Kurz negativního myšlení

Začátek vypadal vážně slibně! parta handicapovaných životních ztroskotanců umně zmanipulována vymletou náčelnicí psychohovnologického kurzu na vymývání mozků pozitivníma kecama se vydává na terapeutické sezení k jakémusi nerudnému bimbasovi mrtvému na spodek. To samo o sobě smrdí výborným námětem, když je bimbas docela slušně utopenej v depkách a hodlá celou tu sebranku ukázkově poslat do piče. Náčelnice hýří optimismem, neustále rozdává poučná hesla typu: nesoustřeďte se na problém, ale na řešení ( což jsou samozřejmě vynikající poučky hodné vepsání na transparent, pokud nemáte tu kurevskou smůlu, že řídíte vozejk pusou, protože kromě hlavy je komplet celý tělo v hajzlu..) Ještě i u depkujícího chasníka v baráku je to docela nadrcená tragikomedie. Náčelnice zkouší prorazit svým pozitivně napřesdržku laděným mentorováním totálně laxní a negativismem zocelenou stěnu někoho, kdo se prostě odmítá bavit o "řešení" s tím, kdo nemůže vědět, jak se ve skutečnosti cítíte, ale neváhá vám vysvtětlovat, jak byste se cítit měli. No a to je vlastně celé, protože někde tam se to zadrhlo. Potenciál té cynické předehry byl následně jaksi rozmělněn v divadelní konverzačce ostatních postav, které se taky nakonec probraly ze svého růžovopozitivního opojení do reality s nápisem: sem totálně v hajzlu, ale seru na vás! takže si o tom svém hajzlu navzájem povykládaly, trochu se u toho zlily a zkouřily, čímž jsme prosvištěly k poněkud odfláklému konci plnému svorné spokojenosti, jak si vlastně tímhle zážitkem celou tu existenci trochu ulehčily. Což mi přijde tedy značně zjednodušené, ale protože tomu severskému sobovi došel dech už někde v půlce, nijak ten odfláklý závěr nevyčítám. Rozhodně si myslím, že to téma mohlo zahýbat emocemi mnohem víc. Takhle jsem vypustila nejen jména všech těch postav už u závěrečných titulků . (01.05.2012)

Výborný kousek, který od začátku do konce tak trochu vychládá, aby závěrečnou scénou skoro zničil vše, co předtím vybudoval. Ach ta neutuchající deprese, co se jí jen drogy a alkohol umí na chvíli vysmát do ksichtu:-)(() 2 ajantis: Co takhle raději navštívit odborníka na hlavičku. Dle tvých názorů a vůbec je to dost na místě a doba už vhodnější nebude. Uleví se ti, debile, věř mi! (05.11.2007)

Sereme na čůráky v televizi, co se pořád smějí. Sereme na ty, co mají dobré přátele a rodinu. Sereme na ty, co mají život před sebou a sní, že budou někdo jiný. Sereme na ty, co tě litují. A na všechny, co nic nechápou. Na všechny kretény, co si myslí, že je možné být šťastný. Sereme na ně, na tebe i na mě. Btw docela mi to připomnělo Hornbyho Dlouhou cestu dolů. (19.04.2009)

Debutující režisér Bard Breiner smísil skandinávské psychologické drama o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone nebo Johnny Cash). Vítejte v klubu! Scénář : Bård Breien. Kamera : Gaute Gunnari (30.04.2011)

Docela zklamání, norská variace na Bergmanova komorní dramata s komickým přesahem selhávala ve věrohodnosti, působila podivně hekticky, hystericky, zbytečně roztříštěně - do toho všeho v poslední době oblíbené ""přestávky" v podobě prostřihů na hlavní hrdiny podmalovalé hudbou... A ten konec, no nevím nevím... Plusem jsou slušné herecké výkony a otevřená hravost příběhu, rušivých a vadivých elementů ale víc než je mi milé. Dám zatím 7/10 a ještě se zamyslím... (27.12.2007)