Pohádka o mokrosuchém štěstí

Moc milá pohádka. Vodnické pohádky a ještě ze staré Prahy mám docela rád. Navíc obě kategorie umíme. Tady mají tvůrci navíc přidanou hodnotu v podobě vynikajících herců a povedené hudby. A tak maximum nedám jen proto, že je trochu zbytečně zdlouhavá. Kdyby se zkrátila na hodinku nebo sedmdesát minut, bylo by to dokonalé. (10.04.2020)

Pohádka podle Drdovy předlohy je tak uvzdychaná vodnickým fňukáním, až to nudí. Přitom herecké obsazení je 100%, ale krom chvilkových slovních hříček Tatanáška (V. Menšík) zaujmou pouze tanečky, písničky a jarmarečné prostředí. Výprava je sice na studiovou pohádku výborná, ale scénáristka Anna Jurásková měla nechat vodníky víc jednat než jen fňukat. (01.04.2010)

Pár postřehů: Přehrávání k pohádkám patří, ale musí to být dobré přehrávání, a né co předváděl Vízner. Patrně si nacvičoval roli vlka z Karkulky, jinak si to, co prováděl s očima, vysvětlit neumím. Také nemám nic proti obohacování češtiny o nová slova a spojení, ale musí se to umět. Bohužel, v téhle pohádce působila tato snaha jak rána pěstí mezi oči, a těch patvarů bylo přehršel, takže se nelze divit, že se mi doteď poněkud motá hlava. "Přemiklíkovat, svrbí mě pravé oko, cítím se jak shnilý jikrnáč, vypadá jak když candát chodí pěšky po Karlově náměstí, ty pouta by ani štika nepřekousala, kašnář, rourař" a mnohé další. Taktéž mě zaujalo, že Šafránková a Vízner si hned na druhé schůzce dali slovo, že se vezmou, a pak se neviděli dva roky a stále se hledali a strašně po sobě toužili. To klobouk dolů! A propó, všimli jste si, že Šafránková měla u potoka prát pleny, a ty pleny byly od počátku zářivě bílé, ještě než je vůbec do vody ponořila? Asi zajímavý přírodní úkaz, ti její malí sourozenci produkovali zásadně pouze bílá (popř. průhledná) a nesmrdící hovínka. Jinak by se Vízner choval asi trochu jinak, když na něj ten košík se špinavýma plenama Šafránková v rámci škádlení vysypala! Jinak už taky vím, kam chodí Babica na ty svoje recepty. Tříposchoďová polívka, ta by do jeho pořadu zapadla naprosto přirozeně. Akorát pravda, on by ji na konci ještě vylepšil tím, že by ji nechal deset patnáct minut zapéct v troubě. No a když už jsem tak vtipný, koukám, že nikomu tady nepřišel ten název pohádky takový hodně podivný... Asi jsem zvrhlík jenom já, že si pod sloganem "mokrosuché štěstí" automaticky představím ono známé, suchej tam a mokrej ven... (29.09.2013)

Pohádka se vším všudy. Od krásného příběhu se šťastným koncem, studiové kulisy, kostýmy až po herecký ansámbl, který je v této pohádce úžasný. Pánové Menšík, Pešek, Filipovský jako poctivý vodníci, Libuška Šafránková jako hodné děvče, které v té chvíli toho štěstí zrovna moc nemělo. Oldřich Vízner jako vodnický učedník, který nepřestává doufat v nalezení své ztracené Andulky. Tyhle Drdovské pohádky jsou opravdové poklady a když se k tomu přidá šikovné zpracování jako v tomto případě, vznikne něco, co už bohužel v naší době nemůžeme moc očekávat. (30.08.2012)

Režie Ludvík Ráža, předloha Jan Drda, hudba Otmar Mácha. A je to! Moc příjemná osmdesátková televizní pohádka s kouzelnými kulisami a dokonalým vodnickým obsazením. Ladislav Pešek, Vladimír Menšík, Martin Růžek, Vlasta Fabianová, Jiří Dvořák. Nejen vodníci, i další roličky jsou úžasné. Krása nebeská! (04.04.2021)