Rozhovory s mým zahradníkem

Jsou chvíle, které jen těžko něčím nahradíte. Třeba takové letní posezení na zahradě s dobrým kamarádem nad sklenkou červeného, při kterém s ním můžete probrat uplně všechno. A vědět, že se můžete jeden na druhého ve všem spolehnout. A i kdyby jste spolu strávili třeba jen jedno léto, stálo to zato. A stejně tak stojí zato, podívat se na film Rozhovory s mým zahradníkem, který vás pobaví, potěší, ale i dojme, tak jako i život sám. (11.12.2013)

Na první pohled nevyrovnaná dvojice. Profesor, umělec ošlehaný Pařížským vzduchem, hýčkaný slečnami s mnohými životními zkušenostmi, který je však tak trochu unaven životem. Na druhé straně prostý človíček od dráhy, bez vzdělání, ale se zdravým selským rozumem . Žijící celý čas ve vísce, kde se narodil, stereotypně, bez vzrušení a nevšedních zážitků, přesto má ze života radost. Hned od jejich prvního setkání cítíte jejich rezonanci. Dialogy, které se mezi nimi odvíjejí je navzájem obohacují . Postupně vzniká pevné chlapské přátelství mezi pány Barvičkou a Zahradou. Poetický, čistý, krásný Francouzský film, který má co říct. (18.06.2014)

Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin se takhle setkali nad zpustošenou zahradou a jelikož byli dřívější kamarádi a desítky let se neviděli, měli si toho poměrně dost co říct. No a to povídání bylo naprosto úžasné. Takové, jako když se setkají dva přátelé, jejichž cesty se náhle rozdělili, aby se následně zase náhle spojili. Život každého si ale na tomto světě čas nevybírá a stejně tak i scénáristé diváka nešetřili a tak tu kromě příjemných rozhovorů, které, když se do nich poctivě zaposloucháte, jsou sem tam i hodně vtipné, tu narazíte i na nějaké to drámo, což už není tak příjemné, ale kopíruje to život jako takový. U tohoto filmu mi bylo krásně, ale zároveň i naprosto příšerně. Dostal jsem se díky němu do duší dvou lidí snažící se o nějakou tu pěknou zahradu uprostřed francouzského venkova, ale pak jsem s nimi prožíval úplně všechno. (10.01.2016)

Příjemný film jež nenásilným způsobem komunikuje názor že i obyčejný život může být krásný, že i ve všednosti může být skrytý půvab a v jednoduchých lidech určitá moudrost. Tahle věta zní jako trapný propagační text distributora, nicméně podstatu filmu však celkem vystihuje. Nevím, jestli se s poselstvím filmu zrovna ztotožňuju, avšak po dobu jeho trvání jsem to neřešil, a nechal se bavit ,na francouzský film, až neobvykle výtečně propracovanými dialogy, příjemnou atmoséfrou a civilním herectvím. (27.06.2012)

Rozhovory s mým zahradníkem nejsou špatný film, ale mnoho mu chybí... Živě si představuji, jak takový film vznikne: Někdo "od filmu", pravděpodobně režisér, stráví nějaký čas na venkově a tam se setká s podobným, "přirozeně moudrým" člověkem "z lidu". Tímhle setkáním s jednoduchými, ale zcela upřímnými, praktickými a pádnými radami a postoji je dotyčný natolik fascinován, že se rozhodně (mimochodem, podobně jako onen malíř v závěru filmu) tomuto "lidovému mudrci" složit jakýsi hold a jeho jednoduché pravdy přenese na plátno. Protože ale nechce točit reportáž, vytvoří příběh o malíři, kterému navíc "zkomplikuje život" rozpadajícím se manželstvím, "krizí středního věku", trablemi s dospívající dcerou a tak všelijak podobně... To by samo o osobě nebyl důvod ke kritice, kdyby "Rozhovory" nezůstaly stát kdesi na půli cesty. Především, postava malíře je značně nepřesvědčivá. Dotyčný spíše působí spíše dojmem blahobytného a zajištěného bankovního úředníka, který snad ve volných chvílích i cosi maluje. Tahle výtka se týká i toho, že nepřesvědčivá je nejen postava, ale i její "malířské výkony", které působí spíše jako dílko nadšeného amatéra než jako výkon profesionálního umělce, který se malováním živí a zjevně i slušně uživí... Druhý problém je pak v tom, že film má celkově velmi plochou a nepropracovanou psychologii postav. Režisér se popisu jejich vnitřního života buďto úplně vyhne a omezí se na to, že jednotlivé postavy o svých prožitcích cosi zpětně verbálně sdělují, nebo sice zobrazí i nějaké ty psychické pochody přímo, ale potom tyto působí dojmem zcela náhlých zvratů, které nejsou předchozím jednáním postav nijak odůvodněny a přicházejí bez jakéhokoli varování. Jedinou skutečně životnou a dobře odpozorovanou postavou zůstává "náš" zahradník. Jeho prosté, byť pro "městského intelektuála" často nečekané jednání, stejně jako jednoduchá, zemitá a svérázná moudra jsou odpozorovány vskutku dobře. Slušná je také kamera, díky níž přihodím jednu hvězdičku navíc... celkový dojem: 75% (12.09.2009)