Country Teacher
Der Dorflehrer
Režie:
Bohdan SlámaScénář:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHudba:
Vladimír GodárHrají:
Pavel Liška, Zuzana Bydžovská, Ladislav Šedivý, Marek Daniel, Tereza Ramba, Marie Ludvíková, Zuzana Kronerová, Miroslav Krobot, František Prošek (více)Obsahy(1)
Mladý muž z Prahy přestupuje na malou vesnickou školu jako učitel. Rozhodl se utéct od všech svých bezvýchodných vztahů do prostředí, kde snad bude moci najít sebe a další životní cestu. Postupně se sblíží s okolím, především s rozvedenou farmářkou a jejím dospívajícím synem. Lidské vztahy jsou ale komplikované, zvláště ve filmech Bohdana Slámy. Učitel totiž miluje syna, jehož matka je zamilovaná do něj, a syn miluje dívku, která mu uteče... V tomto filmu se zkrátka lásky míjejí, žádná z nich nedosáhne naplnění, ale podstatná je bolest jejich duše, kterou tu režisér nepateticky a přesto s pochopením a dojímavě zachytil, a hledání východiska ve vzájemném odpuštění. Vyrovnat se s odlišností je komplikovaný proces... Pavel Liška v titulní roli dokázal vymodelovat emoce muže, který se zmítá v uzamčeném kruhu své duše, svého údělu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (666)
TV/// Obsazení 5/10 Děj 4/10 Hudba 4/10 Prostředí 4/10/// +Tereza Voříšková -bohužel měla málo prostoru, utahané, místy nudné, nezajímaví herci (Liška, Bydžovská, Daniel) a režie/// Pavel Liška je teplej a ještě je ke všemu učitel. Takže je tu problém, který se hlavní hrdina snaží vyřešit útěkem do zapadákova, kde ho nikdo nezná. Jenže svému stínu a bývalému příteli neuteče a tak ho čekají jen samé problémy. Námět to není rozhodně špatný a stojí za zfilmování. Vždyť je to ze života a kdo tvrdí, že ne, tak je ke svému okolí slepej. Jenže z diváckého pohledu už to taková zábava není. Mám rád české filmy, ale některým prostě nerozumím. Proč herci hrají tak nezaujatě, nezajímavě. To jen odvykládají repliky co jim scénáristé napsaly? Chce to trochu života do toho hraní. Nebo za to může režisér a jeho vedení. Vždyť Liška i Bydžovská zahrají i to na co si pomyslíte! Tak kde je chyba. V divákovi a jeho žánrovém zaměření? Nebo v jeho hlouposti, že tento film nedokáže ocenit? Nechme být a neodsuzujme na základě jednoho filmu.... Mě to však moc neoslovilo./// Celkem 42%/// ()
„Víš, ty se musíš naučiť víc si věřit.“ – „Ale jak?“ – „Musíš mýt sám sebe víc rád.“ – „Jenže to nejde. Není proč.“ Spoilery. To čo bolo? Sláma po DIVOKÝCH VČELÁCH a ŠŤASTÍ uzatvára svoju voľnú trilógiu o hľadaní svojho miesta pod slnkom. Pitvou homosexuála. Nemám problém s tým, že hrdina je gay. Síce je smutné, že i v roku 2007 sú homosexuáli tabuizovaní a pokladaní za niečo tajomné, o čom treba nakrúcať filmy, ale to samozrejme viac vypovedá o nás, než o režisérovi. Takisto nemám problém s tým, ak je hrdinom sexuálny deviant. Ale musí sa jednať o dokument, psychologickú drámu, triler alebo horor. Sláma však zo sexuálneho zločinca urobil sympatickú postavu bezstarostne na lúke zbierajúcu slimačie ulity. Podľa režiséra je normálne, že sa deviant s plačom ospravedlní matke zneužitého neplnoletého chlapca. Keď to nepomôže, nafinguje samovraždu (na jej pozemku, aby ho včas našla a stihla mu zabezpečiť prvú pomoc). Nakoniec mu žena odpustí a všetci traja ŠŤASTNE ŽIJÚ POD JEDNOU STRECHOU. Aj kebyže necháme bokom absurdný, jedným slovom neuveriteľný scenár, po ŠŤASTÍ, ktoré zbožňujem, je to radikálny zosun dole. Doslovné, zjednodušujúce. Nadchli ma len niektoré herecké výkony (Voříšková, Krobot, Kronerová) a z dvoch troch scén som mal slzy v očiach, buchot v srdci a čeľusť na stole (keď Liška niekomu oznamuje, že je gay). Na dvojhodinový film málo. Nepotešili ma ani ďalšie zápory (film končí vo chvíli, keď začne byť najzaujímavejší). ()
Výrazně lepší než ŠTĚSTÍ. Silnější příběh, propracovanější scénář a i lepší herecké výkony. Technická stránka je snesitelná (ale na mraky z ní vážně nejsem, i přes ty dlouhé záběry beze střihu) a kvalita vyprávění je po celou dobu velmi vyrovnaná, žádné výrazné propady. Naproti tomu se ve filmu najde několik momentů, které jsou působivé tak, že nejste schopni odpoutat oči od plátna či obrazovky. Většina hlavních postav je dobře napsána a srozumitelně motivována, takže divákovi by nemělo dělat problémy chápat jejich pocity a jednání a spoluprožívat je s nimi. Zuzana Bydžovská získala Českého Lva právem (škoda, že není obsazována více, protože je to vážně skvělá charakterní herečka) a u Lišky asi opravdu platí, že je lepší v mlčenlivých polohách (když promluví, stává se z něj často zase ten klasický opožděný dobrák, který mi už leze na nervy). 70 - 80 % ()
"A nevadí, že jsem homosexuál" - "A tak, no, vždyť je to dneska už vlastně regulérní záležitost" Aneb coming out na české dědině. Lidsky upřímně a bez pochybných společenských soudů, rozuměj aktivistických žvástů, podaný příběh o tom, že život prostě není jednoduchý a už vůbec ne, když jste homosexuál nebo opuštěná ženská na vsi. Liška a Bydžovská naprosto fantastičtí a ačkoliv mi slza neukápla, tak jsem ani nedutal a vážil si svýho štěstí. Tohle je pochopitelně pětihvězdičkový film pro duchem dospělé. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (16)
- Jarní část filmu se natáčela od poloviny června do konce července 2007 v jižních Čechách (např. v okolí rybníku Pančár). Podzimní pak především v Praze a částečně i v Německu. Právě v Německu se mimo jiné natáčelo například i na jednom z největších vlakových nádraží v Evropě. (DaViD´82)
- Ve scéně, kde chlapec (Ladislav Šedivý) přijede za Beruškou (Terezou Voříškovou) do Prahy, se v malé roli objeví Vojtěch Kotek, který není uveden v titulcích. (Saur.us)
- V jedné ze scén učitel (Pavel Liška) vysvětluje žákům na příkladu šnečí ulity jedinečnost lidského života. Ulita se tak stala symbolem jednoho z hlavních motivů. I proto se tvůrci rozhodli s ulitami pracovat také v propagaci filmu (televizní upoutávka, plakát apod.). (DaViD´82)
Související novinky
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Nádherně lidský příběh o hloubce, kráse a neuchytitelnosti lidské duše. O našich nezměrných citech, často skrývaných v našem vlastním strachu. O člověku jako křehké bytosti, který je lapený v pastech okolního světa a uvízlý ve svém vlastním bludišti. O pocitech schovaných za prostými slovy, smutnými úsměvy a pohledy plnými touhy. Výkon Pavla Lišky je obdivuhodný. Zcela se ponořil do postavy uzavřeného, vnímavého a citlivého člověka, který se z rušného velkoměsta sám před sebou uchýlí do klidu a ticha venkova. Chce zůstat osamocen právě proto, že touží po čisté, opravdové lásce, ale ještě větší strach má z toho, že by o ni mohl přijít, nebo že ji nikdy nenajde. Dokáže lidem porozumět, naslouchat jim. Když pozná lidi, na kterých mu začne záležet, nechce, aby byli nešťastní, aby jim někdo ublížil. Chce jim pomáhat tak, jak to on sám sobě možná nedokáže. Někdy však takový člověk zůstane opět sám, opuštěn těmi, které nejvíce miluje. Potřebuje, aby v něm někdo našel jeho odlišnost a to, čím si někdy přeje nebýt. Aby mu porozuměl a ukázal, jak je na něm toto důležité. Nebo snad ještě více si přeje, aby toto vše našel v někom jiném. V člověku, který by pro něj byl jako příroda - nevyzpytatelný, krásný, drsný a s vlastní jedinečností. Takového zde najde v podobě Ládi. Svou vzrůstající náklonnost k němu však skrývá. Strach, že ztratíme člověka, jeho důvěru či pochopení, nás dělá ještě slabšími. Všechna naše přání, naděje a vášně jsou neustále svazovány naším strachem. Raději jimi žít, než poznat bolest skutečnosti a odmítnutí. Lišku herecky zdatně doplňuje Zuzana Bydžovská a taktéž zajímavý Láďa Šedivý, který na to, že s herectvím neměl dosud nic společného, se své role zhostil brilantně. Ztvárnil problémového puberťáka, který je nepřístupný a vzpurný, s vlastní vystavěnou zdí, ale tímto vším překrývající svůj pocit osamělosti a neschopnost mít sám sebe rád. Právě s jeho složitou povahou se učitel ztotožní. Na druhé straně je tu Marek Daniel. Nevím, čím to je, ale on má prostě dokonalý ksicht na nesympatické role:) Naprostý protipól učitele. Protivný a arogantní kretén z velkoměsta, který by potřeboval dostat přes držku. Při sledování jsem často měla slzy v očích a mrazení po těle. Zvláště, když se ve filmu objevila ta nádherná skladba od Vladimíra Godára s hlasem Ivy Bittové - Ecce Puer. Ta skladba je tak nádherná a bolestná, že mě mrazí, jen slyším úvodní tóny. Pro mě jeden z nejlepších a nejsilnějších filmů naší kinematografie posledních let. Nyní, již po zhlédnutí plně chápu zvolenou symboliku ulity. Či jak jinak by ještě mohlo být všechno z filmu zobrazeno v jediném předmětu? Člověk vzešel z přírody a měl by, i v dnešní době, být co nejvíce její součástí. Venkovský učitel není jen příběhem jediného člověka, může se dotýkat spousty z nás. Je to o pocitu člověka odlišnosti, který máme vůči všem ostatním, ale zároveň přání splynout s davem a být jako ti ostatní, kteří pro nás někdy mohou být jednoduší, obyčejní a nudní. Straníme se jich, ukrýváme se před nimi, ale přitom bez nich nedokážeme být. Schováváme se, protože si přejeme, aby nás někdo našel. Cítíme se být ošklivými, ztracenými a podivnými. Chceme se schoulit někam do rohu a být schovaní před krutostí lidí a světa. Máme pocit, že jediná tvrdě mířená věta by nás dokázala srazit na zem. Jindy jsme zase plni síly, odvahy a pocitu, že bychom zvládli vše na světě. Je to jako velká místnost bez oken, v níž se stále pohybujeme. Je to jako stát před zavřenými dveřmi a nevědět, kde bychom našli klíč. Chceme se však skutečně dostat ven? "Věříš v Boha?" - "Rád bych. Ale nevím, jak se to dělá.", "Měl jsem strach." - "Strach? A z čeho?" - "Z toho, že bych Vás mohl ztratit..." () (méně) (více)