RocknRolla

Už to zdaleka není tak nabušený a perfektní jako Podfu(c)k, ale furt je na co koukat. Taneček Gerarda Butlera a Thandie Newton, běh na dlouhou trať Gerarda Butlera, když ho honěj Rusáci atd. Zase je tam banda hodně dobrejch postav s anglickym přízvukem (největší cool tvrďas mi tentokráte přišel Archie) a černej humor taky nechybí. Jenže je to zbytečně dlouhý a překombinovaný. . Například ten "rocknrolla" feťák s gayem by tam téměř nemuseli bejt. A na můj vkus tam bylo hrozně málo akce, přitom ta je vždycky u Guye Ritchieho megazábavná. Neni to sice taková onanie jako Revolver, ale stejně je Guy Ritchie do sebe čím dál víc zahleděnější. Na druhou stranu, Thandie Newton je fakt femme fatale. (15.01.2009)

Scénář: Guy Ritchie .. Stylové v řádech mega, pár režijních nápadů se opět najde, ale nejde téměř o nic pořádně vzrušivého. Postrádal jsem jak větší porci zábavy/humoru, který jsem měl tak rád zejména v Lock, Stock and Two Smoking Barrels, tak se výrazně ubralo na zobrazené akci. Škoda. Herecké obsazení silné, ale postavy ne tak výrazně napsané. Thandie Newton samozřejmě k sežrání přitažlivá. Největší klad je však návrat na výsluní tvůrce, který má stále co nabídnout - protože i se zmíněnými nedostatky je RocknRolla pořád solidní podívaná - zvláště oproti předešlému, tragickému Revolveru. Ale zpět na vrcholu Guy Ritchie ještě není. Vidím to tak na sedmdesát, protože do cejchu tří hvězdného průměru to místy nemělo daleko. 70%. (11.01.2009)

Nový tým, staré triky, ale hlavně už poněkud dospělejší pohled na svět, který přidává na váze drogovým dýchánkům a šíleným nápadům. Stačí se podívat, jak se zvedla věková kategorie postav a člověk se nediví, že jediná "klukovina", kterou Ritchie ve filmu vyvede je surrealistická honička s dvojicí nesmrtelných ruských gangsterů. Ale řeknu vám, výskal jsem při ní nadšením a zbytek filmu jel na spokojený volnoběh, pořádně z kopce. Ritchie to v sobě pořád má a jestli je RockNrolla jen takovým opatrným návratem do příjemně vytopeného londýnského podsvětí, pak věřím, že nás čekají velké věci. Přímé pokračování nezní špatně. Slupnul bych ho jako malinu i v případě, že by se v něm celých sto minut promenádoval před kamerou Mark Strong s vybitou bouchačkou a nabitým pohledem č. 2. Ten kluk má v očích silnější rentgen než Kabir Bedi. Chci víc. S Ritchiem nebo bez něj. Chci víc téhle britské rozpustilosti, která ač zestárla, je pořád na míle daleko od hollywoodské sešněrovanosti nebo francouzského lážo plážo stylu. (24.01.2009)

Guy Ritchie opět nezklamal, ale na Sbal prachy a vypadni či na Podfu(c)k to nemá, ale i tak se jedná o slušný nářez. O tom, že Guy Ritchie je stylař se nemá cenu bavit, opět nechybí typické rychlé střihy, zajímavé postavy a rychlé tempo. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že trochu ubral ze své svéráznosti. Obsazení není vůbec špatné, hlavně Tom Wilkinson a nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na plátně náhle viděl Karla Rodena :). Kvalitní a zábavná podívaná, které určitě za zkouknutí stojí, ale nečekejte nářezy typu Sbla prachy a Podfu(c)k.....PS Ten konec mi úplně připomněl Scorseseho Skrytou identitu :).......... (16.01.2009)

Uměle naspeedované šlapání zelí První polovina filmu mi vyloženě pila krev. Kolísavá temporytmika, humorné vakuum, tendenční gangsta tlachy načichlé vězeňskou palandou, pro které je tak typické, že jsou dnes k poslechu v každém druhém rádoby-macho filmu, ale nikdy nedosáhnou ani na nejpřízemnější tarantinovský standard, mému estetickému založení nepříjemně volené postavení kamery a podivná logika střihu, sterilita, nudní herci, nudné postavy, nudné vyprávění o ničem, nikom, nikam - tedy kvality v rozmezí slabých tří a silných dvou hvězd. Druhý poločas byl naštěstí zajímavější. Zvýšila se frekvence vizuálních perliček a "šťouchů" (klepání na videoklipovitou bránu), scenáristických resuscitací, navykl jsem tomu cool retro filtru tónovanému do hněda a kamera se také polepšila, přesto se Ritchiemu podařilo navýšit můj (pečlivě zaznamenávaný a hubený) "smilecount" pouze o šest vážněji míněných "ha-ha", což je trestuhodně žebrácká bilance - tedy kvality v rozmezí silných čtyř a jednou či dvakrát slabých pěti hvězd. Jasně, chápu, že RocknRolla (dále jen R.) nebyla primárně ukochtěna k tomu, aby člověka lámala smíchy v pase a nutila ho pošpinit deset stránek deníčku kultovními bonmoty, se kterými se v nestřežený moment vytasí na nicnetušící známosti, ale dalo se po Ritcheho předešlých třešničkách čekat vůbec něco jiného? R. je možná důmyslný/á vypravěčsky (dr. fokalizátor a jeho změny), ale, jak praví jedno docela neznámé pořekadlo, ani za hubenou kozou s fazónou prvotřídního akčního býčka se s páchnoucí bečkou hnoje neschováš. Inu, přesně ten stylem přehlcený kind of movie, který bych, v případě, že bych měl možnosti a reputaci s jakou si po světě mašíruje slovutný Guy, nikdy nechtěl natočit. Jsem poeta - a to se s totálně nelyrickým naturelem R. snese asi jako Butlerův anabolický Leonidas s partičkou zvířátek na obálce Čtyřlístku. Když cynickou komediální gangsterku, tak si rád zaplatím exkurz V Bruggách. Jednou a bon voyage. // P.S. Tu sviňárnu s obrazem ti nezapomenu, rejžo! :) P.P.S. Moc se mi líbilo se nasvícení, které velmi často pracuje s paprsky světla pronikajícími oknem či světlíkem. Na všem je něco dobrého. (14.03.2009)