Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Monica Vitti, Richard Harris, Carlo Chionetti, Xenia Valderi, Rita Renoir, Lili Rheims, Aldo Grotti, Valerio Bartoleschi, Emanuela Paola Carboni (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Filmová studie mladé ženy, jež zoufale hledá své místo v odcizeném světě. Jediným barevným filmem cyklu, Červenou pustinou, zakončil v roce 1964 italský režisér Michelangelo Antonioni svou „tetralogii citů". Zopakoval v ní ústřední téma z Dobrodružství (1960), Noci (1961) a Zatmění (1962). Okouzlující Monica Vittiová, procházející všemi díly tetralogie, tu znovu dokonale ztělesňuje ženu, jejíž vnitřní duševní a citový svět nenachází nejmenší kontakt se zdánlivě normálním světem okolo. Ve světě prudkého rozvoje průmyslu a technologií, italského „hospodářského zázraku", její Giuliana přes veškerou snahu jako by zaostávala za ostatními a jejich způsobem myšlení. Nerovnoměrný, až protichůdný vývoj technické civilizace a lidských emocí je myšlenkovou páteří celé tetralogie.
Film je situován do okolí Ravenny, nedaleko míst, kde architektura a mozaikové malby připomínají kulturu dávno minulých století, a kde v moderní době vyrostl nový, nezvyklý svět funkčních staveb, kovových potrubí, cisteren, komínů a vysokých pecí. Svět zalidněný techniky a dělníky, kteří toto prostředí vytvořili, a v jejichž myšlení se začínají rodit kvalitativně nová etická a estetická kritéria, nová morálka a nová psychologie. Svět, v němž Giuliana nenachází pro sebe žádné záchytné body.
(Česká televize)
Diskuze
krasny film o neurozach a depresiach. A podla mna priserne podcenovany. holt, zasrana komercia vladne aj s celymi iks menmi
Deprese a neuroza.Dvě harpyje, které pronásledují lidi v této či naší společnosti. Obě duševní poruchy se pak podepisují na našem jednání.Děj se ve značné míře odehrává v téměř surreálném světě kolem průmyslového centra, ale myslím je jen dobře, co se tím podtrhuje.A nejsou to jen barvy, posléze i kompozice jednotlivých záběrů, které by mohly být obrazy samy o sobě.Mejdan v rozpadající se rudé barabizně s bizarními figurkami účastníků-naproti tomu pohádka vyprávěná malému dítěti, které zrovna překonalo šílenou krizi, kdy hrozilo ochrnutí, ale současně hraná pozorovateli.Nic z toho nevede k úniku před tím, co jsem zmínil shora.Ani milenec nepomáhá...zůstává jen pištění harpyjí, které nejde odehnat.........Anebo ano?...Nádherný film !
******* Jednoznačně nejlepší Antonioni, předčí i lechce strojenou Zvětšeninu. Kameru z roku 1964 se spousta hochů dodnes snaží napodobit, ale bez šance. Psychologie postav (zejm. Monica Vitti) možná není 100% přesná, ale to tady až tak nevadí (i tak je krásná). Pokud si chcete tento film vychutnat na DVD, vyhraďte si místo 114 oficiálních minut raději dojnásobek. Budete se hodně vracet.
podobně jak někteří jiní. při prvním zhlédnutí mě hlavně zaujala Monica Vitti (nesjkrásnější žena která se dostala do pole mého pohledu) a výtvarné ztvárnění. pak je třeba určité věci v životě prožít.. a podívat se ještě jednou.. Antonioni kdysi o sobě řekl, že není intelektuál. Myslím si, že lhal. Jenže na tento film se dá dívat také (a mělo by se hlavně) dívat citem. Kdo umí cítit, toho Il deserto rosso vtáhne a z deprese přemýšlení a vzpomínek na film už nepustí.