Hobit: Neočekávaná cesta

Všiml jsem si, že Peter Jackson opakoval tu stejnou chybu. Ukázal Středozemi tak dokonale, že přitom neukázal nic. A opět jsem měl stejný pocit jako u Společenstva prstenu, že nemít v hlavě tu knihu, nechápal bych přesně všechny souvislosti a vůbec netušil odkud, kdo a kam jde. Z filmu bych jakžtakž pochopil leda to proč. Jackson divákovi jen tak rychle zamává mapou před očima a dál si bez skrupulí vypráví ten svůj příběh o Dol-Gulduru, o kterém normální divák nemá ani žďabec šajnu. Při čtení jsem zíral do mapy skoro furt. Tady bych byl ztracen. Domnívám se tedy, že opět ti, kteří to nečetli, valili bulvy na triky a smáli se hláškám, ale nějaký hlubší zážitek si z kina neodnesli. Když jsem šel tenkrát z premiéry LOTR: FOTR, tak jsem v davu zaslech, jak se po tom všem nějaká slečna zeptala skupinky juvenilů: "A kdo vlastně byli ti skřítkové?" Ouuu. Film Hobit je přesně podle očekávaní. A možná je to právě škoda. Nabízí totiž úplně jinou Středozemi, ale napasovanou do tamté. Teď bych chtěl být v té dimenzi, kde Hobita natočil Del Toro. Jeho jiná vize by pro tuto svízelnou problematiku byla rozhodně řešením. I bez McKellena nebo Cate Blanchet. Opravdu. Jackson jakoby jen dbal na návaznost na LOTRa (a přitom mnohdy vůbec, viz třeba nalezení prstenu Bilbem). A tím se to celé zabíjí. Ale! Ale pak je tu pořád ještě ta nádherná vize Tolkienova světa s celou tou kýčovitou parádou plus něco navíc (Čáryfuk - eh, teda pardon - Radagast Hnědý, Galadriel, Frodo), krásná, i když místy příliš pompézní, hudba, humor a napětí, které prostě za to stojí. Rozhodně se ale vyplatí jít do kina na 2D a původní znění. 3D s dabingem může přivodit horečku a popkornozvrat jako se to stalo mně. (18.12.2012)

Hobit je opulentní, pokud jde o řemeslnou stránku, duše se ale vytratila. Zemitost nahrazuje sterilita a návraty stejných míst a motivů působí spíše jako plagiát. Postavy nejsou charaktery, ale jen ploché figurky, s čestnou výjimkou Gandalfa, Galadriel a Elronda, kteří jsou ještě "mladí", usmívají se, žertují a velmi decentně laškují... (druzí dva jsou ale ve filmu nanejvýš pět minut)... Tři filmy jsou PŘÍLIŠ!!! P.S.: Po druhé projekci zvedám hodnocení na plný počet . Hobit není nejlepším filmem roku, to ani omylem, nicméně řemeslo je to velkolepé a především revoluční. V HFR, tzn. ve 48 FPS a 4K rozlišení získává film nový rozměr a především s ním jde do kopru mnoho výtek, pokud jde o sterilitu a špatné triky. Zůstává precizní, velkolepé řemeslo a plný počet si bez debaty zaslouží... (13.12.2012)

Ono je to u fantasy vlastně hrozně jednoduchý. Stačí vytvořit magický svět, kterému divák propadne, vybrat dostatečně podivné, ale zase ne až moc ujeté postavy, které si divák zamiluje, nepokazit efekty, složit mistrovskou hudbu, která v divákovi probudí malé dítě toužící po dobrodružství pokaždé, když ji uslyší, a pak už jen vymyslet hodně, ale opravdu hodně poutavý příběh. Když se tohle povede, nakonec bude spokojená i holka, která s jistotou věděla, že Hobit nebude nic pro ni. 4,5* (03.11.2015)

„Svět není v tvých knihách a mapách. Svět je venku.“ Hodnocení prodloužené verze (kinoverzi jsem neviděl). Ačkoli je prezentován jako dobrodružné fantasy kráčející ve šlépějích Pána prstenů, pro mne byl Hobit v prvé řadě příběhem proměny poutníka fikčními světy (neboli nerda), který teskní hlavně za svými knihami, ve skutečného hrdinu. Je to zejména Bilbova nezpůsobilost pro epické dobrodružství, která oživuje a také popostrkuje vyprávění (kulinářské tipy obrům, vysmeknutí se z gobliního zajetí). Zapomenutým kapesníkem počíná nejen postupná ztráta veškerého komfortu, ale také hrdinova proměna z toho, kdo neustále hledá silnějšího vůdce, který by ho vedl, v samostatně jednající figuru. Věřím, že toto směřování k samostatnosti bude v dalších dílech pokračovat. Dlouhý úvod v Hobitíně není důležitý jen kvůli nastínění cíle mise a představení trpaslíků. Zobrazení pohodlíčka, v němž provincionálně smýšlející „no adventure“ půlčík žije, zároveň slouží jako kontrastní podloží pro situace, v nichž se protagonista posléze octne. Stesk za opuštěným domovem je motivem prohlubovaným napříč celým filmem nejen skrze Bilba, ale také trpaslíky, kteří po svém exodu žijí ve vyhnanství. Hobit i trpaslíci zároveň opakovaně překonávají své fyziognomické předurčení, když musí zas a znovu čelit nepřátelům mnohem větším než jsou oni sami. Pozvolného zvyšování rizik, s nimiž jsou postavy konfrontovány, probíhá za paralelního upozorňování na budoucí hrozby, což Hobita ve výsledku mění v jeden velký příslib událostí, které teprve přijdou. Odkládání neředěné spektakulárnosti není na škodu, neboť prezentované dobrodružství před námi roste společně s Bilbem. Ten se ve světě reálného ohrožení teprve rozkoukává, takže má dost času na hádanky se schizofrenním pazgřivcem, a stejně jako divákovi mu musí být mnohé vysvětleno. Explikativní pasáže mění hlavní linii vyprávění ve zřídlo pro mnoho bočních příběhových toků, které ovšem nezdržují ani neruší, neboť se sbíhají zpět k výchozímu zdroji a dávají najevo, že jejich význam bude plně doceněn v některém z pokračování. Nad potřeby vyprávění překynula pouze délka některých akčních scén, prozrazujících, že Jackson je v nitru podobný hračička se slabostí pro bizarní monstra jako del Toro. Syrový vizuál akčních scén navíc moc neladí s lyričtější krajinomalbou. S ohledem na množství scenáristů a literárních i jiných zdrojů, z nichž čerpali, je výsledek stále obdivuhodně kompaktní a už dlouho jsem si nevychutnal takhle žánrově čisté, v dobrém slova smyslu starosvětské dobrodružství. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Bluntman, Lavran, Arbiter, Phobia, Tirion, mcb, L_O_U_S, Kellerman, TERRORDROME, Gattolino (13.12.2013)