Persuasion
Láska Anny Elliotovej
Režie:
Adrian ShergoldScénář:
Simon BurkeHudba:
Martin PhippsHrají:
Sally Hawkins, Rupert Penry-Jones, Alice Krige, Anthony Head, Stella Gonet, Tobias Menzies, Amanda Hale, Julia Davis, Finlay Robertson, Joseph Mawle (více)Obsahy(1)
Další adaptace románu Jane Austinové v Čechách známého jako Anna Eliotová. Hlavní hrdinka je Anna (Sally Hawkins), nejstarší ze tří sester, je milá, rozumná, hodná, ale nešťastná. Před 8 lety byla zamilovaná a zasnoubená, ale rodina jejího vyvoleného odvrhla, a tak se Anna musela své lásky vzdát. Osud jí ale připravil další šanci. Hrdinka opět potkává svého bývalého snoubence kapitána Wentwortha (Rupert Penry-Jones), ovšem za nečekaných okolností, při návštěvě u provdané sestry je jí představen jako nápadník jedné z jejich sestřenic. Kvalitně zpracovaný příběh přináší zajímavý pohled do duší obou hrdinů. Představitelka hlavní role Sally Hawkins byla za svůj výkon odměněna Zlatou Nymphou na Televizním Festivalu v Monte Carlu. (ylang)
(více)Recenze (78)
Persuasion (česky jako Anna Elliotová nebo Pýcha a přemlouvání, 1817), jakožto poslední dílo Jane Austen, je poněkud zastíněné některými oblíbenějšími díly. Nicméně se jedná o velmi zdařilý zralý román. Mezi filmaři není tolik oblíbený jako Pýcha a předsudek nebo Emma, ale o to víc může potěšit. BBC televizní produkce se Sally Hawkins v titulní roli je velmi roztomilá, všechny ty náhody a nepohodlí a náznaky jsou rozehrané tak autenticky, jak jen je to v daném žánru možné. Navíc tu má maličkou vedlejší roli moje stará láska Stella Gonet, takže jsem si to vysloveně užila. ()
Príšerne vážne a teda neaustenovské. Pritom práve irónia vnáša do príbehov a lá "červená knižnica" (samozrejme uvedomujem si tu aj ten filozofický moment, ktorý spomína MacIntyre) vítanú dvojznačnosť, nadhľad, ľahkosť, dialóg dvoch spôsobov žitia a tým aj reálnosť a živosť. (...) A čo je ešte horšie, zo všetkých charakterov sa ukrojila tá časť, ktorá ich robila ľudskejšími a zostali neznesiteľne jednorozmerné "funkcie v príbehu". Anča je uplakaná Popoluška, Wentworth len zazerá ako podgurážený ogrgeľ v krčme, Charles pre istotu žiadnu povahu nemá a nezjemňuje tak neznesiteľné výstrelky svojej ženy, Lady Russellová pôsobí skôr ako vypočítavá žena než ako milujúca náhradná matka atď. A aj antagonisti (s výnimkou bratranca Elliota) majú v knihe pôsobiť skôr smiešne, karikovane, ako v prípade starého Elliota a jeho obsesií zo zovňajška a z knihy šľachtických rodín - pre Anne sú skôr zdrojom pohŕdania a hanby. (...) Pre zvýšenie súcitu a vygradovanie celého prerodu sa z Anne stala prakticky slúžka, pritom práve Anne sa sama aktívne snaží pomáhať druhým, čím sa odhaľuje predovšetkým jej láskavá a trpezlivá povaha. Týmto sa podľa mňa len maskuje fakt, že samotné rozprávanie nedokáže čímkoľvek prekvapiť a vynahradiť tak straty, ktoré sa udiali na predlohe a pretvára (v medziach vymedzených dobou) v podstate samostatne mysliacu, sebareflexívnu a hrdú, akurát trochu zdeptanú ženu, na pasívnu hračku. Anne v knihe nebola osobou, ktorá sa musí odpútať od vlastnej podriadenosti. Ona už dávno nie je podriadená a nesamostatná - na rozdiel od Mary, Elizabeth a otca. Cieľom je preklenúť priepasť zloženú z predsudkov, hnevu a sklamaní, ktorá sa utvorila medzi dvoma ľuďmi vinou okolitej spoločnosti. (...) Štýl sa upachtene snaží o simuláciu psychických stavov svojich hrdinov, ale práve kvôli totálnej doslovnosti a jednorozmernosti toho všetkého to pôsobí zbytočne redundantne, až telenovelovito smiešne, pričom práve štylistické postupy mali byť, tak ako v prípade Austenovej, využité na iróniu a viacznačnosť. Veľmi zlé, pretože v porovnaní s 200 rokov starou predlohou, to pôsobí príšerne neživo, didakticky, sploštene a nezaujímavo. ()
Za mne jedno z nejslabších zpracování Jane Austinové. Hlavní hrdinka postrádá jakékoli charisma, její bývalý snoubenec také a o ostatních nemluvě. většinou se filmová a televizní zpracování dají koukat s potěšením, tentokráte převládala nuda. Nezachránil to ani Anthony Head, jediný herec, který byl ve své roli uvěřitelný a dobrý. Slabší 2 a půl*. ()
Vybavil se mi jeden starý nápěv s novými slovy: Plytká, plytká, plytkááá. Anna připomíná životem unavenou ovci, jejíž herecký rozsah se pohybuje od tupého výrazu s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem k oknu, aby její zornice získaly zdání záblesku (= láska) po tupý výraz s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem od okna, aby její zornice zdánlivě potemněly (= zármutek). Objekt jejích vybledlých tužeb budí soucit a působí, jako kdyby si před každým setkáním s ní musel šlehnout dávku sedativ. A mě vede soucit k tomu, že se zdržím výčtu dalších hrůz. Řeknu jen, že tento film drží hned dvě malinová prvenství. Nejhorší adaptace Jane Austen ever a nejstrašnější filmový polibek – taky ever. ()
Jeden z románov Jane Austenovej, kde okrem hlavnej myšlienky (nápadu) dejovej línie sa toho veľa nedeje, čo sa odrazilo pochopiteľne aj na scenári filmu. Nestotožnila som sa s réžiou ani ponurou atmosférou. Herci však boli sympatickí a bolo príjemne ho vidieť, najmä keďže poznám knižnú predlohu. Ako film ale podľa mňa nestojí za veľmi veľa. ()
Reklama