High Rise

Kill List se mi nelíbil, ale měl alespoň nějakou atmosféru. Tohle chce být jakousi vizí post-kapitalistické společnosti, ale ta vize je jak od nějakého gymnazisty. Wheatley pokračuje ve svých těžkopádných, pro mě nepříjemných a strašně otravných filmech, které jsou o ničem takovým tím blbým způsobem. Po skončení mě vždycky napadne proč by to vůbec někdo chtěl točit, že to musela být strašná nuda už tvořit. Někomu tyhle hloupoučké in-depth vize mohou vyhovovat, ale mě vyloženě otravují svou existencí. Party v renesančních kostýmech jako symbol zkažené society? Paní přijede na koni a 'Which one of you guys will fuck me up the arse?' Přesně vím, o co se snažil, ale přesně vím, že to zůstalo u studentského pokusu. (29.03.2016)

Zajisté mělo jít o vysoce sofistikované podobenství, jehož poselství jsem ovšem já osobně nějak nepobral ... Dekadentní, místy přímo nihilistické ladění bylo zajímavé a vynikající kamera a přehršel sexu a násilí mohou být dobré ingredience, pokud ale chybí soudržný příběh a celé vyprávění se rozpadá ve sled jinotajných halucinogenních videoklipů, člověka to pomalu ale jistě přestává bavit... Nicméně za vidění to stálo, to zase jo. (02.01.2018)

Do nebes vynášeného Ballarda, ať už v knižní, nebo filmové podobě, jsem nikdy nepobírala, a proto jsem se v jeho případě odjakživa nedokázala rozhodnout, zda mám před sebou jen banální navoněné hovno v podání kryptického kecala, který se přes svůj nedostatek myšlenek hrozně rád poslouchá, anebo jsem prostě vylízaný plebs, co není schopen poznat, kdy má koho uctivě masturbovat. Pověřit adaptací High-Rise Wheatleyho byl tudíž geniální nápad, protože teď už si s tím kultem kolem Ballarda nevím rady ale vůbec. Pokud vám ovšem ke spokojenosti stačí audiovizuálně bombastické videoklipy, popřípadě vás pořád ještě baví předstírat vlhnutí z fádních afektovaných metroušů (v tomto ohledu je Hiddles obsazen perfektně), rozhodně si přijdete na své. (12.07.2016)

Pod rouškou žánru "akční", pod kapotou žánru "sci-fi" a za dveřmi žánru "thriller" by asi leckdo očekával strhující "akční sci-fi thriller". Ona je to ale spíš psycho(logická) sonda do zdánlivě dokonalý společnosti, kde všechno funguje tak, jak fungovat má. Sice co nižší patro, tím nižší sorta, avšak čím výše jste, tím prohnilejší se všechno jeví. A tak sledujeme, kterak se parta všech možných vrstev všech možných pater snaží vypořádat s výpadky proudu bez toho, aniž by se cokoli vyřešilo. Místo toho se servíruje opulentní vizualizace, která je víc závislá na významech samotných obrazů, spíš než na slovech či scénáři (na obrazech stojí film od samotnýho vzniku víc, než čemkoli jiném). Proto kdo viděl předchozí Wheatleyho tvorbu, asi nebude překvapenej, že se film víc blíží Poli v Anglii, než k Avengers. Jinak mi to osobně v lecčems připomínalo Bioshock... jak první tak Infinite. Koho zajímá, jak lze film nejspíš chápat, můžete navštívit můj deníček. (01.05.2016)

Polem v Anglii projel Snowpiercer, ale tentokrát systém zůstal uzavřenej, a celej průšvih může vesele pokračovat. Jakpak taky ne, když nám tu chybí sebeoběť ( ta ruka za dětskej život ve vlaku ), a místo ní dostaneme zástupnou oběť koně - komu něco říká Asvathamédha a její funkce pro uchování královského statu quo, ať se přihlásí, dostane bonbón. Architekta s vizí (byť nerálnou a pokřivenou) nahrazuje ten s největším pérem, ten, co vlastně pořád jen zasouvá, ten, co má doma mrtě krabic, a v nich sex a paranoiu (atributy uzurpátora vedoucího místa v tlupě), a jeho "vizí" po převzetí moci je - dožrat psa. Celý je to samo krz tu tečrovou na konci asi v prvním plánu míněný jako alegorie na Anglii (potažmo Západ) a její (jeho) potýkání se s tímhle typem průšvihu, nicméně to je tak "hezky" a chytře a vrstevnatě udělaný, že se jednomu nemůže do lebeně nevkrást ta krutá Calassova věta : SOCIETY IS RUIN. (přesná citace z knihy Ruin of Kasch). Plnej počet, sedí to vedle Zvětšeniny jako rovnej sourozenec. P.S.: Všichni hrajou jak bohové, radost koukat. (05.08.2016)