Střepy v hlavě

Tak tohle byla docela velká nuda a div, že jsem u sledování nakonec neusnul. Nějak vůbec nechápu co měl vlastně znamenat ten konec a neuškodilo by v průběhu filmu jisté prvky nějak vysvětlit a nebo alespoň naznačit o co se jedná. Dále dílo postrádá jakékoli napětí a docela mne rozčilovaly ty neustálé zpomalené záběry na onu klíčovou bouračku. Příjde mi, že tvůrci kompletně promarnili potenciál tohoto díla, neboť by to v lepším provedení lehce dosáhlo i na čtyři hvězdy. V poslední řadě mi ještě přišel zcela nesmyslný fakt, že hlavní herečka byla po celou dobu hodná a citlivá a nakonec si vzpomněla, že je vlastně pěkná svině, což vedlo k neuvěřitelné a řekl bych až nereálné změně osobnosti. Neboť jakmile si vzpomněla, stala se zlou a najednou se chovala divně a podezřele. Velké zklamání na kterém jsem našel dobrý leda nápad, který však byl uchopen zcela špatně (jak jsem již zmiňoval výše) a celkem povedená byla scéna ve sprše. Snad jen díky těmto dvěma bodům dávám dvě hvězdy. 36% PS: Bezpochyby nejslabší část mého hororového týdne. Štěstí jen, že se nejednalo o zlatý hřeb večera, ale pouze o výplň. (01.07.2021)

Mnohí tu spomínajú horor MIRRORS. A vskutku, nieje THE BROKEN len iný pohľad na ten istý námet? Vlastne, je to aj tak jedno. Žánrovka, ktorá vsádza na tajuplnosť deja, takmer úplne v ňom absentuje krvavá stránka tohto žánru a ktorej režisér to s hľadáčikom vie viac, ako dobre. Len tá záverečná pointa...no posúďte sami. (17.02.2015)

Mé první setkání s Ellisovou tvorbou pro mne bylo docela překvapení. Podle ohlasů na internetu jsem se dozvěděl, že někteří vlastně ani moc nechápou o čem ten film je a já si říkám proč? Nenašel jsem zde žádnou zmatenou pointu, příběh navíc není zrovna originální, ale přesto velice slušně natočený. Je sice pravdou, že zůstane několik nezodpovězených otazníků, ale pokud u sledování filmu neusínáte, tak přece nelze přehlédnout vodítka, které nám tvůrci nabídli. A že jich bylo. Francouzsko-anglická spolupráce přinesla kýžené ovoce a pokud se nebude The Broken srovnávat s Mirrors (oba filmy toho mají společného opravdu málo) může si ho nezaujatý divák v klidu užít. Dopomohla k tomu skvěle vybudovaná atmosféra, detailní flashbacky (i když se několikrát opakovali) a ani herecké výkony nejsou k zahození. Navíc jak Lena Headey, tak Michelle Duncan „stojí“ za zvýšenou pozornost (především u pánů). (15.12.2012)

Soustředěná režie Seana Ellise je v současných žánrových vodách k nezaplacení příjemnou změnou, ne-li přímo zářnou výjimkou, značící mj. komplexní režijní způsobilost. Zvolna budovaná atmosféra skrze rozvážný rytmus a uvážlivou práci s audiovizuálem, bez zaváhání či obvyklých žánrových přečinů a se smyslem pro detail i pro náležitě efektivní provedení takových (v žánru dlouho neiniciovaných, zaprášených) artefaktů typu „opakovaný flashback, rozkrývající zásadní dílek v dosud zastřeném účelu hrdiny“ (viz. Harmonika v Tenkrát na Západě). O to více zamrzí, že scénář neiniciativně staví na již provětrané šabloně, jejímž prohlédnutím film víceméně vyloží všechny karty (nemluvě o závěrečné, rovněž nepůvodní odbočce, po které vyvstávají otázky i tam, kde jich nebylo třeba). 7/10 (03.01.2010)

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)