Femme Fatale

Není co napsat. Tohle prostě každý musí vidět a rozhodnout se sám. Já se nenudil, právě naopak. Poznáte dvě nádherné ženy - jednu o něco více - a jednoho sympatického fotografa. Jimi budete provedeni hodně povedeným akčním dějem až do chvíle, kdy se vše změní a vy to buď přijmete nebo ne. Pokud ano, tak se na film budete chtít dívat znovu a znovu. Pokud ne, tak na ČSFD kliknete dvě hvězdičky a napíšete, že to byla nuda a že De Palma je už trochu na hlavu. Vypadá to, že to je tak napůl... [červenec 2005] (07.11.2005)

De Palma se tedy s nějakou logikou a alespoň minimální věrohodností děje vůbec nepáře. Nejhorší mi přišla mnohými opěvovaná úvodní krádež šperků v Cannes - takhle dementně a překombinovaně vymyšlenou loupež už jsem ve filmu dlouho neviděl (trochu to vypadalo jako nějaká nepoužitá scéna z "Mission Impossible"). Zbytek filmu byl sice také podivně splácaný, ale mnohem zábavnější (když rezignujete na přemýšlení). A závěrečný "prudký zvrat"? Ten je tak blbý, až je pěkný, takže mi z toho celkově vyšel nejkoukatelnější De Palmův film od "Carlitovy cesty". Podruhé bych ho ale vidět nemusel. (26.02.2006)

Nečekaně skvělý film. Po bezchybném dvacetiminutovém úvodu, který tvoří jedna z nejlépe natočených zlodějských akcí, jaké jsem kdy viděl (podkreslená senzační skladbou Bolerish inspirovanou Ravelem), přijde na řadu alespoň pro mě naprosto nepředvídatelný příběh, jemuž nechybí nic. Zvolna se rozlévá jako voda z přetékající vany (případně akvária), diváka udržuje v permanentní pozornosti, v závěru ho překvapí, znejistí a hned zase uklidní. A k tomu všemu se dočkáme všeho, co na panu De Palmovi milujeme. Tedy kromě přestřelky na schodech. Líbilo se mi to velice. (23.10.2012)

První půlka nadprůměrně dobrá, zlodějské plány, Rebecca jako femme fatale, to je moje gusto; druhá polevuje v tempu a poutavosti. A především těch pár scén se zpomalenou kamerou, dramatickým zvukem, a kdy do sebe všechno záměrně – naprosto nepravděpodobně – zapadá (a de Palma si asi myslel, bůhvíjaké umění tím nepředvádí) film zabíjí. Škoda, po první půli jsem váhal nad 4*. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 6 | humor 0 | akce 3 | napětí 3 | pustil bych si znovu 4 (28.12.2012)

Když se na to člověk dívá s odstupem času, prostě nedokáže leccos strávit. Ale na druhou stranu sebou rád nechává manipulovat, rád nechává lomcovat pravidly, rád sleduje, jak se z oběti stává lovec. Sic je úvodní loupež oblečku s diamanty zatraceně sexy, stejně tak je komicky pitomoučká. Obávám se, že záměr to nebyl. Následuje překombinované povídání o identitě, osudu i snech. Snít můžeme i o pár minutách v přítomnosti Rebeccy Romijn, která je nehorázně atraktivní a kameraman Thierry Arbogast ukazuje rafinovaně jen střípky jejích předností. Do jejího plánu nakonec skočí i paparazzi Antonio Banderas, jednou chápající ochránce, jindy skvostný gay, aby i on několikrát naletěl. Brian De Palma zase jednou dostává z herců to nejlepší, s oblibou se vrací k motivu voyeurství, podstrkuje divákům falešné stopy i audiovizuální hříčky a celkově je dráždivě zábavný. Někomu to sedne, jinému méně. (24.07.2017)