Režie:
J.A. BayonaScénář:
Sergio G. SánchezKamera:
Óscar FauraHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Belén Rueda, Fernando Cayo, Geraldine Chaplin, Mabel Rivera, Edgar Vivar, Roger Príncep, Andrés Gertrúdix, Montserrat Carulla, Óscar CasasVOD (1)
Obsahy(2)
Mrtvé děti si chtějí hrát... Laura vyrůstala v sirotčinci na mořském pobřeží a po třiceti letech se spolu s manželem a synem vrací do míst dětství. Ráda by znovu otevřela opuštěný ústav jako domov pro postižené děti. Její syn se však na novém místě začíná chovat zvláštně a Laura se pomalu přesvědčuje, že starý dům má své hrůzostrašné tajemství, o kterém neměla ani potuchy! (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (968)
Tyhle španělský filmy maj takovou zvláštní mysteriózní atmosféru, která se mi fakt strašně líbí, krom toho Del torův rukopis je na tom taky hodně znát. Možná to neni úplně horor, kterej by nějakej děsil, ale že je celkem mrazivej to už říct můžu a hlavně má skvělej příběh s parádním nečekaným zakončením a pointou ()
Mix vsetkeho mozneho od Omenu az po Los Otros a mozno este aj nieco navrch. To nebol kompliment, ale ani vycitka, iba konstatovanie, ze na mna to neucinkovalo (dokonca ani "sanka" mi pri sanke nepadla...). Navyse v sekvenciach hry bolo smutne to, ze hru hraju iba postavy vo filme a nie s nimi aj divak, ktory jednotlive indicie nema sancu za tak kratku chvilu spoznat a zasadit do rozvijajuceho sa vzorca. Dokonale naplnanie osvedcenych zanrovych postupov budovania strachu isli prave vdaka odhadnutelnosti mimo mna, vratane zaverecnej pointy. Profesionalne natocena, dobre zahrana, ovsem nijak prevratna zalezitost. ()
Povedená žánrovka, bez vážnějších kazů a chybiček, až je vlastně vycizelovaná natolik, že jsem měl pocit dokonalé sterility. Ty rodinné vztahy jsou načrtnuty velmi obšírně, bez jakékoliv intimnosti, tudíž jsem hrdince tu posedlost hledáním syna nevěřil ani minutu. Nutno uznat, že to má své momenty a pointa zdařile překvapí, ale cesta k tomu všemu je formálně až moc průhledná. Lepší 3*. ()
Bravo. Španělé opět dokazují své výsadní postavení na hororové scéně. El Orfanato nepřekvapí originálním příběhem, nýbrž silným působením na naše podvědomí, schopností vyvolat opravdový strach a napětí. Na pečlivém a pomalém budování atmosféry celý tento film stojí, divák má nutkání se bát, ačkoli "reálně" není čeho - nejsou zde žádné infarktové lekačky, žádné časté zjevování hrůzných duchů, vše je založeno na zvucích, práci se světlem a tmou a na pohybech kamery. ()
Zdejší komentáře ve mně vzbuzovaly menší obavy, že to bude jen další žánrová vykrádačka, která nepřinese nic nového a budu se u ní nudit. To byl ovšem omyl, protože takhle atmosférický/napínavý film jsem už dlouho neviděl a mrazivých momentů zde bylo vcelku požehnaně. Hlavní hrdinka byla zahrána dobře a dlouho měla i moje sympatie, i když s přibývajícím časem menší a menší. Problém mám však se závěrem, protože takhle silně neuspokojivou pointu jsem opravdu nečekal a moje zklamání z ní mě donutilo jít s hodnocením mezi 3/4*. Ale protože se Sirotčinci podařilo, abych cítil něco, co alespoň vzdáleně připomínalo strach, dávám slabší 4* (ano, zřejmě jsem hororový amatér, páni odborníci :-) ). ()
Galerie (47)
Photo © Picturehouse Entertainment
Zajímavosti (21)
- V úvodu filmu, kdy Simón (Roger Príncep) volá na matku, se venku rozednívá. Při pohledu přes okno na maják je ale tma a venku svítí měsíc. (Sufferer)
- O roli Simóna (Roger Príncep) se ucházelo více než 400 dětí. (rafix)
- Natáčení filmu začalo 15. května 2006 v Llanes v Asturii. Po čtyřech týdnech se štáb přesunul na deset týdnů do Barcelony, kde film dotočil. (Kulmon)
Reklama