Vyznání Anny Elliotové

Anna Elliotová je můj druhý nejoblíbenější román od Jane Austen - po Pýše a předsudku. Anna Elliotová je nejkomornější příběh, svým způsobem hodně osobní, pocitový až s náznaky melancholie. Je to román, který nabízí naději i víru, výrazně většinu románu (filmu) spíše nostalgickou atmosféru a pocit, že ten vhodný čas už dávno minul. Osobní pocit a neochvějné kouzlo, ne náhodou je Anna Elliotová posledním dopsaným románem Jane Austenové, který však bohužel vyšel až po její smrti. Možná nejvýrazněji je zde patrné rozložení společnosti té doby. Přenést atmosféru knihy se zde i díky hereckým představitelům povedlo opravdu výborně. 100% (16.04.2012)

Na románoch od Jane Austen krásne vidno, aké bolo pre ženu tej doby dôležité nájsť si vhodného ženícha a dobre sa vydať. Svet mladej ženy sa vlastne ani netočil okolo ničoho iného... Od Adriana Shergolda som doposiaľ videl len jeden snímok, pri ktorom ma presvedčil ani nie tak vďaka svojim režisérskym schopnostiam ako skôr famóznym výkonom Timothy Spalla (Posledný kat z r. 2005). V tomto snímku však nebol tak výrazný herec aby čo-to z celkového dojmu zachránil, ba skôr naopak, hlavná hrdinka bola nesympatická a herecky nepresvedčivá. Dramatické pasáže a citové pnutie medzi zaľúbencami bolo iba priemerné a vedľajšie postavy málo výrazné. Len samá záplava mien a spletitých rodinných vzťahov. Ten bol bratrancom toho, ten zas toho, ten mal tú, potom zase inú.... no povedzte, kto sa mal v tom pletenci príbuzenstva a milostných vzťahov vyznať? Kým sa mi to podarilo bol už koniec. Jediné čo ma ako-tak oslovilo bola slušná dobová atmosféra a pekné kostýmy. Slabší priemer. 55/100 (29.09.2016)

Ačkoliv jsem posmrtně vydanou knihu Jane Austen ještě nečetla, měla jsem dle pozitivních čtenářských ohlasů větší očekávání než např. u Pýchy a předsudku (četla), přeci jenom je toto dílo považováno z její pozdní tvorby za nejvážnější. A velká očekávání následují adekvátní zklamání. Film je jako jednotné kontinuální dílo natočen poutavě, hudba vytváří atmosféru jakou má a herecké obsazení neurážející. V potaz beru také to, že u takové tematiky všichni dopředu ví, kam děj bude směřovat a jak bude končit. Ale neubráním se pocitu, že ta Anna, která má být tahounem příběhu a nehynoucí láskou kapitána Wentwortha by měla i na plátně přeci jenom vykazovat více známek života? Jinak nechápu kam námořník oči dal, spíš mi většinu filmu připadala jako chudinka, co v podstatě celou dobu ani nehlesla. A její konečná maratonová scéna mi připadala až směšná (vážně takhle v knize celé poledne sprintuje?:-), nehledě na ten minutu přibližující se polibek na veřejnosti! I přes to přese všechno se Jane rozhodně nemusí otáčet v hrobě a Sally Hawkins mě přesvědčila, že není jenom holka na zabití (Happy go Lucky). ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kniha přečtena. Film je dramatizován až běda, pobíhající scéna je skutečně jen dílem scénáře, stejně jako jiné nepochopitelné lahůdky (nemocná, do té doby nehybná přítelkyně najednou vstane Annu honit po ulici s klíčovým vysvětlením na 3 s), které mi tam neseděly už při shlédnutí prvém. 3* (10.05.2010)

Musím nejprve přiznat, že na rozdíl od verze z roku 1995, se mi oba hlavní představitelé více líbili. Škoda jen toho dýchavičného závěru, jako kdyby si režisér uvědomil, že má málo času a po rozvláčném a klidném ději vše nahustil do posledních 10 minut a jako bonus přidal veřejný polibek, což možná měla být pomoc po ztátě dechu. Trochu více mohla být zviditelněna ješitnost baroneta Elliota (jedno podívání do zrcátka nestačí a běhání za věhlasnou známou působilo spíš nepatřičně než směšně), a Anna také někdy působí více jako chudinka než jako rozumná bytost. Ale i přes tyto výhrady to považuji za celkem zdařilou adaptaci. (26.10.2009)

Vybavil se mi jeden starý nápěv s novými slovy: Plytká, plytká, plytkááá. Anna připomíná životem unavenou ovci, jejíž herecký rozsah se pohybuje od tupého výrazu s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem k oknu, aby její zornice získaly zdání záblesku (= láska) po tupý výraz s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem od okna, aby její zornice zdánlivě potemněly (= zármutek). Objekt jejích vybledlých tužeb budí soucit a působí, jako kdyby si před každým setkáním s ní musel šlehnout dávku sedativ. A mě vede soucit k tomu, že se zdržím výčtu dalších hrůz. Řeknu jen, že tento film drží hned dvě malinová prvenství. Nejhorší adaptace Jane Austen ever a nejstrašnější filmový polibek – taky ever. (04.02.2020)