si právě takovým myšlenkovým návratem chtěli prodloužit ten pocit spolubytí o další a další minuty, hodiny, dny, je to sice jen pocit, ale dokáže pomoci překonat tu náhle vzniklou prázdnotu, už nám bude navždy chybět a právě jen vzpomínání nám takového člověka uchová v naší každodenní přítomnosti, a tak je dějově utvářen pro nás diváky příběh manželů Taylorových, postupně se nám v jednotlivých krátkých návratech do minulosti jejich společného života odkrývá řada problematických momentů jejich komplikovaného vztahu, jejich ne zrovna harmonického spolužití, jakoby až ta smrt nastavila všem zrcadlo prozření, jakoby až potom si všichni uvědomili, jak mnoho a nevratně ve svých životech ztratili. A tak ani mě nezbývá, než se zamyslet nad trvalou platností jedné strohé věty, ano, o co se nestaráme, čeho si s láskou nehledíme, o to přicházíme, abychom až pak pochopili, jak právě to v našem životě moc znamenalo, jak nenahraditelnou hodnotou pro náš život to bylo. (12.08.2013)