Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Film smutný, ... smutný jako oči Sedícího Býka, uznávaného náčelníka Siouxkého kmene indiánů, který byl se svým kmenem násilně vyštván bělochy ze svých posvátných území Černých hor do nehostinných území přidělených rezervací ve Standing Rock. A to vše jen pro zlato, které se na jejich území nacházelo. Indiáni, zvyklí na volný pohyb v přírodě, byli donuceni "bílým mužem" žít s ponižující přidělenou státní nedostatečnou podporou potravin a děravých přikrývek v uzavřených rezervacích bez možnosti lovu zvěře, nuceni přijímat křesťanská jména, křesťanskou víru a přizpůsobovat se životu bělochů. V bídných podmínkách houfně umírali na nemoci jim neznámé, které k nim zavlekl "bílý muž", trpěli mrazivou zimou, hladem a byli plně odkázáni na milost či nemilost bílých úředníků. Mnozí se zhrzeni podrobili, jiní v čele s hrdým Sedícím Býkem odolávali nepřijatelnému nátlaku. Za vyvlastněná území Siouxů nabízela americká vláda směšnou finanční částku, kterou hrdí indiáni nikdy nepřijali a na druhou podbízenou smlouvu už nepřistoupili. Neutuchající vzdor indiánů byl nakonec ukončen zavražděním Sedícího Býka – symbolu vzdoru a násilně potlačen v roce 1890 vojenským masakrem u Wounded Knee Creek, na kterém nese vinu jednoznačně tehdejší americká armáda. A samozřejmě také americká vláda. Ta se ostatně se Siouxy finančně za vyvlastněná území dodnes nevyrovnala. Celkově byla v průběhu dekád platnosti vyhlášeného zákona indiánům násilně vyvlastněna země o velikosti cca 90 mil. akrů !!! (jeden akr = 4 046,873 m2). Tato země byla posléze se ziskem rozprodána bělochům. Siouxům vyvlastnila vláda roku 1876 území v okolí Černých hor, které byly a dodnes pro ně jsou posvátnou zemí. V roce 1980 sice uznal Nejvyšší soud USA, že tehdejší smlouva vlády USA se Siouxy byla ze strany vlády porušena, ale území zpět Siouxům nenavrátil. Rozhodl přiznat Siouxům náhradu za vyvlastněná území ve výši 600 mil. dolarů, kterou ovšem současní Siouxové nadále odmítají a žádají zpět svá území. Úcta k VLASTNÍ posvátné zemi znamená pro Siouxe víc než stamiliony dolarů. Tento film nám připomíná hříchy většinové části lidstva bílé rasy, která se dopouštěla a dodnes dopouští nepřípustných nátlaků na menšinové obyvatelstvo naší Země. Tehdy se jednalo o zlato, dnes se jedná o ropu. Tehdejší nátlaky a ty dnešní se liší pouze formou nátlaku a prezentací světu. Bohužel jsme se nepoučili. (komentováno 12.1.2009) (12.01.2009)

Až si zase Američani budou hrát na Svědomí Světa a nějakému diktátorovi vyčítat kdejakou genocídičku, nebo vyhlazování etnických menšinek, měli by si zamést před vlastním prahem, protože sami mají na hlavě másla víc, než je jeho roční produkce v mlékárně Kundín. Původní obyvatele Ameriky totiž hladili až do téměř úplného vyhlazení. Neštovice, černý kašel, chřipka a chlast místo Cyklonu B a motyk Rudých Kmérů. (13.07.2010)

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)

Naučný příběh o tom, kterak Indiáni přišli k tomu ničemu, co mají dnes (jak tomu rozumíme v paralele s Romy, i když nejsme Američani, že?). S kouzelnou Annou Paquin k tomu. Někde jsem měla zasunuto, že Siouxové byly drsným kmenem, no po shlédnutí tohoto (dlouhého) dílka už si to budu pamatovat. Je to poučné, méně už zábavné. (21.11.2010)

Canakja to napsal docela výstižně. Jako film tomu chybí spád a něco, co by diváka dlouhodobě udržovalo v pozornosti a přikovalo do sedačky. Jako dokument to nepřináší moc informací. Je tu řada skvělých scén, ale něco tomu zkrátka chybí. Na film, co trvá více než dvě hodiny, by to chtělo dynamičtější styl vyprávění příběhu. Závěrečný epilog potěšil. (27.07.2014)