Po smrti

,,TO JE CENA ZA TO STÁT SE POSLEM“. ,,Ale já o to nikdy nežádal. Nikdo mi nikdy nedal na vybranou“. ,,MĚL JSI NA VYBRANOU, NATHANE. VYBRAL SIS, KDYŽ SES ROZHODL VRÁTIT ZPÁTKY, POTOM CO JSI UMŘEL. A TY SES VRÁTIL. A TEĎ VÍŠ PROČ“..... /// Nathan se podíval smrti do tváře, ale je stále tady. Kay je posel, který pomáhá lidem odejít v pokoji. MYSLÍM, ŽE TO CO DĚLÁTE JE ÚŽASNÝ. Záhadná atmosféra, příjemná hudba, dobří herci (R.Duris potvrdil své charisma z (K)lamače srdcí) a film plný života a SMRTI. Když umřete, to neznamená, že přestanete existovat ..... Mám rád tyhle filosofický úvahy, zvlášť když jsou zabalený do takhle zajímavýho provedení (unylé tempo? Kam furt spěcháte? Umřít?). JAKÉ JE TO ČEKAT NA SVOJI SMRT? Jsem ochoten ,,v něco“ věřit (nejdůležitější je žít naplno dnes, TEĎ! ZÁZRAK ŽIVOTA SI UVĚDOMÍME POZDĚ) a vychutnávat si každej okamžik. Nejen filmu, ale hlavně ŽIVOTA! Mnohem zajímavější než Život po životě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy ve kterých se neustále čeká, že někdo umře. 2.) Bestseller ,,Et après“ od Guillaume Mussa číst nebudu. 3.) Zničeho nic se mi začali stávat zázraky. 4.) Neustále kolem sebe vídám lidi zářící bílým světlem. 5.) Jsem přesvědčenej, že není žádný světlo, ani svatozář, ani hovno (o tom 1. a 3. bodě bych si dovolil polemizovat..). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.05.2011)

Film som si vyhľadala a pozrela kvôli HUDBE, do ktorej som sa zamilovala už pred filmom. Pri počúvaní som si uvedomovala genialitu skladateľa, keď dokáže vytvoriť chvenie mysle, nadpozemskosť, tú pravú atmosféru, miestami až nervozitu len vďaka melódii. Nič iné natoľko nevystihovalo podstatu filmu ako práve hudba. Oceňujem občasné krásne neviem prečo mi také prišlii- "myšlienkové" prírodné zábery. A do toho pomalá reč pána Malkovicha. Ach.. ale aké ťažké mi bolo prijať to, spomaliť. nechať sa unášať podivnou atmosférou filmu. Vždy ma prebúdzal zo zamyslenia príliž pozemský predstaviteľ Nathana .. opäť neviem prečo tak zapôsobil - brutálne, necitlivo.. Nuž hudba vo mne bude znieť naďalej, prirovnanie smrti a lode tiež.. podivné.. (29.01.2010)

Kdybyste měli možnost dozvědět se, že Váš život se chýlí ke konci, chtěli byste to vědět? A co teprve kdybyste měli možnost vidět, že se někomu chýlí život ke konci, jak byste s tím naložili? Dar nebo prokletí? To je otázka hodna odpovědi. Afterwards se o odpověď pokusil a velice solidně ji zdolal. Smutná, těžká, citlivá a jemná životní situace hlavního hrdiny mě tížila jako jeho, ale pomocí nádherné hudby zároveň unášela do oblak. Kontrast, který mě pořádně zasáhl. (08.06.2010)

Ačkoliv záčátek snímku je takový všelijaký a poněkud rozpačitý, konec je doslova prosycen emocemi a smutkem. Zprvu jsem si myslel, že budu zvažovat hodnocení velmi nízké 2*, max. 3*, ovšem s blížícím se koncem jsem začal uvažovat o plném počtu. Afterwards navozuje řadu zajímavých myšlenek o smyslu života, smrti, uvědomnění si priorit, smíření s osudem a přijetí jeho naplnění. K silnému prožitku na konci napomáhá pomalá a tklivá klavírní melodie a skvělé záběry kamer. Celkově vizuální zpracování snímku je třeba pochválit, stejně jako herecké výkony. (07.03.2013)

Nejdříve co se povedlo. Malkovich, Duris a hudba. Špatný byl ten sklon k filosofickému blábolení na téma smrti, které provázelo celý film. Chápu, že v tomto případě je hlubokomyslné žvanění na místě, protože Malkovich se jako posel nesnaží smrt podvést, ale "jen" pomáhat budoucím nebožtíkům usmířit se se životem, ale přeci jenom bych uvítal více vypjatějších scén na úkor filosofie. I přesto ale lze najít k hlavním postavám vztah a vše relativně v poklidu ubíhá až do samotného konce, který uspokojí i trochu naštve. 60% (22.07.2014)