Náměstí Spasitele

Režisérovi Krauzemu se až mučivě realisticky podařilo odvyprávět příběh ze sídliště, takový jakých znám osobně i z okolí desítky, ale nikdy jsem nebyl přítomen celistvě až takto na dřeň. Ve fantasticky zahraných hlavních rolích herci vyobrazují tři světy - typickou tchýni s nevyřešeným a ambivalentním osobním přístupem k životu, syna slabocha, který o sobě nechává rozhodovat jiné a snachu, jejíž život nepatří nikomu, ani jí samotné. Všem postavám chybí málo vůle ke změně, a když jí dosáhnou, většinou za to platí nebo nárokují nepřiměřenou cenu. Tři osudy, které se navzájem prolínají, ale jakoby byly od sebe vzdáleny nekonečně daleko. Že nedostatek peněz má vliv na rodinné vztahy je známo, ale tady hraje podstatnou roli pasivita, s jakou protagonisti řeší svoje problémy. Lenost a deprese Beaty, nerozhodnost Bartka a schizofrenost jeho matky jsou silnými mocnostmi v jejich světě a neschopnost dialogu pak vyústí v tragický konec. Polský film příjemně překvapil kulturního ducha, ale zanechal v hlavě tíživé myšlenky. (12.02.2008)

Silný, drásající drama dosahující bezmála kvalit Kieslowskýho Krátkých filmů, zároveň, ač docela depresivní, nenechá diváka v depresi utopit, ale naopak probouzí aspoň trochu naděje. Poláci tyhle filmy uměj, u nás to tak moc nejde, ale to asi nelze kritizovat, protože historická zkušenost i mentalita obou zemí jsou odlišný, takže se to nějak musí odrážet i ve filmech (to jsem zase objevil Ameriku :-)!). Abych řek´ pravdu, moc nechápu některý recenze tady, tohle je opravdu dobrej film a se skvělýma hercema. (03.09.2013)

Kdykoliv si na tento skvělý snímek vzpomenu, přeběhne mi mráz po zádech. Velice naturalisticky natočený film. Postava zbabělého Bartka je propracována do nejmenších detailů. Po celou dobu trvání snímku jsem měl neodolatelnou chuť dát mu pěstí mezi oči. Určitě jeden z nejlepších snímků, které jsem na 42. MFFKV viděl. (23.09.2007)

Abych byl upřimný, mně subjektivně (narozdíl od některých zdejších četbou a opisováním >životnězkoušených< postpubertálních rádobymudrlantů - ahoj Marku, jak to máte u vás doma?) budou vždy milejší tyhle >hyperrealistické< - i když svým způsobem samozřejmě formou z principu mírně nudící (...jako v tomto případě třeba některé současné polské...) - filmy o skutečných problémech lidského žití, než rádobycosiřešící pitomě stylizované vyhláškované a stádu se podbízející kraviny tuzemské provenience. Nakonec - kolik rodin v našich končinách a poměrech skutečně řeší obdobné problémy, že... . . . P.S. A jaké z toho filmu plyne naučení? Žádné. Snad jen - když už ty věci jsou jak musí být, aby si lidi nedělali zbytečně ze života peklo... Ale raď babo ve chvíli, kdy je každá rada drahá... Spasitel zase nepřišel. . . . °-/ - - - - - (Poprvé viděno 20.6.2011 na >nespasitelném prostoru< , hodnocení 200., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 20.6.2011) (20.06.2011)

V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži. (22.06.2011)