Cesta do lesa

jak se mi líbila Cesta z města, tak k tomuto filmu mám víc výhrad než pochval. Tak nejdřív krátká chvála: slušná kamera, nasvícení, vybrané exteriéry. Jednodušší příběh mi ani moc nevadil, ale jeho zpracování, jak scénář, střih, dialogy, či herecké výkony, které mi přišly dost chladné, odtažité a nepřesvědčivé. Ve filmu padne hodně z toho, co je mi blízké a pravdivé, ale podané je to formou, které jsem nevěřil a většinou to vyšumí do ztracena, stejně jako většina scén. Nic moc se neřeší a stejně vše se vyřeší nějak samo - typické pro mladou generaci. Víc než výsledné 2 silnější hvězdy nedám. [[ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ]] (01.08.2013)

Docela nechápu, že čeští akademici tenhle film při Lvech přehlédli. Nevyhrál by, jistě, v konkurenci Ve stínu by to šlo dost těžko, ale mezi nejlepší pětkou být rozhodně měl - třeba místo tolik přeceňovanýho Okresního přeboru. Takový mrštíkovský rok na vsi a v lese, který sice dost idealizuje, ale zároveň naznačuje, že všechno na venkově úplně v pohodě není. V pohledu na postavy je vzácně realistický (žil jsem tam dost dlouho, abych věděl, jak vypadali moji sousedi), žádný uválený zjevy jako ve většině "zemitých" venkovských filmů, prostě normální venkovský lidi. I proto se tam neherec mladý Vorel dost hodil, je to jeho jediná role, kde mi nevadil, totéž platí i o Linhartové; Jiří Schmitzer a Bolek Polívka jsou taky perfektní. Sice jsem ideologicky úplně jinde, než je tohle new age a ta potrhlá Nimcová, já bych z Prahy už paty nevytáhl, ale poetika lesa a klidu čiší z každýho záběru. I když tedy nevím, jak moc by byla reálná svatba s dívkou čerstvě školou nepovinnou, no, ale to je detail. Hlavně za atmosféru musím Cestě do lesa (a to mi Cesta z města připadá jako nebetyčná ptákovina, nemám rád to obsazování neherců, jako je Tomáš Hanák a podobně) dát nejvyšší body ze všech Vorlových filmů, co jsme kdy viděl. (15.03.2018)

Dvě nesmiřitelně nepřátelské entity činící si výlučný nárok na přírodu a definici vztahu k ní spojí se v lásce, podporovány další konkurenční entitou, totiž zemědělstvem (Polívkových tři sta tisíc), jsouce spolu na jedné lodi, proti nepříteli smrtelnému - všepožírající průmyslové civilizaci, s nímž zase je spřažena policejní moc. Takže sledujeme jednak ideový návrh jakési nouzové koalice a její vnitřní i vnější konflikty, jednak druhou fázi útěku - už nestačí být mimo město, leviathan dosáhne i sem a boj se vyostřuje - druhá generace jde zase o krok dál, do lesa. To všechno bych bral, i přesto, že s Cestou z města její proklamované pokračování vlastně nijak nekomunikuje. Horší je, že Vorel za čtvrt století kontinuálního tvůrčího chabnutí dospěl pozvolna přesně do té polohy, kterou jeho mladická sklepácká tvorba na začátku tak subtilně paroduje. Kruh trapnosti se uzavřel. Cestu z města, která byla teprve na půli cesty Vorlova sestupu, ještě bylo možno brát jako dílo vážně a těšit se z ní. Cesta do lesa především zásluhou trapného scénáře, který jen kupí smysl postrádající, nevkusné, citově podbízivé příhody a umělé proklamace, vypadá jako pilotní díl k nějakému novému nekonečnému tv seriálu a bojím se, že z tohoto dna se její autor už nikdy nezvedne. A ztvárnění muchomůrkových tripů? Pardon, ale taková rádoby psychedelická šmíra to opravdu zachránit nemohla. Jedna hvězdička z lítosti, ačkoli podle hodnocení většiny mých oblbenců to vypadá, že se mi zase něco neřeklo, a že to je s těmi vorlovými filmy úplně jinak. (01.06.2016)

Ekologická agitka asi jako Na samotě u lesa (když už tak teda ten new age), vysmažené pouze středně, oproti "jedničce" o něco méně naivistické a více otevřené k tomu, aby postavy nesly následky svých nonkonformních postojů. Jinak docela příjemně lyrická chvála myslivosti a života v lese zabydlená figurami, které už nejsou tolik karikaturní jako v Cestě z města. Takže ubylo i "sklepáckého" insitního humoru a přibylo divných či vážných dialogů - ale těžko popřít, že jakmile se na scéně objeví fundamentalistický názor, Vorel ho přebije ironickým kontrem. Nakonec teda sláva myslivcům, kteří žerou houby. Vesnická idyla žije a mě to pořád baví. Jen na tom posedu, Tomáši, pěkně zůstaň a dál střílej kance. Nám vystresovaným intelektuálům z města se agresivními urbanistickými fraškami nezavděčíš. Tuhle masáž konopím a muchomůrkami ale beru. (21.09.2012)

Toužím být energeticky nezávislým na systému, pěstovat si přírodní dobroty a v lůnu přírody si užívat čerstvého vzduchu. Jenže svoboda v dnešní době něco stojí a také mí potomci by mne patrně ukamenovali, kdyby se večer místo pohádek museli kochat pohledem do plápolajícího ohně, takže zatím si o tom nechám jenom zdát. V takovou chvíli je třeba zhlédnout manuál k přírodnímu životu a já jsem při něm zjistil, že ke mně tak nějak patří kompromisní život v malém městečku. Internet tu je, příroda je na dohled a zahrádka nějaký ten vitamín také dodá. Takže "Jedna dvě, klíště jde, klíště si jde pro tebe" a já to budu nadále sledovat v HD rozlišení. (05.08.2015)