Na druhé straně

Začínalo to velice zajímavě a šťavnatě, ale po první povídce jako by se z celé mozaiky vytratil život a film se proměnil ve vykalkulovaně, někdy až násilím skládanou stavbu, která rostla podle chladných předem rozmyšlených plánů, od nichž se odmítalo, byť i o píď ustoupit, a to i za cenu krkolomností a neuivěřitelnosti. Škoda - téma je to velice zajímavé. Kvůli němu jsem si film pustil. (09.08.2010)

Jsou lidské mozaiky, kde se jejich aktéři musí propojit, i kdyby u toho měly praskat scénáristovi klouby. Jsou taky nitky, co se v uzlíku nezasnoubí a místo vytrvale ale beznadějně kroužícího korálku se na ně navlékne něco jiného a je z toho zase jeden z Akinovo nehledaných krásných objevů, tentokrát o odpuštění. (08.11.2009)

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)

Ještě jsem neviděla autorův legendární snímek Proti zdi, ale tuším dle kvality tohoto filmu, že se mám na co těšit:-) Mé kosmopolitní srdce vždy zaplesá nad filmy tohoto typu... Pořád je čemu se z nich přiučit, dozvědět, pochopit, ale i nechápat a tápat a stále si klást otázky... Filmy, v nichž kulturní rozdíly a z nich vyvěrající nepochopení a na druhou stranu lidské sblížení srdcí navzdory kulturním odlišnostem, to je přesně to, co člověka nutí se zamyslet. Proto film Na druhé straně vřele doporučuju. (12.09.2010)

Ikdyž bych mohl film nařknout z čirého konstruktu, náhoda je blbec a nikdy nevíte, co všechno se může stát. Na druhé straně je jedním takovým osudovým příběhem, jehož aktéři se navzájem hledají a míjejí ve dvou státech. Film není filmařsky tak zajímavý jako Babel, i přesto je příběh velice pěkně odvyprávěn. (11.01.2008)