Dedication

Říká se, že člověk potřebuje jen 1 minutu, aby zjistil, že se mu nějaký film líbí! No tak jo, vlastně jsem si tuhle větu předělal (původně se to týkalo zamilování se), ale tenhle film to přesně vystihuje! První sekunda- dva muži v pornokině se inspirovávají na dětskou knihu. Jeden z nich bez zábran sleduje dění, druhý sedí s kapucou přes hlavu a zrovna v téhle situaci by nejraději chodil kanálama. A právě tento chlápek kapucář se už od prvního mrknutí pro mě stává neskutečně sympatickým (dokonce i ve chvílích, kdy by si zasloužil "vodprásknout" z kecek). I přes své záporné vlastnosti mi připomíná v některých situacích mě. Tož, nesedím v autě s ochranou helmou, ale někdo prostě uznává větu "Bezpečnost především."...... Je to romantický film, takže člověk by měl očekávat tu a tam nějaké to klišé, ale režisér je maskuje tak dokonale, že ani nebudete vědět, čí jste. Justin Theroux k tomu všemu vybral hudbu lahodící mému sluchovému zázemí, takže i kdyby film byl kentel, já bych to přežil. Ostříhaný Billy Crudup už pro mě není neznámým pojmem, ale je pro mužem, který když chce, tak do postavy zatne drápy a vymačká z ní, co se dá. Filmu zvyšuje kredit i fakt, že tam není hluchého místa a navíc Mandy Moore je neskutečně krásná ženská....Tenhle film jsem si dokonce pustil i druhý den, nestává se to u mě často, ale tohle mě zkrátka dostalo. Jářku-tohle je něco! (29.03.2008)

Dedication je americký nezávislý film...a ještě navíc stoupenec dosti osobité linie american romantic freak comedy, tedy hodně zvláštního pohledu na žánr romantiky, jdoucím proti mainstreamovému hollywoodskému proudu romantických komedií vystavěných na sladkobolných klišé. Stejně jako Michael Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech či Marc Forster v Horší už to nebude i Justin Theroux zkouší oslovit náročného diváka, tam kde Gondry oslňuje svou surreálnou fantazií a Forster naplňuje kritéria postulátů postmoderního filmového vidění, tam Theroux ctí zákony žánru a filmového cítění, předkládá však před diváka téměř antitezi romantického filmu svou záměrnou snahou zobrazit vztah bizarní, navíc vztah psychicky narušeného člověka (i když vyvarovat se úplně předpokládaných klišé se mu zvláště ke konci filmu úplně nepodařilo). Svět umělecky orientovaných jedinců navíc skýtá možnost satirického přesahu směrem k fungování amerického systému vydavatelských domů a nadstandardního života ,,umělců". Snímek sice není ničím novátorský a pouze volně rozvíjí již dříve objevené, ale dělá to způsobem nanejvýš sympatickým a s jistou obtížně definovatelnou grácií a šarmem - tak jako jsou svým způsobem bizarně krásné písně Joanny Newsom (jejíž skladby ve filmu zazní), tak je bizarně krásný i tenhle zvláštně romantický film... A právě práce s hudební složkou a její volné zakomponování do příběhu je asi největším příslibem tohoto atypického snímku. Justin Theroux se právem ze své původní profese herecké odhodlal vstoupit do ranku režisérského. Velmi silný debut. (10.07.2008)

Ten film byl divnej. Navíc, hlavně ze začátku, hrozně sprostej. Což bylo o to horší, protože jsem se na něj dívala s americkými věřícími lidmi. Když se ale na scéně objevila Mandy, začalo to být lepší a lepší... A s písničkou "Oh no, oh no, oh no .." mě pak už ten film dostal (skoro) úplně. Znovu na něj asi koukat nebudu, ale rozhodně mě překvapil. (05.10.2008)

Nezávislý film o prapodivné a nerealistické lásce přitáhne pozornost jen občasnými rychlými flashemi, jakoby vypadlými z přestříhaného starého dokumentu. Jinak, popravdě, historka o sbližování začínající kreslířky s obsedantně vyšinutým magorem více nudí, než že by předkládala zajímavé možnosti netradičního vztahu. Ke všemu je prokvetlá řadou klišé, které by se dobře vyjímaly i v prvoplánovém romantickém snímku. /29. 10. 13./ (29.10.2013)

Příslib americkýho indie s britskou příměsí mě bohužel přivedl do stavu totálního neuspokojení a hraničního vyčerpání z toho, jak vehementně jsem tu prapodivnou kárku tlačil do cíle. --- Dedication je mimořádně WTF snímek. Má ohromně WTF rozjezd (v konečnym součtu, kupodivu, hlavně díky Tomu Wilkinsonovi to jediný plus); zlomový okamžiky se zpravidla dějou v nejvíc WTF momentech; a ty pak nejlíp následuje něco (pro jistotu) zcela ultimátně WTF jako třeba samotný vyvrcholení. Což je "vtipný", protože i přes tuhle WTF masku je film natřískanej klišé až k prasknutí. --- S hloupym vrstvenim příběhu souvisej i postavy - kapitola sama pro sebe. 1) Henry jednoduše neni z těch neoficiálních autistů, ke kterym bych si chtěl vytvořit vztah; natožpak vztah pozitivní. 2) Stejně tak Mandy Moore mi nedala moc důvodů věřit v její herectví; ne-li v její postavu. 3) A konečně Martin Freeman; toho tvůrci vyloženě zneuctili. Takovou lacinou roli jim tam mohl odehrát libovolnej céčkovej herec. --- Therouxe je mi docela líto. Jako debutant se vytasil se zajímavym rukopisem a prokázal úžasnej cit pro kompozici. Ale jinak sorry. I když teda ... brečel jsem u toho, ale to jen proto, že mám fakt brutální rýmičku. Přísahám. :)) (21.12.2013)