NHK ni jókoso!

Po nalezení, když ne smyslu života, tak alespoň trochu toho štěstí netouží jen krásní, vznešení lidé či lidé úplně obyčejní, ale také, a možná především, životní ztroskotanci. Osud jednoho z nich, hikikomoriho Satoua, máme možnost poznat v anime NHK. Pořádný antihrdina, existence živořící na pokraji společnosti, zavřená mezi čtyřmi stěnami, protože svět tam venku děsí a jenž může doufat nanejvýš v to, že se stane úplně obyčejným člověkem, se v anime nevyskytuje až tak často. Už proto působí NHK svěže. Vědomí, že jsem lůzr, nic neumím, ničím nevynikám, nikdo mě nepotřebuje a nic nemá v životě smysl - snad každý má občas takové myšlenky. Satou se liší tím, že občas u něj znamená velmi často. I přes jeho vyšinutí, paranoiu a fóbie, je Satou postavou, s kterou se divák může a musí ztotožnit, kolikrát v těch nejbolestivějších okamžicích. To ovšem neznamená, že NHK by bylo seriálem ponurým, naopak, v leckterých chvílích hýří humorem, který ovšem čas od času přeruší nával melancholie, zoufalství a prázdnoty. Tyto přechody jsou ostré, ale přirozené - jsou jednou z věcí, které na seriálu velmi oceňuji. Satou si neůstojnost své existence dobře uvědomuje, nemá však sil (nebo si to alespoň myslí), aby se ze své situace dostal svojí pílí. Podléhá proto vidinám všemocných léků na jeho životní situaci, falešného naplnění života, které vše spraví jako mávnutí kouzelného proutku. V hloubi duše však na zázraky nevěří. Jeho falešné naděje z něj činí osobu, nad kterou se musíte smát a plakat zároveň. Divák, který si dokáže "užít rozporný soulad těchto pocitů", bude s NHK spokojen, ba možná bude nadšen. Nezklame vás snad ani fakt, že ve chvílích, kdy šlo jít do nejtemnějších hlubin smutku, se tvůrci raději rozhodli zařadit komediální vložku. Takové NHK prostě je a chtělo být. Lepší ****. (30.05.2008)

NHK ni yōkoso! na začátku značně klame tělem. Záplava termínů jako hikikomori, galge, eroges či otaku evokuje dílo vhodné pouze pro diváky orientující se v japonské kultuře a nepřípustné tak všem ostatním. To by ovšem byla mýlka, neb podstatou NHK ni yōkoso! jsou univerzální problémy známé mnoha lidem po celém světě jako deprese, osamělost, zoufalá potřeba sociálního kontaktu a neschopnost ho navázat a taky strach z toho, že když už jeden najde štěstí, tak to bude pouze na krátký okamžik a on bude zase rychle svrhnut zpět do každodenního balastu osamělého života. Tyto pocity se zde daří v mnoha momentech tematizovat tak silně, že jsem seriálu ochoten odpustit i určitou roztahanost zjevující se v druhé polovině a občasné emocionálně příliš přepjaté momenty, nepříjemný to nešvar celé anime oblasti. Lepší 4*. (22.06.2012)

VýtečNé psychologické drama dotýkající se problémů moderní společnosti jako sociální izolace, závislost na počítačových Hrách, pyramidový marKeting apod. Na povrchu často přecHází v Komedii, ale v jádru se jedná o temnější a místy dost depresivní seriál. Ač jsou všechNy postavy tak trochu (nebo i Hodně) lúzři, všechny jsou svým způsobem sympaticKé a i přes mírnou přehnanost svých povah uvěřitelné. Všem se Naštěstí podaří alespoň trocHu poprat se svou životní situací, takže celKové vyznění seriálu není úplně negativní. Po skvělém začátku mi přišlo, že v prostředNí části příběH trochu stagnuje, ale konec naštěstí nezKlamal. Snažil jsem se zlé společnosti NHK a jejímu spiknutí nepodlehnout, ale nepodařilo se a nemůžu jinak, než dát plné hodnocení. (10.03.2008)

Velmi zajimava sonda do zivota cloveka oznaceneho spolecnosti jako hikikomori. Jedna se o cloveka, ktery je uzavren sam do sebe a obvykle nevychazi vubec ven, protoze ma panicky strach ze spolecnosti. Originalni pribeh a dobry napad. I kdyz psycho anime moc nemusim, obcas se mezi nimi najde nejake, ktere je velmi dobre zpracovane. (02.04.2012)

O existujúcom probléme hikikomori som vedel, nečakal som však, že z toho bude také kvalitné anime. Z NHK ni Youkoso! je cítiť reálny život. Toto anime sa nesnaží nikoho uchlácholiť a ukázať nejaké zahmlené videnie života. Jednotlivé situácie môžu byť nadnesené, ale ja tým myslím pohľad na život ako celok. Každý predsa zažíva problémy a väčšinou keď prídu problémy tak prídu naraz, aby sa nikto nedokázal nadýchnuť a aby to človeka úplne zlomilo. Tatsuhiro Satou ako hlavný "zápecník", "hikikomori" mi liezol svojim chovaním totálne na nervy, ale mal som ho zároveň rád. Takéto spojenie sa len tak nevidí, aby niekto mal z jedného človeka dva protichodné pocity. Satou sa choval vo veľa situáciách až príliš pasívne aj keď si mohol nechať pomôcť, aj keď niečo cítil. Pochopil som však, že to je jeho osobnosť. Veľká chyba u muža a cesta do pekla je keď si prestane veriť. Sebadôvera je u muža to najdôležitejšie. Satou trpí veľkým množstvom problémov a vonkajší svet ho ubíja. Takáto postava ako hlavný hrdina sa len tak nevidí a preto ma to veľmi zaujalo a bavilo. Misaki mi vôbec nevadila a po rozuzlení, ktoré je v podstate až v poslednej epizóde som nakoniec pochopil celé jej chovanie. Misaki potrebuje Satoua a Satou potrebuje Misaki, žijú vlastne v symbióze. Táto symbióza teda nie je nezištné chovanie Misaki, ale Misaki aj Satou sa navzájom potrebujú. Pozor na Hitomi Kashiwa, ktorá je Senpai (žiak vyššieho ročníka) Satoua. Prečo pozor? Len chcem aby ste správne pochopili čo sa stane v 22 epizóde. Chovanie postáv teda divák pochopí až keď sa do nich skúsi vžiť a predstaviť si danú situáciu čo by robil on keby trpí. Pozorne vnímajte hlavný odkaz, ktorý je v anime a to prečo vlastne hikikomori existuje. Určite existuje aj inde ako v Japonsku, ale tam najviac z dôvodu, že sa na mladých ľudí veľmi tlačí aby dosahovali vysoké výkony. Hlavný odkaz teda zrejme hovorí, že sme všetci konkurenti, nikto len tak niekomu nepomôže a potrebujeme mať na očiach niekoho, kto je na tom horšie ako my. Hovoríte si, príliš tvrdý odkaz? Súhlasím, ale niekedy nemá ďaleko od pravdy. Treba sa pozrieť realite priamo do tváre ako sa snaží aj toto anime a darí sa mu to výborne. Koniec je veľmi napínavý a musím povedať, že po ňom som zostal nervózny (z komentáru neviete ako sa to skončilo). Páčil sa mi aj prvý ending. Toto anime som pozrel skoro celé za jeden deň (okrem prvého dielu). (07.04.2015)