Cesta do lesa

Krásná kamera, to ano. Počítačem kolorované záběry přírody dodávají filmu lyrický nádech, ale to je asi tak vše. Obsahem a dialogy je Cesta do lesa nevýrazná, herecky nedávající dostatečně vyniknout ani takovým českým ikonám, jako je Eva Holubová, Jiří Schmitzer, Bolek Polívka či Tomáš Hanák. Prostě z dlaně si chlup nevytrhneš, když tam žádný není. A znovu opakuji, stejně jako jsem odsuzoval nadbytečný a nevhodný stupeň vulgarity v dialozích u prostoduchých Bařinových "Bobulí", musím i zde konstatovat, že kvalitní a humorný scénář nestojí na přespříliš vulgárních slovech, ale pouze jen a jen na inteligentním a skutečně humorném dialogu. Takovém, jaký vídáme např. ve filmech podepsaných Zdeňkem Svěrákem či Jiřím Vejdělkem. Inu, každý nemůže být stejně dobrý jako uvedený Z. Svěrák či J. Vejdělek, ale mohl by se alespoň vyvarovat nepřiměřených vulgarit. Nějaká ta "prdel" či "řiť" mi nevadí, to vítám jako přiměřené okořenění dialogů obyčejných lidí z našeho vesnického prostředí, které je mi hodně blízké a sympatické, ale dále už by to zacházet nemělo. Jsme přece kulturní národ, nebo snad ne? Už ne, pane Polívko?! (27.06.2013)

NO. Sice je to jakýsi závan nové energie do českého filmu, který cením a tato energie se mi líbí, ale bohužel nápad není vše. Zpracování filmu je věc druhá a neméňě důležitá a v tomto případě se zdá, že režisér a kameraman příliš nevnímají, co filmové řemeslo opravdu znamená a jakou má sílu a důležitost. Vezměme si kameru. Na mnoho Vorlových šílených groteskních komedií se sice může tento styl kamery někdy i hodit, ale pro tento film to opravdu nebylo vhodné. A pokud máme ve filmu nejčastějším záběrem, detail obličeje, ještě navíc použitý s lehce vypouleným objektivem, takže často obličeje jaksi trčí dopředu, a to navíc komponované doprotřed obrazu, není to hezké a nekouká se na to dobře - půlku filmu aby zabíral obrovský obličej ve středu filmového plátna?!?!? No řekněte sami. Kamera na jeřábu lítá sem a tam a pojem "výrazové prostředky filmu" je pojmem zcela neznámým. Pohyb kamery je tedy úplně mimo, nepodporuje příběh a je matoucí. Třeba si hned vzpomenu na nájezd do detailu na zoranou hlínu, kde bychom čekali samozřejmě vypointovaný závěr, třeba že tam traktor vyoře nějakou mrtvolu nebo poklad, ale to se samozřejmě nekoná! Jistě, píši s nadsázkou, ale kameraman tohoto filmu, neví zprominutim o řemesle nic. Scénář je navíc jakousi skládankou příběhu, není to pevný koncept, můžeme půlku filmu vyházet a pořád to bude mít stejný konec a všechno bude jasné! Příběh se nezboří! A proč?! Protože příběh vlastně není! Je to prostě až jakýsi "hraný dokument" o životu na venkově dnešní doby, práci myslivce a především, což je na filmu také to nejlepší, o svobodně smýšlejících lidech, kteří vnímají, kde žijí - ano na planetě Zemi a žijí na ní s úctou, klidem a radostí. Za to velký plus. A abych nezapomněl, hudba je zdařilou stránkou filmu a pomáhá vytvořit jemnou lesní atmosféru, zdůrazňující krásu přírody. (16.10.2012)

Stejně jako v Cestě z města se jedná o poutavý náhled do zapadlé vesničky, kde mít traktor a zahrádku s bylinami je vše. Oproti prvotině je nutné ocenit herecký um Vorla a jeho zrzavé holky pro všechny. Naneštěstí scénář je oproti prvotině tak odfláknutý, jak jen mohl být. Hanákův šarm a bohorovnost však vyrovnává i takto významnou negativní stránku filmu. 71% (18.01.2019)

Film už se tolik nesoustředí na postavu Tomáše Hanáka, ale na jeho filmovou dceru - návaznost co do počtu let tady rozhodně není úplně přesná a jedná se o volné pokračování. Tahle dcera, která je hodně přírodní po mamince, je v podstatě aktivistkou, jen v malém rozměru. Miluje les a všechno živé, takže se automaticky musí dostat do konfliktu s mladým hajným - hraje ho režisérův syn. "Cesta do lesa" tak není ničím jiným než ekologickou romanci, což zní celkem hrozně. Jsou zde nějaké dobré scény, ale celkově mi to prostě připadá jako druhé omílání jednoho tématu, které je Tomášovi Vorlovi blízké, ale ono to vlastně vyznívá akorát jako moderní hipísácký film. Podruhé už mě to tak neoslovilo, i když mladý Vorel hraje překvapivě dobře. (05.01.2014)

Cesta do lesa mě utvrdila v tom, že nesnáším myslivce a všechny filmy o nich, které je ukazují v rádoby dobrém světle. Jsou to vesměs typičtí vesničtí čecháčci - pupkatí strejci, pro který je vrchol blaha a kultury, když si sednou v hospodě k pivu, ogrilujou divočáka, sežerou ho a zlijou se do němoty. Tfuj. Tady se naštěstí otázka myslivosti příliš neřeší a když už, rozhodně ne v dobrém. Divoženka Anyna je krásná holka, dokonce i mně se na ni hezky kouká, a ten trouba mysliveček je tu tak roztomilej blbeček, že nikoho ani naštvat nemůže. Neříkám že schvaluju tenhle alternativní životní styl, ale rozhodně mi nevadí - ti lidi žijí poctivou prací a mají vše, co potřebují... a to, že nepotřebují televizi, bary nebo super auta, to je druhá věc - jejich věc. 68% (05.12.2013)