Cesta do lesa

Další Vorlovina. Chápu co chtěl autor říci a ztotožňuji se s jeho myšlenkou. Má pravdu v tom, že vše nasvědčuje tomu, že se města postupně spojí v jedno jediné obrovské osídlení... Stačí se podívat na okrajové části velkých měst. Kde byly dříve vesnice, jsou dnes městské části, ty obce dnes připomínají již jen původní názvy... Ale nějak už to na mně jako v Cestě z města nefungovalo. Tohle je prostě volné pokračování a i když se děj spíše přesunul k rodině Bolka Polívky (resp. jeho synovi) než k Hanákovým nějak mně už to nebralo. Vorel jr hraje skvěle, a zase nám tu sprejuje a inhaluje aceton :-), tentokrát však coby lesní adjunkt při označování stromů napadených kůrovcem. Markéta nám už taky zestárla a mírně odula a její zvedání hlasu spíše iritovalo, babí umřela už v minulém dílu, Hanák rezignoval na město a dělá lesáka... Skvělej jak herecky tak postavou byl Jirka Schmitzer. Ta snaha ukázat že město je psycho a kántry je to pravé je tu moc násilná. Jak říkám, myšlenku jsem pochopil, ale kromě na nohou stjícího Vorla jr a vlastně i sedláka Polívky jsem hrdinům moc nevěřil. Samozřejmě kamera nádherná, záběry na panoramata s kopcemi v pozadí, červánky... Krásné, do toho všeho se filmem broudá všelijaká zvěř, ale já se moc nebavil. Sprostá slova ve filmu (např. navzájem se posílající do prdele Polívka - Holubová) bylo jak z Kameňáku a do poetického filmu tohoto typu mi moc nesedlo, i když pojednává o bodrých venkovanech a květnatá řeč se jaksi očekává... Pokud bude třetí pokračování - cesta k rybníku o rybářích, tak už na to asi nekouknu... Za mne to jsou tři nasušené lysohlávky. * * * (28.06.2013)

O humor se zde starají páni pokročilejšího věku. Zejména pan Jiří Schmitzer, který zřejmě nějakým záhadným způsobem odposlouchal moje hlášky. Pan mladý myslivec mě hrozně sral, protože je regulérním gayem. Scénář psal někdo, kdo neměl zatím možnost moc rozumu nasbírat a je to samozřejmě vidět a slyšet. Zahrané je to všelijak, asi polovina herců a hereček hrát umí a asi polovina ne. Hudba k tomu celkem sedí, ale je skoro až jediným pozitivním faktorem. Děj je naprostá nelogická slátanina. No, to jsem ještě nežral! (23.07.2013)

Hmm. Zatímco Cesta z města vede do lesa, cesta filmů Tomáše Vorla má nezadržitelně sestupnou tendenci. Ne, že by tu nebylo pár hezkých obrázků, ale stejně tak si umí kamera celkem zcestně a nepříjemně zabruslit. Ne, že by myšlenky a postoje některých lidí ve filmu nebyly nesympatické, ale to, jakým způsobem jsou podané, je poměrně dost znevěrohodňuje. Ten karikaturní krátký skeč, který si sám režisér ve filmu střihne jako by byl trefnou charakteristikou... (02.06.2016)

Pro mě nečekané, příjemné překvapení, v porovnání s prvním dílem padlo jablko daleko od stromu. Hlavně díky tomu, že se Vorlovi podařilo výrazně zredukovat počet silně nesympatických postav. Zatímco v "městě" byly naprosto všechny na ránu pěstí, tady se povětšinou zklidnily, asi tou lesní atmosférou. Takže nesnesitelnou zůstala pouze Hanákova manželka a ta jejich malá uječená zrzavá kopie. Která ale aspoň byla příjemného zevnějšku, takže se na ni hezky koukalo. Až se sám sobě divím za to vysoké hodnocení, zezačátku mi to přišlo tak na dvě hvězdy, a měl jsem připravenejch spoustu velice ftipných poznámek (třeba že bych Vorla velice rád viděl na "cestě do háje"), ale s postupujícím časem se film vylepšil natolik, že mu dávám čtyři. Jinak bych se ještě zastavil u Uhlíře (ale na vzdálenost větší, než je arm-length, aby mi jednu neubalil), je neuvěřitelné, kam se tenhle jedinec posunul od dob Pražské pětky, co se týče hereckého výkonu. Bohužel nemám na mysli posun výš, ale posun taak hluboko dolů... (05.02.2017)

Vorlovo rozvláčné vyznání lesní přírodě v neuspořádaném poeticko - halucinogenním duchu. V lese se nehlučí, nekouří, nepožívají se alkoholické nápoje a chodí se jen po vyznačených cestách. Když tohle všechno poctivě dodržíte, čeká vás ve čtyřech ročních období setkání s osudy postav, z nichž některé nepostrádají nezaměnitelný autorský rukopis. Svéhlavá a prostořeká dívka Anyna (Anna Linhartová) jako zarytá ekoložka a vegetariánka jako jedna z mála postav nevykazuje Vorlovu typickou stylizaci, ale ostatní už víceméně ano. Počínaje mladým, hodným a perspektivním revírníkem Ludvou Papošem juniorem (Tomáš Vorel ml.), přes vidláckého traktoristu Ludvu Papoše seniora (Boleslav Polívka), zkušeného lesního správce Cvrka (Jiří Schmitzer), který v zájmu zachování pořádku v lese udává, jeho asexuální dcera Lída jako uvědomělá učitelka (Marie Štípková) a městskou rodinkou Maráků, frčící na tripu, konče (Tomáš Hanák + spoluautorka scénáře Bára Schlesinger). V postavách je celkem přehled, (ne)jsou přehrávané a až příliš se od nich očekává, že budou třeskutě vtipné, což nejsou. Film totiž jako by třeskutou komedií ani nechtěl být a skloubil v sobě několik žánrů najednou. Od ekologické agitky až po rodinné drama. V dějových liniích, jimž chybí silnější, rozvrstvené a důslednější uchopení, se povětšinou řeší vážné problémy. Od drog až po těhotenství nezletilé dcery. Jenže každý náznak nějakého vyhroceného problému jde hodně do ztracena. Najednou střih a jsme v jiném obraze, v jiné scéně a už se to předchozí v podstatě nijak neřeší. Tahle těkavá nedůslednost se filmu moc nevyplácí. Oproti tomu se film hodně vyjadřuje obrazem. Dobré vedení kamery má vedle pěkného vizuálu také přednost vtáhnout diváka do jednotlivých ročních období, z nichž se perfektně přenese poetická nálada každého z nich. To má za následek, že pouze takto film vychází divákovi vstříc. A k mání jsou i působivé scény a zpomalené záběry z lesního prostředí. Film je po technické stránce velmi solidně zpracovaný. A pozornému divákovi jistě neujde režisér Tomáš Vorel v miniroličce hospodáře na tancovačce. V revíru jsem sice nezaznamenal větší škodnou, ale zvýšený výskyt lýkožrouta měl za následek rozežrání filmu do neuspořádaného celku, a tak nezbývá než s dovolením Josefa Cvrka použít jeho ve filmu několikrát použitou hlášku: "Tak tohle jsem ještě nežral". A do tohoto lesa zavítat. 60% (21.07.2013)