Nezvaný host

Rozvláčný příběh o stárnoucím vysokoškolském profesorovi, znuděném svou dvacetiletou téměř neměnnou rutinou v zaměstnání i osobním životě, kterému nakonec krev do žil vlije párek zamilovaných imigrantů nastěhovaných v jeho starém bytě, který už pětadvacet let střídmě navštěvuje. Velice pomalým dějem proplouvá Richard Jenkins v životní formě, který po desítkách štěků a zapamatováníhodných vedlejších rolích konečně dostal tu, na kterou snad celou kariéru čekal. S jeho Walterem jsem se sžil hned po příjezdu do New Yorku a jeho rychle nabyté silné přátelství s Tarekem jsem mu místy dokonce záviděl. Konečné vyústění je nakonec stejně citově tragické jako hrozivě skutečné. Amerika se tváří sice přívětivě a demokraticky, pod slupkou z prvních dojmů však dokáže člověku ukázat peklo, i když v tomto případě si za to mohl nevědomky sám. Příjemné překvapení, které stojí za to zhlédnout. (03.02.2009)

Nejen příjemné drama o vzniku mužského přátelství, o znovunalezení důvodu k životu, ale také zajímavý vhled do praktické aplikace amerických imigračních zákonů, podle nichž lze v zemi nelegálně žít mnoho let prakticky s vědomím úřadů, ale najednou jsou tytéž úřady absolutně nekompromisní a bez ohledu na jakékoliv lidské ohledy konají "svou práci". Úřednící jsou zkátka vždy a všude stejní. (12.07.2011)

Film o muži, který v sobě sice nemá talent na hraní na piano, ale zato skrývá uvnitř své lehce skomírající tělesné schránky ty nejlepší vlohy pro to být dobrým člověkem a nedocenitelným přítelem. Nebo snad jde o film o muži, který po smrti ženy přežívá, místo aby žil, což ho naučí až ukrutně sympatický Syřan Terek? Anebo jde o film ukazující americkou bídu takovou, jaká doopravdy je? Tenhle nádherný film je všechno z toho, a ještě mnohem víc. Tenhle snímek má neuvěřitelnou duši, oplývá myšlenkou a přetéká sympatičností. Obzvlášť Terek je postavou, která mi vždy vykouzlila na tváři přiblblý úsměv, ale zamiloval jsem si celou tu slavnou čtveřici. Bravo! (13.12.2011)

Lehce úsměvný a velice dojemný filmový zážitek, ve kterém se starší profesor bez další motivace ve svém životě dostává do kontaktu s nelegálními přistěhovalci z Afriky a objeví v sobě vášeň pro hraní na africké bubny. Možná to téma může znít jako klišé, ale je to natočené skvěle, lidsky a osobně. McCarthyho příběhy mám opravdu rád... (12.07.2008)

Musím aj takto skoro ráno napísať komentár, aby som si to neskôr s tými štyrmi hviezdičkami nerozmyslel. Nepozvaný hosť je totiž veľmi zvláštny film. Má neskutočnú atmosféru, zaujímavý príbeh plynie dobrým tempom a znie k tomu dobrá hudba. Všetko je fajn až do chvíle, než zatknú Tareka. Potom film uviazne v jednostrannej snahe dojímať diváka nespravodlivým osudom nelegálnych imigrantov a profesorovo správanie sa stáva čoraz iracionálnejším (i keď som mu ani tú afinitu k bubnovaniu príliš neveril). Po nejakom čase oživí upadajúci príbeh Tarekova matka Mouna, ktorej postava mi pripadla z celého filmu najplastickejšia a najživotnejšia. Režisér premeškal vynikajúcu príležitosť ukončiť príbeh obrazom blednúcej americkej zástavy. Ten krátky apendix tam už vôbec nemusel byť. Zaujímavý, nevšedný film, pri ktorom je vhodné príliš nerozmýšľať, iba sa dívať a nechať sa unášať príbehom. Môj názor na imigrantov však neovplyvnil ani o piaď. (19.07.2011)