Kamera:
Wojciech StarońHudba:
Paweł SzymańskiHrají:
Jowita Budnik, Arkadiusz Janiczek, Ewa Wencel, Dawid Gudejko, Natan Gudejko, Beata Fudalej, Jerzy Gudejko, Beata Tyszkiewicz, Katarzyna Zielińska (více)Obsahy(2)
Manželé Beata a Bartek Zielinští zjistí, že naletěli podvodníkům, kteří jim měli postavit nový byt. Všechny úspory svěřili stavební firmě a teď musejí navíc zůstat s dvěma dětmi Bartkovy matky. Soužití Beaty s tchýní není vůbec jednoduché, přináší další problémy, stejně jako dlouhodobá finanční tísnivá situace manželů... Dramatický příběh podle vlastního scénáře natočila režijní dvojice Krzysztof Krauze a Joanna Kos-Krauzeová. Tvůrci zvolili bezmála reportážní přístup, umožňující bez zbytečných emocí líčit postupné nahlodávání rodinných vazeb v obyčejné rodině, způsobené shodou nešťastných náhod. Inspirovali se při tom zprávou o skutečné tragické události. Na festivalu polských filmů v Gdyni v roce 2006 snímek získal hned několik ocenění: Velkou cenu Zlaté lvy (pro režisérskou dvojici), Cenu za ženskou roli (Jowita Budniková), Cenu za vedlejší ženskou roli (Ewa Wencelová), Cenu za hudbu (Pawel Szymanski). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (44)
Ještě 12 minut před koncem (vím to, protože jsem na to z pudu sebezáchovy koukal po 3 večery a i tak jsem to furt zastavoval, abych se nadechl), jsem osciloval mezi pěti hvězdičkami a odpadem!. Nic mezi tím. Perfektně udělanej biják, jehož největší slabinou je paradoxně ta dokonalost, a z ní plynoucí naturalismus všech těch hnusných věcí, na který přece nepotřebuju koukat (sami máme dost). Nakonec jsou z toho ale hvězdy čtyři, a s čistým svědomím bych šel ještě o jednu níž. Mám totiž za to, že se z toho od zhruba poloviny v podstatě zcela vytratil ten původní problém, ta příšerná finanční tíseň, která je všechny do té doby totálně paralyzovala. Jsem taky přesvědčený o tom, že i v mnohem "hloupějších, jednodušších, přízemnějších" rodinách by se té Beatě dostalo odborné psychologické, následně spíš psychiatrické pomoci. A třetí výtka- ten povinný happy end. Proč? Víc než hodinu a půl mě někdo moří, pere do mě všechny ty sračky hlava nehlava a nakonec to jakože odčiní relativním happy endem? To vám mělo zachránit tržby? Nebo proč? Ten konec mě zklamal, tragédie mají být tragédie, tohle byl zrovna ten případ, tenhle druh milosrdenství si strčte do ... kam chcete ()
Abych byl upřimný, mně subjektivně (narozdíl od některých zdejších četbou a opisováním >životnězkoušených< postpubertálních rádobymudrlantů - ahoj Marku, jak to máte u vás doma?) budou vždy milejší tyhle >hyperrealistické< - i když svým způsobem samozřejmě formou z principu mírně nudící (...jako v tomto případě třeba některé současné polské...) - filmy o skutečných problémech lidského žití, než rádobycosiřešící pitomě stylizované vyhláškované a stádu se podbízející kraviny tuzemské provenience. Nakonec - kolik rodin v našich končinách a poměrech skutečně řeší obdobné problémy, že... . . . P.S. A jaké z toho filmu plyne naučení? Žádné. Snad jen - když už ty věci jsou jak musí být, aby si lidi nedělali zbytečně ze života peklo... Ale raď babo ve chvíli, kdy je každá rada drahá... Spasitel zase nepřišel. . . . °-/ - - - - - (Poprvé viděno 20.6.2011 na >nespasitelném prostoru< , hodnocení 200., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 20.6.2011) ()
Na začátek musím odradit všechny příznivce filmů Rosamundy Pilcherové, že tento film nebude pro ně. Ale jinak je toto sociální drama filmově zpracováno na velmi vysoké úrovni a snad kromě občas nečekanému střihu mu nemám co vytkout. Vše je přesvědčivé a někdy až přespříliš působivé, což bylo pro mě strašně depresivní od začátku do konce. Takže jsem si musel po něm spravit náladu něčím veselým. 4* si přesto asi zaslouží, protože o vyvolání tohoto pocitu bylo jeho účelem. ()
V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži. ()
Depresivní, reálný a kvalitní film. To jsou slova, která si myslím Náměstí Spasitele věrně vystihují. Snad každému bylo při sledování líto Beaty i jejího "finálního řešení", asi každý chtěl pŕi hádce Beaty a její tchyně vrazit té staré rašpli jednu pořádnou do obličeje a o Bartekovi radši ani nemluvit. Zase na druhou stranu nikdo není ani dobrý ani zlý a motivace jednotlivých postav se dají logicky vysvětlit. Život přináší různé situace a problémy a je jen na nátuře lidí, jak se s jednotlivými strastmi porvou... V případě Náměstí to porvání příliš šťastné nebylo. Vyjma ne zcela zvládnutého konce (souhlas s uživatelem s okouzlujícím jménem "Pisoarec"), kdy jednání postav nedává úplný a naprostý smysl (ale zas na druhou stranu, co dává v životě smysl?) věrohodně zachycený příběh jedné rodinné tragédie. O to věrohodnější, že se teoreticky mohl přihodit komukoliv z nás. V porovnání s filmem s podobnou atmosférou - 4 MĚSÍCE, 3 TÝDNY A 2 DNY však Náměstí pokulhává a přes všechnu syrovost a naturalismus mu cosi chybí k dokonalosti. Možná místy příliš prostříhaný děj (i když i to se mi líbilo-do té doby, než to začalo být chaotické příliš), či příliš neprůbojná Beata... Těžko říct... Ale i tak slušných 70%. ()
Galerie (12)
Photo © Telewizja Polska (TVP)
Zajímavosti (1)
- Režisér Krauze se při natáčení filmu inspiroval metodami Mikea Leigha. Hlavní tři hrdinové spolu s režisérem zkoušeli dva a půl měsíce a konečná podoba scénáře je založena na jejich improvizacích. (hippyman)
Reklama