Zkažená mládež

Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. (27.12.2007)

Kdy se podobné filmy začnou točit u nás? Toť v čase, kdy se u nás tématikou mladých v lepším případě zabývají Gymply, Rafťáci a podobné typicky české, rádobyvtipné povrchnosti o nadržených, potažmo revoltujících pubescentech (jak příznačné, že hlavní trýznitel v Klass se dost podobá V. Kotkovi), toužebná otázka, nad kterou si zdejší filmový fanda jen rezignovaně povzdechne. Plné hodnocení dávám filmu z dosud mě neznámého filmového Estonska za působivé uchopení společensky závažného tématu, které navzdory nepřekvapivému průběhu a nijak extrovní formální stránce vyznívá v Klass patřičně mrazivě. Ony velmi nepříjemné a ponižující akty jsem ve škole téměř nezažil, ale do kůže Kaspara a Josefa jsem vklouzl snadno. Co byste, být jimi, dělali vy? Pane Janáku, prosím Vás, aspoň jednou se přestaňte ve svých filmech zabývat rozbouřenými hormony Kotka s Mádlem a natočte něco vážnejšího... ze života. Něco jako Klass. (14.12.2007)

Jeden zatoulaný sešit, jedna třídní láska, jeden šikanovaný spolužák.. jeden pravdivý příběh!! Tady bylo všechno špatně, od přístupu rodičů až k učitelům (věřte nebo ne, současným pedagogům trestuhodně chybí psychologické proškolení, každý špatný krok v otázkách šikany může vést až tam, čeho jsme byli svědky).. Chybičky by se určitě našly – více propracovat postavu hlavního „vůdce“ jádra, stejně jako prokreslení přijetí norem hlavních strůjců šikany od ostatních (morálně zaslepených) spolužáků. Vlastně už jsme do pořádně rozjeté šikany vstoupili. Ale jinak velmi povedené, sugestivní drama, snažící se přizpůsobit a přiblížit dnešní mládeži, určené nejen pro všechny debílky, kteří rádi kopou do slabších!! Výjimečný evropský zástupce, který by i našim tvůrcům mohl ukázat, jakými cestami se dá i za minimální rozpočet vydat. (30.06.2008)

V prvé řadě funkční film, který se nesnaží vnucovat nikomu svůj názor, ba naopak se pokouší vyvolat diskuzi. Myslím, že se mu to do jisté míry povedlo. Bez zbytečně přehnaného sentimentu nás seznamuje s jednou naprosto obyčejnou třídou se vším všudy. A když píši se vším všudy, opravdu to tak myslím. V tomto snímku se totiž podařilo perfektně podchytit mentalitu všech postav a hierarchie třídy je vyobrazena na jedničku.Tvůrci se nám nesnaží ukázat více než je třeba (snad jen scéna z večírku z tohoto schématu vybočuje) a už vůbec se nepokouší nastartovat v divákovi citovou vazbu ke kterémukoli z hrdinů. Klass je perfektní ukázkou snímku, který stojí na své realističnosti a ničem jiném. To jak je všechno přirozené a přesně trefené opravdu nahání husí kůži. Šikana není nijak zvlášt přehnaná, působí věrohodně a její postupné narůstání je očekávatelné a přijatelné, nelze se nad ním podivovat. Rozdělení snímků do jednotlivých kapitol skvěle koresponduje se snahou ukázat šíkanu v jejím přirozeném vývoji. Postupné navyšování napětí mezi jednotlivými postavami však bohužel skončilo přesně tak jak jsem očekával. A ten závěr se mi zdál příliš zbytečný a nezapadající do celkového konceptu. Jen kvůli němu nemohu tento snímek označit za sofistikovanou filmovou studii šikany, tím totiž jeho většina opravdu je. (03.08.2008)

Ťažko pozerateľný a pochopiteľný film. Myšlienka a spracovanie boli pomerne jednoduché, ťažko sa chápe to, čo vo filme prebiehalo. Nadarmo budeme argumentovať na úkor konania postáv, keď raz bol film inšpirovaný skutočnosťou, divák s tým nič nenarobí, ostáva mu akurát nečinne sa pozerať, cítiť ako počas deja tuhne krv v žilách a uzmieriť sa s tým, že niečo podobné sa stáva už asi bežnou súčasťou dnešnej doby. Estónsky snímok má navyše aj veľmi dobrú technickú podporu, kamera je vždy na správnom mieste v strede diania, strih pôsobil dospelo, réžia provokatívne. Herecké výkony mladých hercov boli postačujúce na tento typ filmu, dialógy boli trošku ošúchané, ale celkový dojem je veľmi silný. 85%. (31.05.2009)