Střepy v hlavě

Sean Ellis mě zaujal už v momentě, kdy si začal hrát s jednou banální romanticko-insomnickou báchorkou z prostředí obchoďáku a tím pádem jsem byl zvědav, jak dopadne jeho krok do zcela odlišného žánru. Nutno podotknout, že zatímco v Cashbacku byla ona jinak nevýrazná dějová linka dokonale vybarvena neotřelou, zábavnou a zároveň melancholickou formou, ve Střepech už si Ellis hraje přímo s divákem, aniž by mu konkrétnější příběh vůbec nabídl. Všechno stojí na jisté, ehm, duplicitě (kdo uvidí, pochopí), která vlastně nemá opodstatnění a jejíž pozvolné odhalování je ještě méně příjemné, než důsledky její existence. Nejvíce strachu máme z nepoznaného a tentokrát je takový fakt zabudován přímo v základech filmu. Jednoduše řečeno, Ellis vytvořil sugestivní audiovizuální teror mysli a upřel nám racionální vysvětlení. Nebo jinak - na otázku "proč se to děje?" vám nikdo uspokojivě neodpoví. Prostě se "to" děje a poper se s "tím" jak chceš. Střepy v hlavě utlučou diváka tím, že mu nedají jistotu. Můžeme pátrat v jistých metaforách a parafrázích, které film rovněž nabízí, ale náš bubák i přesto zůstane neurčitým. Jednu velikou výhodu to má - pokud na vás zdejší chemie děsu zapůsobí, díky daným podmínkám bude působit ještě po skončení filmu. Možná ve snaze najít si vlastní interpretaci, možná při pohledu do zrcadla. Na konci sice přijde jedno předvídatelné odhalení, avšak to na klidu vůbec nepřidá; maximálně zanechá další neklidnou otázku. Bál jsem se. (10.12.2010)

Tak tohle neberu. Horor, který sliboval nervydrásající atmosféru s vynikajícím rozuzlením, nakonec nabídl nervydrásající nudu bez hudby a dialogů se závěrečnou otázkou ´´proč?´´. Pár solidních hororových scén mě akorát probudilo z polospánku a závěr, kdy už jsem trochu víc dával pozor byl ošizený o to nejpodstatnější vysvětlení a to o čem tedy ten horor byl? Kdo jsou ti lidé a proč zabíjejí? Pokud mi na to někdo odpoví možná i hvězdičku přidám. (03.01.2011)

Taký ľakačkový nášup som od Ellisa nečakala. Vďaka výborne zosnovanému audiovizuálu vytvoril neuveriteľné napätie, permanentne brnkajúce na nervičky, miestami som to zvládala len so zažmúrenými očami pod perinou. Scenáristicky je na tom poslabšie, v závere mi chýba jasnejšia pointa, čo mi dojem z filmu celkovo zdegradovalo. (29.05.2009)

Tohlencto téma lupičů těl je taková má filmovo-žánrová slabůstka ......Někdo to uchopí lépe(invaze zlodějů těl 1978) jiný hůře(Fakulta1998,invaze 2007)ale vždy to má minimálně ohromně děsivý potenciál......the Broken na celé téma jde tak trochu od lesa ,komorněji a po svém ..a není to vůbec na škodu=S divákem si tak lehounce hraje,kousek po kousku skládá střípky rozbitého zrcadla až se najednou přistihnete,že té ženské v jejím čím dál zoufalejším poodhalování skutečnosti fakt fandíte.........Na dokonalý kus tohodle žánru ještě čekám,protože zatím asi nikdy nebyly všechny jeho pravidla a zákonitosti využity naplno ale tenhle nenápadný snímek budu řadit rozhodně k těm lepším. (09.12.2010)

Skvělý a pozoruhodný kousek! Trošku mě mrzí zdejší podhodnocení, protože se dle mě jedná o nedoceněný nebo možná nepochopený mindfuck. Nenašel jsem tu moment, kdy by jsem se nudil a hodně mě nadchla celková atmosféra. Hlavně v čele s překrásnou a charismatickou Lenou Headey. Mínus bych ale viděl v ne tolik rozpracovaném příběhu, protože nad filmem po celou dobu vlál jakýsi prapor nedotaženosti. I ten rozjezd a gradování je velmi pozvolné (zhruba hodina než se něco začne dít), což není zde zásadně jako chybný aspekt. Je tu opravdu několik hodně pěkných nápadů ze kterých mě zamrazilo, ale nechci být v tomto případě takový škarohlíd, protože snímek Střepy v hlavě vůbec špatný nebyl a nespadá v mém žebříčku do průměru ani omylem. (21.03.2015)