Kurz negativního myšlení

Mám rád tyhle severské depresivní tragikomedie, obecně je z nich cítit život, který má nedostatek světla a slunce. Kurz negativního myšlení má ovšem ještě jiný rozměr, a to konkrétní životní tragedie - pohybové omezení života ochrnutých lidí a z toho plynoucí psychické trauma. Není to snímek tak syrový, jak by se od zástupce severské kinematografie dalo čekat, žádné Dogma 95, je naopak do jisté míry stylizovaný, ba dokonce vykalkulovaný, ale to je překvapivě ku prospěchu - tvůrci sice kalkulují se vzedmutím lidských emocí, ale nejde jim o manipulaci s divákem, ale o poukázání na vážné a tak trochu opomíjené téma, a to hodně osobitým způsobem. Nejsilnější devizou je skutečně hodně černý humor a nadstandardní herecké výkony, příběh sám není prvořadý, mnohem silnější je kontext, prostředí a společnost lidí, ve které se vše odehrává. Kurz negativního myšlení není sice úplná špička svého žánru, ale díky svému obsahu je to stále skutečně hodně silný film, který se vyplatí vidět (a možná vlastně spíše zažít...ale jen na těch 79 minut...) (06.12.2009)

Začátek vypadal vážně slibně! parta handicapovaných životních ztroskotanců umně zmanipulována vymletou náčelnicí psychohovnologického kurzu na vymývání mozků pozitivníma kecama se vydává na terapeutické sezení k jakémusi nerudnému bimbasovi mrtvému na spodek. To samo o sobě smrdí výborným námětem, když je bimbas docela slušně utopenej v depkách a hodlá celou tu sebranku ukázkově poslat do piče. Náčelnice hýří optimismem, neustále rozdává poučná hesla typu: nesoustřeďte se na problém, ale na řešení ( což jsou samozřejmě vynikající poučky hodné vepsání na transparent, pokud nemáte tu kurevskou smůlu, že řídíte vozejk pusou, protože kromě hlavy je komplet celý tělo v hajzlu..) Ještě i u depkujícího chasníka v baráku je to docela nadrcená tragikomedie. Náčelnice zkouší prorazit svým pozitivně napřesdržku laděným mentorováním totálně laxní a negativismem zocelenou stěnu někoho, kdo se prostě odmítá bavit o "řešení" s tím, kdo nemůže vědět, jak se ve skutečnosti cítíte, ale neváhá vám vysvtětlovat, jak byste se cítit měli. No a to je vlastně celé, protože někde tam se to zadrhlo. Potenciál té cynické předehry byl následně jaksi rozmělněn v divadelní konverzačce ostatních postav, které se taky nakonec probraly ze svého růžovopozitivního opojení do reality s nápisem: sem totálně v hajzlu, ale seru na vás! takže si o tom svém hajzlu navzájem povykládaly, trochu se u toho zlily a zkouřily, čímž jsme prosvištěly k poněkud odfláklému konci plnému svorné spokojenosti, jak si vlastně tímhle zážitkem celou tu existenci trochu ulehčily. Což mi přijde tedy značně zjednodušené, ale protože tomu severskému sobovi došel dech už někde v půlce, nijak ten odfláklý závěr nevyčítám. Rozhodně si myslím, že to téma mohlo zahýbat emocemi mnohem víc. Takhle jsem vypustila nejen jména všech těch postav už u závěrečných titulků . (01.05.2012)

Čím ďalej tým viac začínam uznávať severskú kinematografiu. Je až k neuvereniu kam títo borci dokážu zájsť a jak to dokážu podať. Ako som už spomínal pri "Adamových Jablkách", zostávate v tranze, telo zvláštne reaguje, smiech, smútok? Je na výber, stačí si len vybrať, alebo nechať pôsobiť oboje. Tuším čo asi príde, ale vôbec mi to nevadí, úprimnosti nie je snáď nikdy nazbyt a preto tento "negatívny" pohľad na svet beriem okolo ramien a kráčam do "neznáma". Tam, kde sa dostane len málokto. Tam, kde veľa ľudí zbrane skladá, presne do miest kam nie je každý pozvaný a je tomu vlastne rád, pretože si je vedomí toho utrpenia, ktoré by ho čakalo. Je úžasné sledovať ľudské bytosti, ktoré nedostávajú na výber, osud im ukazuje prostredník a predsa sa dokážu smiať a hľadať cestu. Takáto skutočnosť mi je aj spolu s Johnym Cashom viac než blízka. (17.06.2009)

Poté, co jsem se vydala pěšky přes celé naše městečko k místnímu kinematografu v očekávání spatření tohoto skadinávského kousku, usměvavá postarší uvaděčka mi snad se zvráceným zadostiučiněním sdělila, že jim od České pošty nepřišla očekávaná kopie filmu a tudíž se produkce nekoná, a jako útěchu na moje napružené nervy mi pověděla, že v náhradu promítají nového Indiana Jonese, kterého jsem měla již zamluveného na další den. Tak tehdy jsem opravdu ZAČALA MYSLET NEGATIVNĚ!!! ---- Tak už jsem to viděla. A přišlo mi to jako pozitivní film. (09.06.2008)

Dříve než film jsem viděl divadelní hru, která byla napsána právě podle tohoto filmu. A musím říct, že ztvárnění Švandova divadla se mi líbilo o něco víc. Zejména Michal Dlouhý podal pro mě nezapomenutelný výkon. To však nic nemění na tom, že se jedná o výborný film, popisující problematiku života handicapovaných lidí a toho, že zdravý člověk nikdy nemůže pochopit v plné míře jejich pocity. Co se týče hodnocení, filmu dávám 4*, divadelnímu představení ve Švandově divadle jasných 5*! (13.05.2011)