Obsession
Režie:
Brian De PalmaScénář:
Paul SchraderKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Cliff Robertson, Geneviève Bujold, John Lithgow, Tom Felleghy, J. Patrick McNamara, Regis Cordic, Don Hood, Stocker Fontelieu, Vera Gebuhr, Wanda BlackmanObsahy(2)
Ikona hollywoodského filmu BRIAN DE PALMA (MISSION: IMPOSSIBLE, CARRIE, ZJIZVENÁ TVÁŘ, NEÚPLATNÍ) natočil v roce 1976 strhující thriller, který se mimo jiné dočkal nominace na Oscara. Pod scénářem je podepsána další legenda – PAUL SCHRADER (ZUŘÍCÍ BÝK, TAXIKÁŘ). Film vypráví o vlivném obchodníkovi Courtovi (Cliff Robertson) z New Jersey, který částečně i svoji vinou ztratí svou milovanou ženu a dceru. Po letech ve slunné Florencii potkává dívku, která má dozajista něco společného s jeho manželkou (Genevieve Bujold), kterou viděl na vlastní oči tragicky zemřít. Do jaké míry společného, to hodlá teprve zjistit. Postupně přichází na to, že nejlepší přítel nemusí být vždy ten nejlepší a že láska má velmi blízko k nenávisti a naopak. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (45)
De Palmova variace na Hitchcocka u které jsem skoro do konce věřil, že to bude o hvězdičku víc. Hlavní hrdina před lety přišel o milovanou ženu i dceru při nepovedené záchraně rukojmích. A po letech potkává ženu, která by jako z oka vypadla jeho zesnulé manželce a znovu se zamiluje. De Palma byl v roce 1976 ve formě nastartované Carrie a má tady bezchybnou "hitchcockovskou" kameru, hudbu i lokace. Debutuje tu ještě relativně mladý Lightgow, díky šarmantní Bujoldové funguje i ta romantika, jen Robertson se svým zasmušilým, bezvýrazovým obličejem to zazdívá. Problém je, že obě věci co mě napadly se ukázaly jako pravdivé, navíc finále (nůžky, letiště) nepůsobí napínavě, ale směšně, což by se u Hitchcocka rozhodně nestalo. SPOILERY!!! John LIghtgow se svou krysí tváří je jasný záporák celou dobu, za to De Palma nemůže. Ale to že je dívka hrdinova dcera je jediné logické vysvětlení, jen jsem čekal že to tak nebude. Když se ukáže že ano, ta incestní love story (spali spolu?) působí zpětně opravdu nechutně. ()
Nezvykle civilní De Palma předkládá svému divákovi příběh o bolesti a snaze ji vykoupit. Nečekejte žádné dlouhé zpomalovačky (i když se jedné samozřejmě dočkáte), sexuálně zvrhlé zločince či zvrácené akty sexu (i když jeden takový tu je -- ovšem až do závěru skrytý). De Palma se zkrátka rozhodl natočit své malé drama bez dějových kotrmelců, které ovšem i přes absenci jeho oblíbených fines funguje zcela bez problémů. ()
Vítej zpátky, Alfréde! Ne, vážně, jako práce na téma "okopíruj svého oblíbeného režiséra" by to sice bylo na 5*, jako samostatně stojící a vážně míněný snímek ale Posedlost neobstojí. Herrmannova hudba jako kdyby parodovala sama sebe a Zsigmondova kamera se sice utápí v mlžném oparu, bohužel ale naprosto samoúčelně. Vertigo v tom smrdí už od dvacáté minuty a našly by se tu i spojitosti s Mrtvou a živou a jinými Mistrovy filmy. Když De Palma, tak osobitě, jako v letech osmdesátých. Ale John Lithgow je správný týpek, to se musí uznat. Jenom ten Cliff Robertson občas házel grimasy jako v Charlym. ()
De Palmova pocta mistrovi hororu! Hitchcock je v tomto Brianově snímku zcela nepokrytě cítit na každém kroku – počínaje námětem filmu, výborně budovanou stísněnou atmosférou a celé to korunuje hudba Hitchova dvorního skladatele Bernarda Hermanna. Takže měl-li být někdo následovníkem Alfreda Hitchcock, pak jedině Brian De Palma! ()
De Palmova hitchcockovská variácia na Vertigo. Zsigmondova kamera a Herrmannova krásna hudba presne imitujú Hitcha. Je to síce o kúsok slabšie než iné jeho hry na majstra napätia (Sisters, Body Double), ale stále je to príjemná štylizovaná pocta a zábava zároveň. Príslušnosť k Vertigu reprezentujú: hudobný motív, posadnutosť nahradiť stratenú osobu inou, kamerový „vertigo-efekt“ (dolly zoom na letiskovej hale) a záverečná rotácia kamery okolo postáv. 3,5* ()
Reklama