Kurz negativního myšlení

Začátek vypadal vážně slibně! parta handicapovaných životních ztroskotanců umně zmanipulována vymletou náčelnicí psychohovnologického kurzu na vymývání mozků pozitivníma kecama se vydává na terapeutické sezení k jakémusi nerudnému bimbasovi mrtvému na spodek. To samo o sobě smrdí výborným námětem, když je bimbas docela slušně utopenej v depkách a hodlá celou tu sebranku ukázkově poslat do piče. Náčelnice hýří optimismem, neustále rozdává poučná hesla typu: nesoustřeďte se na problém, ale na řešení ( což jsou samozřejmě vynikající poučky hodné vepsání na transparent, pokud nemáte tu kurevskou smůlu, že řídíte vozejk pusou, protože kromě hlavy je komplet celý tělo v hajzlu..) Ještě i u depkujícího chasníka v baráku je to docela nadrcená tragikomedie. Náčelnice zkouší prorazit svým pozitivně napřesdržku laděným mentorováním totálně laxní a negativismem zocelenou stěnu někoho, kdo se prostě odmítá bavit o "řešení" s tím, kdo nemůže vědět, jak se ve skutečnosti cítíte, ale neváhá vám vysvtětlovat, jak byste se cítit měli. No a to je vlastně celé, protože někde tam se to zadrhlo. Potenciál té cynické předehry byl následně jaksi rozmělněn v divadelní konverzačce ostatních postav, které se taky nakonec probraly ze svého růžovopozitivního opojení do reality s nápisem: sem totálně v hajzlu, ale seru na vás! takže si o tom svém hajzlu navzájem povykládaly, trochu se u toho zlily a zkouřily, čímž jsme prosvištěly k poněkud odfláklému konci plnému svorné spokojenosti, jak si vlastně tímhle zážitkem celou tu existenci trochu ulehčily. Což mi přijde tedy značně zjednodušené, ale protože tomu severskému sobovi došel dech už někde v půlce, nijak ten odfláklý závěr nevyčítám. Rozhodně si myslím, že to téma mohlo zahýbat emocemi mnohem víc. Takhle jsem vypustila nejen jména všech těch postav už u závěrečných titulků . (01.05.2012)

Breien si teda naložil na ramená hodne ťažké bremeno. Na docenenie podobných filmov treba mať asi tú správnu náladu a empatiu držať bokom, čo sa mne nepodarilo. Všetko mi sadlo, akurát scény, ktoré mali byť vtipné prišli nevkusné a naopak. Možno nabudúce. Mimochodom herci boli vynikajúci. 65%. (04.01.2010)

Jedna z nejorgininálnějších černých komedií, kterou jsem kdy viděl. Film stojí hlavně na skvělém nápadu. Je jen škoda, že když už někdo vymyslel takovouto partičku postav nevyždímal z toho o pár minut stopáže navíc. Protože ta necelá hodina a dvacet minut stojí za to. Je to totiž hodně zábavná záležitost, plná sympaticky politicky nekorektního humoru. Každopádně klobouk dolů. Natočit film, který se odehrává v jednom domě a je jen o postavách a působí tolik svižně chce talent. I když možná ne až tak moc, když máte tak dobrý scénář. (22.04.2011)

Na to, že je to docela docela krátký film, který bych spíš zařadil do středometrážní kategorie, se tam odehrává docela dost věcí. Které ale řídí hlavní postava Geirr. Sice na konci se postavy změní od základů, ale jen díky němu. Oni sami nedospějou k ničemu a to je důvod proč dávám tři hvězdičky. Sice je tam docela černý humor, ale tenhle mě zrovna nějak neoslovil, až na dvě tři situace. Možná to bude tím, že jsem před tímto filmem viděl film Děkujeme, že kouříte. Kde jsem se bavil víc a v porovnání s ním jsem to musel dát míň hvězdiček. Budu muset shlédout více norských filmů, abych jim přišel na kloub. (16.07.2008)

Tak nějak si představuji, jak to dopadne, když je v člověku nevybalancovaná energie, ať příliš pozitivní nebo negativní, energie, která se tlačí ven z těla a výsledkem tohoto velice složitého procesu je život jako na houpačce, ode zdi ke zdi a nemluvě o tom, jak to vypadá, když se tyto protipóly střetnou, což krásně bylo zpracováno do tohoto filmu. (12.08.2010)