Náměstí Spasitele

Kdykoliv si na tento skvělý snímek vzpomenu, přeběhne mi mráz po zádech. Velice naturalisticky natočený film. Postava zbabělého Bartka je propracována do nejmenších detailů. Po celou dobu trvání snímku jsem měl neodolatelnou chuť dát mu pěstí mezi oči. Určitě jeden z nejlepších snímků, které jsem na 42. MFFKV viděl. (23.09.2007)

Silný, drásající drama dosahující bezmála kvalit Kieslowskýho Krátkých filmů, zároveň, ač docela depresivní, nenechá diváka v depresi utopit, ale naopak probouzí aspoň trochu naděje. Poláci tyhle filmy uměj, u nás to tak moc nejde, ale to asi nelze kritizovat, protože historická zkušenost i mentalita obou zemí jsou odlišný, takže se to nějak musí odrážet i ve filmech (to jsem zase objevil Ameriku :-)!). Abych řek´ pravdu, moc nechápu některý recenze tady, tohle je opravdu dobrej film a se skvělýma hercema. (03.09.2013)

Ohromně kruté sociální drama. Ve všech ohledech. Náměstí spasitele se tematicky zřejmě nemůže zalíbit vůbec nikomu, protože destrukce hlavní hrdinky okolím je tak naturalisticky natočená, že divákovi nezbývá nic jiného než postavu litovat, obdivovat, ale jen těžko by se chtěl s ní identifikovat. Náměstí Spasitele je snímkem, který není lehké vstřebat a hlavně sledovat. Příznávám, tyto filmy ve mě nevyvolávají estetické potěšení, ale oceňuji, že se těmto tématům tvůrci nevyhýbají a nepřikrášlují je k obrazu svému. Domnívám se, že snímku se daří postihnout polskou realitu všednosti a stává se tak výpovědí nejen jedné rodiny, nýbrž i společnosti. Snímek je prostoupen společenskými událostmi a vystřízlivění hrdinů z celoživotního snu je nanejvýš hořké, stejně jako vyrovnávání se s minulostí. Ačkoliv postava Barteka během snímku prodělává řadu rychlých proměn o jejichž logice a reálnosti by se dalo velmi pochybovat, daří se zejména díky výbornému výkonu Arkadiusze Janiczeka přetvořit postavu Barteka-otce v Barteka-monstrum. Jeho podmračený, nečitelný výraz, neprojevování jakýchkoliv emocí, řídká mluva a strojové replikace cizích názorů je ztělesním totálního záporného hrdiny, ke kterému divák pociťuje odpor a to je dobře, protože tento snímek chce v divákovi vyvolávat emoce a donutit se zamyslet nad tím, co se vlastně na plátně odehrává... (18.01.2008)

Na MFF KV je každoročně podobných filmů dvanáct do tuctu, a svým způsobem se tam hodí. Ale uvést jej v normální distribuci byl krok vedle, a to i v případě Projektu 100. Podobných lidských tragédií jsou stovky, a skutečně nechápu, čím byla tato tak zajímavá, že se jí dostalo cti zfilmování. Zvlášť když film nenabízí moc jiných kladů. Hlavní ženská postava (úmyslně nepíšu "hrdinka") se v závěru zachová jako idiot, ale hned o pár minut později se její manžel z naprosto iracionálního důvodu zachová jako ještě mnohem, mnohem větší idiot, a do té doby ještě relativně solidní, i když nijak zázračný film, změní ve frašku. A to, že je to podle skutečné události, nikoho neomlouvá, měli si vybrat lepší námět. Ještě se zmíním o hudbě - ve filmu hraje docela pěkná melodie, příjemná a znepokojivá zároveň. Bohužel se neustále beze změny opakuje každých 5-10 minut, a žádná jiná hudba ve filmu není. (23.01.2008)

V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži. (22.06.2011)