Mise na Mars

Bože, mě se to tak líbilo? Možná to bylo tím prostředím, nevím...fakt nevím...Brian de Palma? Gary Sinise? Tim Robbins? Já prostě nemám výhrad, snad až na dvě, kdy se s prvními záběry na Marsu vkrádal pocit umělosti a potom při hudbě Ennia Morriconeho, který se snad vykrádal, poslední dobou mi připadá, že všechno skládá podle podobného mustru (jeho hudba zde mi připomněla Misi a Věc - při scéně "Stav nouze.") (10.08.2004)

Od Briana De Palmy by člověk teda čekal něco kompaktnějšího a uhlazenějšího, ale já bych zase úplně tento filmek nehejtoval, protože zejména scénáristicky tady jde nalézt nejeden nápad, který ač se mohl v Misi na Mars mohl zdát jakkoli slabý, později si jej s pompou vypůjčili jinde. Tohle určitě hodnotné je, takže i když existuje mnoho lepších sci-fi, k zatracení Misi neodsuzuju. 69% (18.11.2015)

Velmi vydařené sci-fi s kvalitním scénářem. Mise na Mars má spád, atmosféru a ani na chvíli nenudí. Sice mi ze začátku příliš nesedla Morriconeho hudba, která se do sci-fi prostě nehodí, ale pak jsem si docela zvykla. Závěr je sice možná, pro někoho až směšný, ale já jsem přátelské mimozemšťany uvítala. Blízké setkání třetího druhu, které se v závěru uskuteční, je působivě vytvořeno. Ten jeden tvor, co se na konci objeví, sice trochu vypadá, jako by vypadl z nějakého animačního cvičení studentů filmové školy, ale i tak působí velmi roztomile. Je fajn, když někdo vylíčí existenci z jiných planet jako inteligentní, nenásilné a sympatické tvory. Nemusí být všichni odpudiví a agresivní jako Vetřelec či dominantní a na lov zaměření jako Predátoři:) A teorie s evolucí byla nesmírně zajímavá a vhodná k zamyšlení. (26.07.2014)

Mise na Mars mohla dopadnout mnohem lépe. Bohužel je nasáknuta mnoha chybami. Zejména mi vadila přílišná sentimentalita příběhu, která kazí atmosféru. Dalším kiksem je scénář, který je chvílemi nechutně dovysvětlující a doslovný. Takové boty jako:,,Víš, nechtěl jsem aby to dopadlo takhle, ale po tom co tvá žena onemocněla a ty ses o ní staral…“ patří do telenovel a ne do ambiciózních kinofilmů. Někdy selhává i režie, například scéna, kdy se astronauti prochází po kosmické lodi, působí křečovitě a uměle. Nečekané je pro mě i absolutní selhání pana skladatele Ennia Morriconeho, který zde složil tuctové sentimentální melodie, které se, v lehce obměněných podobách linou ze všech filmů v nichž vlaje americká vlajka. Film zachraňuje od úplného propadu do bahna jen pár trikových scén. (18.02.2007)

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej. (14.01.2007)