Hobit: Neočekávaná cesta

Návrat do Středozemě po tolika letech je fajn, ty tři hodiny jsou v dokonalém WETA světě uchvacující pořád, jak v momentech infantilního blbnutí (knížka sama o sobě je pohádkou), tak i ultimátních samoúčelností (bitva hromových mužů ze skal), přesto mám pocit, že je to všechno tak nějak… vyprázdněné. Hlavně proto, že tam absentuje jakýkoliv imaginativní moment osobitého tvůrce a jediným životným momentem celého filmu se tak stane akorát hádankářská hra s Glumem. Nakonec je mi vlastně zpětně líto, že to nerežíroval Guillemo del Toro, PJ má tenhle svět totiž rád možná až příliš. Líbilo se mi to, a přitom nemám jediný důvod to ještě někdy vidět znovu. (16.01.2013)

Dřív nežli vzejde světlo dne, přes horstvo, jež se v mlze pne, jdem do hlubin, kde vládne stín, pro svoje zlato ztracené. Peter Jackson se vrátil do Středozemě a daroval mi srdcovku, která mě dojímá od prvního "Dear Frodo". Ne, opravdu nebudu jeden z těch, kteří Hobitovi vyčítají přílišnou pohádkovost proti slavnějšímu pokračování, aby jedním dechem dodali, jak je protivné, že je s ním dějově, obrazově a všelijak spjatý nebo mu podobný. Knižní Hobit je hříčka plná fantazie, nápadů a tajuplných náznaků toho, co se v dalekých končinách děje nebo za čas dít bude. K hollywoodské adaptaci ale stvořen nebyl a přestože mohl nabídnout humor a dobrodružství, chtělo to ještě nějaký faktor navíc. Kombinací s Dodatky Pána Prstenů nebo Nedokončenými příběhy se právě tenhle faktor dostavil. Výsledkem je splnění mých čtenářských snů, konec několikaletého doufání a čekání a hlavně příběh tří hrdinů. Strážce Středozemě, zatvrzelého trpasličího vůdce a malého hobita, který vyběhnul bez kapesníku, aby prožil největší dobrodružství svého života. (22.12.2012)

Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl úchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. Naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na co dopadneme. Pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom. Hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí, není třeba se o ně bát. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Zkrátka si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Nakonec se přikláním ke ***, ale ještě není vše ztraceno. Šmak se totiž probouzí a s ním i naděje v lepší část cesty tam :) (22.12.2012)

Neni potreba chodit kolem horky kase, Jackson to opet dokazal. V mnohem to je stejny jako Pan Prstenu, ale v mnohym jiny. Roztahnout v podstate detskou knizku do trech dilu je sice nesmysl, ale i kdyz tu mame teprve prvni dil, kterej ma ocekavane ke trem hodinam, rozhodne to nepusobi nejak natahovane nebo prazdne. Nektery sceny jsou sice vic ukecany, nez by bylo potreba, obcas je to jen takovy nostalgicky vzpominani na dobre znamy mista, pripadne pohled na mista, ktery jeste nejsou tak zniceny, jako v udalostech o 60 let pozdejc, ale stejne to pusobi dojmem, ze se neustale neco deje a rozhodne tu neni jen bitva na zaver, nehlede na to, ze vicemene v kazdym souboji se da najit nejaka vyraznejsi zaporacka postava a ne jen banda osklivejch anonymnich skretu. Co se trochu nedari, je pohled na udalosti, ktery se dejou mimo hlavni particku, zatimco u Pana Prstenu to bylo takovy uceleny, tady to pusobi spis jak nejaky flashbacky. Jinak, jelikoz tu zatim nejde o osud sveta, ale obycejnou vypravu trpasliku, nepusobi to tak osudove, i kdyz i nejaky temnejsi a atmosferictejsi sceny se najdou. Coz ale neni na skodu, ono to vynahrazuje poradna davka humoru, takze krome skvelejch souboju to je taky poradne vtipny. Co se tyce hercu, Freeman je super, stary znamy samozrejme taky, akorat u tech trpasliku mi chybi nejaka vyraznejsi postava, na tu aspiruje akorat Thorin, ale ten zas nevypada jak trpaslik, ale jako mensi verze Aragorna. Hudba je taky spickova, nejaky stary znamy melodie a nektery novy, ktery zni, jak kdyz se Shore strasne snazil udelat nejaky odlisny tony, ale moc se mu to nedari. Ale ani tohle neni nijak naskodu. Kdybych mel neco zkritizovat, tak nektery sceny pusobi jako vykradacka Pana Prstenu v ne tak epickym baleni a nektery triky jsou silne nedoladeny a dost rusi. Moc sem od filmu necekal, ale nakonec to je pecka, ktera sice na Pana Prstenu nedosahuje, ale rad si film pustim nekolikrat znovu vcetne prodlouzeny verze. (01.03.2013)

Všiml jsem si, že Peter Jackson opakoval tu stejnou chybu. Ukázal Středozemi tak dokonale, že přitom neukázal nic. A opět jsem měl stejný pocit jako u Společenstva prstenu, že nemít v hlavě tu knihu, nechápal bych přesně všechny souvislosti a vůbec netušil odkud, kdo a kam jde. Z filmu bych jakžtakž pochopil leda to proč. Jackson divákovi jen tak rychle zamává mapou před očima a dál si bez skrupulí vypráví ten svůj příběh o Dol-Gulduru, o kterém normální divák nemá ani žďabec šajnu. Při čtení jsem zíral do mapy skoro furt. Tady bych byl ztracen. Domnívám se tedy, že opět ti, kteří to nečetli, valili bulvy na triky a smáli se hláškám, ale nějaký hlubší zážitek si z kina neodnesli. Když jsem šel tenkrát z premiéry LOTR: FOTR, tak jsem v davu zaslech, jak se po tom všem nějaká slečna zeptala skupinky juvenilů: "A kdo vlastně byli ti skřítkové?" Ouuu. Film Hobit je přesně podle očekávaní. A možná je to právě škoda. Nabízí totiž úplně jinou Středozemi, ale napasovanou do tamté. Teď bych chtěl být v té dimenzi, kde Hobita natočil Del Toro. Jeho jiná vize by pro tuto svízelnou problematiku byla rozhodně řešením. I bez McKellena nebo Cate Blanchet. Opravdu. Jackson jakoby jen dbal na návaznost na LOTRa (a přitom mnohdy vůbec, viz třeba nalezení prstenu Bilbem). A tím se to celé zabíjí. Ale! Ale pak je tu pořád ještě ta nádherná vize Tolkienova světa s celou tou kýčovitou parádou plus něco navíc (Čáryfuk - eh, teda pardon - Radagast Hnědý, Galadriel, Frodo), krásná, i když místy příliš pompézní, hudba, humor a napětí, které prostě za to stojí. Rozhodně se ale vyplatí jít do kina na 2D a původní znění. 3D s dabingem může přivodit horečku a popkornozvrat jako se to stalo mně. (18.12.2012)