Venkovský učitel

"A nevadí, že jsem homosexuál"  - "A tak, no, vždyť je to dneska už vlastně regulérní záležitost" Aneb coming out na české dědině. Lidsky upřímně  a bez pochybných společenských soudů, rozuměj  aktivistických žvástů, podaný příběh o tom, že život  prostě není jednoduchý a už vůbec ne, když jste homosexuál nebo opuštěná ženská na vsi. Liška a Bydžovská naprosto fantastičtí a ačkoliv mi slza neukápla, tak jsem ani nedutal  a vážil si svýho štěstí.  Tohle je pochopitelně pětihvězdičkový film pro duchem dospělé. (13.10.2023)

Bohdan Sláma se pro mě stává tvůrcem, jehož každé nové dílo očekávám s velikým…očekáváním!:-) Jeho vesnická trilogie je živá, životná , živelná a nikde jsem ještě neviděl tak reálně zobrazený venkov, takový jaký si ho pamatuju. Nějde o nějaké stohy sena, traktory, krávy a Jawy, je to o té nátuře, o těch mladých, kterým o nic nejde, o životě bez vysokých cílů, o úmorné dřině, o ožralých hasičích, o pogujících pankáčích, o zábavách kde se chlastá do rána a od rána , o životě, který je tak prostý, až je svým způsobem nádherný a „pražák“ to nikdy nemůže pochopit. Ve Venkovském učiteli nás opět čeká střet „civilizivaného“ velkoměsta s „primitivní“ vesnicí, když mladý učitel zeměpisu z osobně-veřejných důvodů odcházi z pražského gymnázia na venkovskou základku. Tam, resp. v celé vesnici způsobí příchod tohoto „osvícence“ velké pozdvižení a ačkoliv se do přátelského obyvatelstva rychle začlení, očekávaná tragédie je na spadnutí…. Jsou to především postavy a jejich představitelé, kdo dělá ze slámových filmů velké události. Vynechám velké herce jako Lišku s Bydžovskou, na jejich adresu nelze říct víc než obdivně mlčet, vynechám i vedlejší postavy skvěle zahrané „klasickými“ slámovskými herci, to co chci zmínit je obsazování neherců, kteří i přes (právě pro) mnohdy velmi chatrné výkony silně pomáhají dotvářet tu přirozenou, amatérskou, nedokonalou, vřelou a neformální vesnickou atmosféru. Někomu právě to na slámových filmech vadí, já to považuji za přednost. (26.10.2008)

VENKOVSKÝ UČITEL je nikoliv český, ale evropský projekt, jehož stylistická figura je formálně opodstatnitelná. Práce s více plány najednou, přesné rozmístění v mizanscéně, co scéna, to jeden záběr či vnitrozáběrová montáž, diegetická hudba přecházející plynule do adiegetické a zase zpátky, práce se (hereckými) šaržemi a pomalým plynutím snímku, založeném na výpovědní hodnotě obrazu a hudbě jako fokalizujícím prvku._____ Bohdan Sláma filmařsky dospěl a našel svůj styl, metaforické či metonymické banality jsou opodstatnitelné vzhledem k užitým formálním prvkům, v první čtvrtině stylistická figura založená na násilném a neplynulém střihu se ukáže jako jazykově promyšlená, vyjadřující pohyb postav v příběhu. Pavel Liška, zbaven své šarže, se až moc soustřeďuje na učitelovskou dikci, věrohodnější je v mlčenlivých scénách. Zuzana Bydžovská po GYMPLU pokračuje ve své odyssey matky s problematickým výrostkem, škála poloh v jedné scéně (jednom záběru) je odzbrojující. Marek Diviš slouží filmu a neexhibuje, Godárova hudba doplňuje obrazovou složku. Zbavit se nadbytečných explikací a tendenčnosti v analogii učitel=režisér a žák=divák, je to za 100%. Ale Sláma si je vědom svých chyb, takže se může zlepšovat._____ P.S. to Rob Roy: Ne že tam je míň než 200 střihů, on je tam méně než 100 střihů - přesně 81! (28.03.2008)

Bohdan Sláma vyrostl ze své formální syrovosti s divokým hmyzem, třebaže velmi nápadité a slibné, a se zdatnou obhajobou na nezdolnost člověka prožívat štěstí, zdárně vplul do záludných vod evropského artu. Na rozdíl od drtivé většiny současných českých dlouhometrážních filmařů na to skutečně má (ještě snad Morávek a možná kdysi Nellis). Všechny ty formalistické poznámky o diegetické a nediegetické hudbě, mizanscéně, střihu a precizně komponovaných záběrech atd. už tady padly mnohokrát, takže nebudu zbytečně redundovat. Velmi mě překvapil Liška (snad poprvé jsem ho viděl v roli někoho, kdo není ani jurodivý idiot, ani adolescentní blb a funguje to skvěle), pobavil mě Kotek (jak by asi vypadalo jeho obsazení do hlavní role místo výborného Ladislava Šedivého?:-)) a potěšil Krobot (jsem fanoušek Krobota – viz: A Londoni férfi ) Obsahem film navazuje na „empatickou“ vlnu sociologicko-psychologické artové cinematiky a jestliže kdosi mítá námitky, že téma je poněkud vyčpělé a animované konflikty profláklé, pak odmítám a mítám zpět, že vše „už tu někdy bylo“ a aktuálnost témat je velmi relativní. PS: Přirovnávat Venkovského učitele k hixploitationu mi přijde trochu jako recenzentská ipsace, ale budiž. To jen tak na okraj. (25.06.2008)

Bohdan Sláma opět dokazuje, že úplně jinde než většina tuzemských režisérů. I tento film útočí především na city a velmi se mu to daří. Postavy vás totiž osloví, chápete jejich vnitřní pohnůtky i všechny jejich problémy. A po herecké stránce je to také bezchybné. Pavel Liška pod Slámovým vedením předvádí opět jeden ze svých nejlepších výkonů. Debutující Ladislav Šedivý je výborný a má talent, Bydžovská také nic nezkazí a zaujme i Daniel s Voříškovou ve vedlejších rolích. Prostě Bohdan Sláma opět přesvědčil o svých mimořádných kvalitách a já jsem velice zvědav na jeho další počin. (14.09.2008)