Rozhovory s mým zahradníkem

Ani nebudete vědět jak a najednou zjistíte, že jste na francouzském venkově s dvěma přáteli, kteří se znají už od dětství a vy budete tím třetím, který je bude celou dobu někde v koutku jen tiše poslouchat a pozorovat. Příběh o dvou lidech z kterých na vás sálá lidská dobrota i když se na svět dívá každý trochu jinýma očima. Celá tato konverzační pochoutka je navíc proložená spoustou vtipných dialogů. A ani není zapotřebí žádná nervydrásající akce, nebo napětí k vytvoření tak krásného, silného a dojemného snímku, protože Jean Becker o tom ví své. Daniel Auteuil byl jako vždy charismatický a vynikající, ale J.P. Darroussina v žádném případě nezastínil, ten svou roli zahrál taky perfektně a mně s těma človíčkama bylo celou dobu moc krásně u srdce. (05.10.2012)

V jednoduchosti najvacsia krasa...a prave toto na filme lubim zo vsetkeho najviac. Jednoducha cista linia...vyrozpravana prostým, ale o to krajsim pribehom dvoch ludi...davajuca zamyslenie nad prioritami dnesneho moderneho zivota, mi neda dat nic ine, ako plne hodnotenie. Krasa a maximalna spokojnost...nazdar:) (10.09.2008)

Rozhovor s mým zahradníkem plynul by zajisté o něco přirozeněji, nebyla-li by příliš okatě přítomna snaha ukázat, jak moudrý umí být ten nevzdělaný, přírodní a zemitý muž a jak zoufale nenaplněný život vedl neustále kamsi a čímsi hnaný malíř. Přesto se tento film-portrét o dvou stárnoucích mužích pohybuje povětšinou v mezích věrohodného - jde však o ledabylou šedou chůzi šmajdající k slzám, jež nemají doopravdy bolet. (07.09.2009)

Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin se takhle setkali nad zpustošenou zahradou a jelikož byli dřívější kamarádi a desítky let se neviděli, měli si toho poměrně dost co říct. No a to povídání bylo naprosto úžasné. Takové, jako když se setkají dva přátelé, jejichž cesty se náhle rozdělili, aby se následně zase náhle spojili. Život každého si ale na tomto světě čas nevybírá a stejně tak i scénáristé diváka nešetřili a tak tu kromě příjemných rozhovorů, které, když se do nich poctivě zaposloucháte, jsou sem tam i hodně vtipné, tu narazíte i na nějaké to drámo, což už není tak příjemné, ale kopíruje to život jako takový. U tohoto filmu mi bylo krásně, ale zároveň i naprosto příšerně. Dostal jsem se díky němu do duší dvou lidí snažící se o nějakou tu pěknou zahradu uprostřed francouzského venkova, ale pak jsem s nimi prožíval úplně všechno. (10.01.2016)

Skutočne krásny a čistý, malý veľký film zo života, o živote. Daniel Auteuil mi po prvýkrát učaroval len nedávno, po boku Gérarda Depardieua vo Vojne policajtov, no hneď mi bolo jasné, že je to pán herec. Jeho rola mi tak trochu pripomenula Maxa Skinnera zo Scottovho Dobrého ročníka, spočiatku akýsi arogant z veľkomesta, zdeformovaný celoživotnými návykmi, v nádhernej premene v človeka, ktorému môže obrovskú radosť spôsobiť trebárs aj obyčajné polievanie záhradky. Výborne mu však nahrával, pre mňa totálne neznámy, Jean-Pierre Darroussin. Skvelý chlapík a Auteuilov protipól v každom smere. Stovky milých rozhovorov, na ktoré len tak ľahko nezabudnem. 4 a 1/2. (15.09.2008)