Cesta do lesa

Další Vorlovina. Chápu co chtěl autor říci a ztotožňuji se s jeho myšlenkou. Má pravdu v tom, že vše nasvědčuje tomu, že se města postupně spojí v jedno jediné obrovské osídlení... Stačí se podívat na okrajové části velkých měst. Kde byly dříve vesnice, jsou dnes městské části, ty obce dnes připomínají již jen původní názvy... Ale nějak už to na mně jako v Cestě z města nefungovalo. Tohle je prostě volné pokračování a i když se děj spíše přesunul k rodině Bolka Polívky (resp. jeho synovi) než k Hanákovým nějak mně už to nebralo. Vorel jr hraje skvěle, a zase nám tu sprejuje a inhaluje aceton :-), tentokrát však coby lesní adjunkt při označování stromů napadených kůrovcem. Markéta nám už taky zestárla a mírně odula a její zvedání hlasu spíše iritovalo, babí umřela už v minulém dílu, Hanák rezignoval na město a dělá lesáka... Skvělej jak herecky tak postavou byl Jirka Schmitzer. Ta snaha ukázat že město je psycho a kántry je to pravé je tu moc násilná. Jak říkám, myšlenku jsem pochopil, ale kromě na nohou stjícího Vorla jr a vlastně i sedláka Polívky jsem hrdinům moc nevěřil. Samozřejmě kamera nádherná, záběry na panoramata s kopcemi v pozadí, červánky... Krásné, do toho všeho se filmem broudá všelijaká zvěř, ale já se moc nebavil. Sprostá slova ve filmu (např. navzájem se posílající do prdele Polívka - Holubová) bylo jak z Kameňáku a do poetického filmu tohoto typu mi moc nesedlo, i když pojednává o bodrých venkovanech a květnatá řeč se jaksi očekává... Pokud bude třetí pokračování - cesta k rybníku o rybářích, tak už na to asi nekouknu... Za mne to jsou tři nasušené lysohlávky. * * * (28.06.2013)

Dvě nesmiřitelně nepřátelské entity činící si výlučný nárok na přírodu a definici vztahu k ní spojí se v lásce, podporovány další konkurenční entitou, totiž zemědělstvem (Polívkových tři sta tisíc), jsouce spolu na jedné lodi, proti nepříteli smrtelnému - všepožírající průmyslové civilizaci, s nímž zase je spřažena policejní moc. Takže sledujeme jednak ideový návrh jakési nouzové koalice a její vnitřní i vnější konflikty, jednak druhou fázi útěku - už nestačí být mimo město, leviathan dosáhne i sem a boj se vyostřuje - druhá generace jde zase o krok dál, do lesa. To všechno bych bral, i přesto, že s Cestou z města její proklamované pokračování vlastně nijak nekomunikuje. Horší je, že Vorel za čtvrt století kontinuálního tvůrčího chabnutí dospěl pozvolna přesně do té polohy, kterou jeho mladická sklepácká tvorba na začátku tak subtilně paroduje. Kruh trapnosti se uzavřel. Cestu z města, která byla teprve na půli cesty Vorlova sestupu, ještě bylo možno brát jako dílo vážně a těšit se z ní. Cesta do lesa především zásluhou trapného scénáře, který jen kupí smysl postrádající, nevkusné, citově podbízivé příhody a umělé proklamace, vypadá jako pilotní díl k nějakému novému nekonečnému tv seriálu a bojím se, že z tohoto dna se její autor už nikdy nezvedne. A ztvárnění muchomůrkových tripů? Pardon, ale taková rádoby psychedelická šmíra to opravdu zachránit nemohla. Jedna hvězdička z lítosti, ačkoli podle hodnocení většiny mých oblbenců to vypadá, že se mi zase něco neřeklo, a že to je s těmi vorlovými filmy úplně jinak. (01.06.2016)

Zmiešané pocity. Strieľanie zvierat je údajne vyrobené 3D animáciou, takže to sa ešte dá, ale s upadajúcou Anninou prirodzenou odhodlanosťou pre ochranu lesa a pre vegetariánstvo, bol film menej veselší. Ona bola taká podarená v prvej polovici filmu, škoda, že tam bol ten poľovník. Bola mi sympatická celá jej rodina. Ich odpor k mestu som cítil celou dušou. Atmosféra podlesnej dedinky bola príjemná, upokojujúci pocit z lesného prostredia ma hrial ešte dlho po dopozeraní. (17.12.2014)

Pro mě nečekané, příjemné překvapení, v porovnání s prvním dílem padlo jablko daleko od stromu. Hlavně díky tomu, že se Vorlovi podařilo výrazně zredukovat počet silně nesympatických postav. Zatímco v "městě" byly naprosto všechny na ránu pěstí, tady se povětšinou zklidnily, asi tou lesní atmosférou. Takže nesnesitelnou zůstala pouze Hanákova manželka a ta jejich malá uječená zrzavá kopie. Která ale aspoň byla příjemného zevnějšku, takže se na ni hezky koukalo. Až se sám sobě divím za to vysoké hodnocení, zezačátku mi to přišlo tak na dvě hvězdy, a měl jsem připravenejch spoustu velice ftipných poznámek (třeba že bych Vorla velice rád viděl na "cestě do háje"), ale s postupujícím časem se film vylepšil natolik, že mu dávám čtyři. Jinak bych se ještě zastavil u Uhlíře (ale na vzdálenost větší, než je arm-length, aby mi jednu neubalil), je neuvěřitelné, kam se tenhle jedinec posunul od dob Pražské pětky, co se týče hereckého výkonu. Bohužel nemám na mysli posun výš, ale posun taak hluboko dolů... (05.02.2017)

TENTOKRÁT S LEHKÝMI SPOILERY! Takto odfláknuté pokračování, v celku idylického prozření jednoho programátora v přírodní filosofii, jsem opravdu nečekal. Během filmu jsem nabyl neoddiskutovatelného dojmu, že režisér Vorel nenechal experimentování s přírodními "drogami" jen na filmových postavách a celý snímek dal dohromady též ve stavu intoxikace. Naneštěstí ho ještě napadlo vzít do ruky kameru a nějakým nešťastným způsobem si nejspíše zablokoval funkci zoom. Jak jinak si lze vysvětlit dosti otravné snímání herců z bezprostřední blízkosti v podstatě po celý film. Jestliže se takto odehrávají skoro všechny (ještě navíc dost infantilní) dialogy, je pro mne velmi složité těžké film nadále stravovat. Ani za dvanáct let bohužel T. Vorel nenabyl sebemenšího dojmu, že se jeho filmově protlačený potomek před kameru vůbec nehodí, a tak si můžeme užívat jeho monotónní projev, který by se při gigantické troše dobré vůle dal nazvat hraním. Bezduchý scénář, zoufalý humor sázející už i na vulgarismy a postavy, které jsem vážně nepobral (dementně se projevující Anyn spolužák). Postava samotné Anyny je pojata jako roztoužená, nezletilá Alenka, hopsající bosky po pohádkovém lese, ve kterém si lze popovídat s lesními zvířátky, ochutnat psychotropní plody přírody, ale také potkat zlé loupežníky, kteří si zde hrají na...no, asi to měli být Trampové, že pane Vorel?? Alenku Anynku ovšem zachrání statečný princ, tedy lesník, kterého před tím ale vůbec nemusela. A jak to tak v pohádkách bývá, i ze začátku nabručení rodiče nakonec na svatbu přišli. Reálnou část jsem moc nepochopil. Stíhání rodiny Maráků vyznělo do nikam. Hm, odsoudili nás k peněžitému trestu, budeme se muset zase odstěhovat, hm...tak naše nezletilá, těhotná dcera dostala nečekané peněžité věno, tak tu teda zůstaneme. Osobně si myslím, že samotný "herecký" projev Tomáše Vorla v jeho filmu, (tedy asi ony čtyři záběry) dokonale vystihuje jeho uchopení tématu. (12.04.2014)