Cesta do lesa

Vorlovo rozvláčné vyznání lesní přírodě v neuspořádaném poeticko - halucinogenním duchu. V lese se nehlučí, nekouří, nepožívají se alkoholické nápoje a chodí se jen po vyznačených cestách. Když tohle všechno poctivě dodržíte, čeká vás ve čtyřech ročních období setkání s osudy postav, z nichž některé nepostrádají nezaměnitelný autorský rukopis. Svéhlavá a prostořeká dívka Anyna (Anna Linhartová) jako zarytá ekoložka a vegetariánka jako jedna z mála postav nevykazuje Vorlovu typickou stylizaci, ale ostatní už víceméně ano. Počínaje mladým, hodným a perspektivním revírníkem Ludvou Papošem juniorem (Tomáš Vorel ml.), přes vidláckého traktoristu Ludvu Papoše seniora (Boleslav Polívka), zkušeného lesního správce Cvrka (Jiří Schmitzer), který v zájmu zachování pořádku v lese udává, jeho asexuální dcera Lída jako uvědomělá učitelka (Marie Štípková) a městskou rodinkou Maráků, frčící na tripu, konče (Tomáš Hanák + spoluautorka scénáře Bára Schlesinger). V postavách je celkem přehled, (ne)jsou přehrávané a až příliš se od nich očekává, že budou třeskutě vtipné, což nejsou. Film totiž jako by třeskutou komedií ani nechtěl být a skloubil v sobě několik žánrů najednou. Od ekologické agitky až po rodinné drama. V dějových liniích, jimž chybí silnější, rozvrstvené a důslednější uchopení, se povětšinou řeší vážné problémy. Od drog až po těhotenství nezletilé dcery. Jenže každý náznak nějakého vyhroceného problému jde hodně do ztracena. Najednou střih a jsme v jiném obraze, v jiné scéně a už se to předchozí v podstatě nijak neřeší. Tahle těkavá nedůslednost se filmu moc nevyplácí. Oproti tomu se film hodně vyjadřuje obrazem. Dobré vedení kamery má vedle pěkného vizuálu také přednost vtáhnout diváka do jednotlivých ročních období, z nichž se perfektně přenese poetická nálada každého z nich. To má za následek, že pouze takto film vychází divákovi vstříc. A k mání jsou i působivé scény a zpomalené záběry z lesního prostředí. Film je po technické stránce velmi solidně zpracovaný. A pozornému divákovi jistě neujde režisér Tomáš Vorel v miniroličce hospodáře na tancovačce. V revíru jsem sice nezaznamenal větší škodnou, ale zvýšený výskyt lýkožrouta měl za následek rozežrání filmu do neuspořádaného celku, a tak nezbývá než s dovolením Josefa Cvrka použít jeho ve filmu několikrát použitou hlášku: "Tak tohle jsem ještě nežral". A do tohoto lesa zavítat. 60% (21.07.2013)

Ekologická agitka asi jako Na samotě u lesa (když už tak teda ten new age), vysmažené pouze středně, oproti "jedničce" o něco méně naivistické a více otevřené k tomu, aby postavy nesly následky svých nonkonformních postojů. Jinak docela příjemně lyrická chvála myslivosti a života v lese zabydlená figurami, které už nejsou tolik karikaturní jako v Cestě z města. Takže ubylo i "sklepáckého" insitního humoru a přibylo divných či vážných dialogů - ale těžko popřít, že jakmile se na scéně objeví fundamentalistický názor, Vorel ho přebije ironickým kontrem. Nakonec teda sláva myslivcům, kteří žerou houby. Vesnická idyla žije a mě to pořád baví. Jen na tom posedu, Tomáši, pěkně zůstaň a dál střílej kance. Nám vystresovaným intelektuálům z města se agresivními urbanistickými fraškami nezavděčíš. Tuhle masáž konopím a muchomůrkami ale beru. (21.09.2012)

Pro mě nečekané, příjemné překvapení, v porovnání s prvním dílem padlo jablko daleko od stromu. Hlavně díky tomu, že se Vorlovi podařilo výrazně zredukovat počet silně nesympatických postav. Zatímco v "městě" byly naprosto všechny na ránu pěstí, tady se povětšinou zklidnily, asi tou lesní atmosférou. Takže nesnesitelnou zůstala pouze Hanákova manželka a ta jejich malá uječená zrzavá kopie. Která ale aspoň byla příjemného zevnějšku, takže se na ni hezky koukalo. Až se sám sobě divím za to vysoké hodnocení, zezačátku mi to přišlo tak na dvě hvězdy, a měl jsem připravenejch spoustu velice ftipných poznámek (třeba že bych Vorla velice rád viděl na "cestě do háje"), ale s postupujícím časem se film vylepšil natolik, že mu dávám čtyři. Jinak bych se ještě zastavil u Uhlíře (ale na vzdálenost větší, než je arm-length, aby mi jednu neubalil), je neuvěřitelné, kam se tenhle jedinec posunul od dob Pražské pětky, co se týče hereckého výkonu. Bohužel nemám na mysli posun výš, ale posun taak hluboko dolů... (05.02.2017)

NO. Sice je to jakýsi závan nové energie do českého filmu, který cením a tato energie se mi líbí, ale bohužel nápad není vše. Zpracování filmu je věc druhá a neméňě důležitá a v tomto případě se zdá, že režisér a kameraman příliš nevnímají, co filmové řemeslo opravdu znamená a jakou má sílu a důležitost. Vezměme si kameru. Na mnoho Vorlových šílených groteskních komedií se sice může tento styl kamery někdy i hodit, ale pro tento film to opravdu nebylo vhodné. A pokud máme ve filmu nejčastějším záběrem, detail obličeje, ještě navíc použitý s lehce vypouleným objektivem, takže často obličeje jaksi trčí dopředu, a to navíc komponované doprotřed obrazu, není to hezké a nekouká se na to dobře - půlku filmu aby zabíral obrovský obličej ve středu filmového plátna?!?!? No řekněte sami. Kamera na jeřábu lítá sem a tam a pojem "výrazové prostředky filmu" je pojmem zcela neznámým. Pohyb kamery je tedy úplně mimo, nepodporuje příběh a je matoucí. Třeba si hned vzpomenu na nájezd do detailu na zoranou hlínu, kde bychom čekali samozřejmě vypointovaný závěr, třeba že tam traktor vyoře nějakou mrtvolu nebo poklad, ale to se samozřejmě nekoná! Jistě, píši s nadsázkou, ale kameraman tohoto filmu, neví zprominutim o řemesle nic. Scénář je navíc jakousi skládankou příběhu, není to pevný koncept, můžeme půlku filmu vyházet a pořád to bude mít stejný konec a všechno bude jasné! Příběh se nezboří! A proč?! Protože příběh vlastně není! Je to prostě až jakýsi "hraný dokument" o životu na venkově dnešní doby, práci myslivce a především, což je na filmu také to nejlepší, o svobodně smýšlejících lidech, kteří vnímají, kde žijí - ano na planetě Zemi a žijí na ní s úctou, klidem a radostí. Za to velký plus. A abych nezapomněl, hudba je zdařilou stránkou filmu a pomáhá vytvořit jemnou lesní atmosféru, zdůrazňující krásu přírody. (16.10.2012)

Cestu z města mám rád, ale do lesa už bych nešel. :-) Zdá se, že si Vorel vychoval synáčka podle představ, tady tento film už táhne víceméně bez problému, sem tam mu jen pomáhá vynikající Schmitzer. Kvituji upozadění nyní už nezajímavého Hanáka a trochu lituju, že jsem na tom nebyl v kině, doma jsem se trochu nudil... (05.01.2014)