Carlitova cesta

Tak toto byla totální filmová extáze. Al je bůh a pro tyto role se jednoduše narodil. Na začátku zažehne motory a jede až do samotného konce. Ostatní nabroušené charaktery postav, k dokonalosti vypilované dialogy, geniální a strhující scénář se po Carlitově cestě vezou k úchvatnému a mistrovskému filmovému zážitku. Film bez jediného slabého, natahovaného či snad nudného momentu. Stopáž byla maximálně naplněna až po okraj. Skvělý soundtrack, především mě potěšila melodie Shake Shake Shake (Shake Your Booty), kterou znám z podání Scooter. Spousta nezapomenutelných scén, namátkou jmenuji, setkání s dávnou láskou, vroucí objetí a její následná návštěva. Bože, to, jak vyrazil její dveře za melodie You Are So Beautiful (čímž pro mě tento song svou vášnivou prezentací v tomto filmu získal zcela nový rozměr) bylo fantastické a já měla motýlky v břiše a slzičky v očích:), návštěva Kleinfelda v nemocnici, či grandiózní finální scény v klubu a metru. Ale jakkoli je toto vše výrazné a pro film důležité, tak Alova mimořádná herecká osobnost a výkon, to s přehledem všechno úspěšně válcuje. Těšila jsem se na Seana Penna. I ten se vedle něj však lehce ztrácel. Al Pacino a jeho Carlito Brigante. Chlapík s černými vlasy, pronikavýma očima, černou koženou bundou a bouchačkou za pasem. Chlapík s neodolatelným, ničivým charismatem a vizáží italského gangstera. Chlapík, který se chce vydat jinou cestou. Jenže to, co jste, nezměníte, ať půjdete kamkoliv. Ono si Vás to najde, ať budete kdekoliv. A fenomenální Al to má v kořenech, je to v něm, ta Sicílie... (31.10.2010)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

Tato gangsterka se mi jako jedna z mála opravdu líbila. Hlavní hrdina tentokrát není nesnesitelný arogantní zločinec, ale sympatický a čestný Al Pacino, kterému se dá fandit. To je věc, která mi na ostatních filmech podobného ražení chybí, a proto je obecně nemám rád. S Carlitovou cestou jsem tedy tento problém neměl, a tak jsem si mohl tento bezesporu kvalitní film užít. Sean Penn odvedl vynikající výkon, zpočátku jsem jej vůbec nepoznal. (04.09.2009)

Miluji Carlitovu cestu z mnoha důvodů - je to totiž film mnoha vrcholů. Sean Penn podal nejednou obdivuhodný výkon, ale jeho roztěkaná kreace v Carlitově cestě mne ohromí naprosto pokaždé, když film vidím. Schopný De Palma, který se ve své kariéře nevyhnul občasným slabším kouskům, zde podává jedny z nejúchvatnějších nepřerušených záběrů své kariéry (závěr, kdy kamera poletuje po nádraží, je prostě ohromný). A k tomu lahůdkový Al Pacino jako Carlito Brigante, který si prostě musí získat sympatie (a obavy) naprosto každého diváka. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec... (02.01.2006)

Ne že by Carlito byl vyloženě nesympatická postava, ale zase jsem se nějak nemohl přinutit mu výrazně držet palce. Sice pořád opakuje, že "toho chce nechat", nicméně se neustále motá kolem fochu. Děje ve filmu zas tak moc není, hlavním kladem jsou herci. Al Pacino snad podobnou roli ani zkazit nemůže, Sean Penn ala Lennon zato předvádí jeden z lepších výkonů své kariéry. Vzato kol a kolem je to pro mne jen mírně nadprůměrný film. (27.02.2007)