Dedication

Příslib americkýho indie s britskou příměsí mě bohužel přivedl do stavu totálního neuspokojení a hraničního vyčerpání z toho, jak vehementně jsem tu prapodivnou kárku tlačil do cíle. --- Dedication je mimořádně WTF snímek. Má ohromně WTF rozjezd (v konečnym součtu, kupodivu, hlavně díky Tomu Wilkinsonovi to jediný plus); zlomový okamžiky se zpravidla dějou v nejvíc WTF momentech; a ty pak nejlíp následuje něco (pro jistotu) zcela ultimátně WTF jako třeba samotný vyvrcholení. Což je "vtipný", protože i přes tuhle WTF masku je film natřískanej klišé až k prasknutí. --- S hloupym vrstvenim příběhu souvisej i postavy - kapitola sama pro sebe. 1) Henry jednoduše neni z těch neoficiálních autistů, ke kterym bych si chtěl vytvořit vztah; natožpak vztah pozitivní. 2) Stejně tak Mandy Moore mi nedala moc důvodů věřit v její herectví; ne-li v její postavu. 3) A konečně Martin Freeman; toho tvůrci vyloženě zneuctili. Takovou lacinou roli jim tam mohl odehrát libovolnej céčkovej herec. --- Therouxe je mi docela líto. Jako debutant se vytasil se zajímavym rukopisem a prokázal úžasnej cit pro kompozici. Ale jinak sorry. I když teda ... brečel jsem u toho, ale to jen proto, že mám fakt brutální rýmičku. Přísahám. :)) (21.12.2013)

Moc milý film o tom, jak těžce to v životě a spisovatelské práci chodí když vám zemře přítel,který je zároveň váš parťák a vy trpíte úzkostí a různými fobiemi, pokud se tyto stavy dají tak nazvat. Když je vám bledě, naskládáte si na sebe obrovskou vrstvu knih, nebo čehokoliv, jen aby k vám nic ošklivého nemohlo, v autě sedíte vždy vzadu a máte u toho helmu....a tak různě si obrovským pesimismem komplikujete život.Jenže potřebujete ilustrátorku, která postavičku bobříka do knihy dokresli - a bum, pěkná mladá Mandy Moore....a tak se dívejte a nezapomeňte sbírat zajímavé kamínky, třeba vám obrátí život. Takže milé čtyři hvězdy, které můžete najít v dalekohledu na terase v domku u moře, kousek od pláže.......a třeba přitom uslyšíte tu hezkou hudbu, která tam skvěle sedla:-) (06.01.2013)

Upřímně mám chuť jednu mířenou vrazit do tváře scénáristy (David Bromberg), který rozbíjí snažení Therouxe i herců. Zabíjí je v naprosto primitivním a hloupém skriptu plném klišé. Jinak roztržitý Billy Crudup i roztomilá Mandy Moore vyzařují dostatečnou chemii, abych jim fandil, to nemohu říct. Tom Wilkinson, Martin Freeman, Dianne Wiest jsou už jen takové zbytečně kvalitní třešničky na sympatickém, ale obyčejném, indie dortu. 60 % (14.08.2009)

Dedication je americký nezávislý film...a ještě navíc stoupenec dosti osobité linie american romantic freak comedy, tedy hodně zvláštního pohledu na žánr romantiky, jdoucím proti mainstreamovému hollywoodskému proudu romantických komedií vystavěných na sladkobolných klišé. Stejně jako Michael Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech či Marc Forster v Horší už to nebude i Justin Theroux zkouší oslovit náročného diváka, tam kde Gondry oslňuje svou surreálnou fantazií a Forster naplňuje kritéria postulátů postmoderního filmového vidění, tam Theroux ctí zákony žánru a filmového cítění, předkládá však před diváka téměř antitezi romantického filmu svou záměrnou snahou zobrazit vztah bizarní, navíc vztah psychicky narušeného člověka (i když vyvarovat se úplně předpokládaných klišé se mu zvláště ke konci filmu úplně nepodařilo). Svět umělecky orientovaných jedinců navíc skýtá možnost satirického přesahu směrem k fungování amerického systému vydavatelských domů a nadstandardního života ,,umělců". Snímek sice není ničím novátorský a pouze volně rozvíjí již dříve objevené, ale dělá to způsobem nanejvýš sympatickým a s jistou obtížně definovatelnou grácií a šarmem - tak jako jsou svým způsobem bizarně krásné písně Joanny Newsom (jejíž skladby ve filmu zazní), tak je bizarně krásný i tenhle zvláštně romantický film... A právě práce s hudební složkou a její volné zakomponování do příběhu je asi největším příslibem tohoto atypického snímku. Justin Theroux se právem ze své původní profese herecké odhodlal vstoupit do ranku režisérského. Velmi silný debut. (10.07.2008)

Dedication nezdobí novátorské postupy ani hluboké vrstvení, ale tenhle hudebně vyprecizovaný snímek s prostým klubkem příběhu a šílenými, ale zvláštně blízkými postavami uplete velmi příjemný nezávislý svetr. Je sice škoda, že charakter Billyho Crudupa není vytěžen ze všech zdrojů, protože rozvinutí autorského bloku je plodné téma, ale motiv hledání (se) pomocí někoho jiného funguje ve všech slupkách, které postupně padají. I otřelá klišé jsou přemalována tak zběsilými barvami, že jejich nepůvodnost neruší. Tom Wilkinson je jako obvykle nepominutelná ozdoba přístřeší a Mandy Moore překročila hranice snesitelnosti a míří k sympatiím. Rozjímavých 75% (31.03.2008)